Senát se k ochraně přírody zachoval hanebně

Kulturní vyspělost společnosti se do značné míry pozná podle jejího přístupu k ochraně přírody.

Bohužel velmi často převažuje zásada vyplundrovat vše do mrtě ve jménu blíže nedefinované prosperity. Že plundrováním přírody nikdo prosperity nedosáhl? Co na tom. Zisk je zisk, není nad tučná konta, přecpaná břicha (a četné nemoci z otylosti). Plně se to promítá i do zákona o ochraně přírody.

Zákon č. 40/1956 o státní ochraně přírody byl sice dobově v nejednom směru průlomový, ale byl i dobově omezený na zvláštní ochranu přírody (chráněné druhy a rezervace) a ne vždy respektovaný. Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny byl špičkový, bohužel ne vždy respektovaný. Vícekrát byl omezovaný. Jeho evropská novela se stala několikaletým dramatem. Pro podraz vlastních poslanců neuspěl s vyváženým návrhem M. Kužvart (ČSSD). Evropská novela stočtrnáctky byla vážně poškozena poslaneckými pozměňovacími návrhy v roce 2004. Po pětileté kritice Evropské unie bylo přistoupeno k jeho další větší novele. Také o ní se tvrdě ve sněmovně bojovalo. Původní návrh vlády dostal určité korekce. Na semináři k němu ve sněmovně byl vzorně obhájen. Poslanec Aubrecht (ČSSD) se sice pochválil, že před pěti lety do novely prosadil, že všechny výjimky z něj uděluje vláda. Ještě že tam nebyl ministrův řidič, který mu nosívá kufřík s lejstry. Od té doby výjimky ze zákona (z 90 % jde o povolení vstupu do rezervace za účelem bádání nebo povolení větších akcí v chráněných krajinných oblastech) tvoří asi polovinu bodů jednání vlády.

Současná novela zákona č. 114 schválená sněmovnou decentralizuje státní správu v ochraně přírody, zejména ve prospěch krajů a Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK), jež se stává též orgánem státní správy. Obsah práce AOPK se ale nemění. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) už nebude prvoinstančním orgánem a bude řešit jen odvolání. Současně legalizuje stávající praxi, že chráněné krajinné oblasti a zvláštní ochranu přírody reálně řídí AOPK. Udělování výjimek přesouvá z vlády zpět na MŽP s tím, že v případě nedohody o velkých investicích může rozhodnout vláda. Zakotvuje povinnost omezovat invazní druhy rostlin a živočichů, které ničí domácí druhy. Posiluje ochranu stromů rostoucích u silnic. O jejich kácení se bude napříště rozhodovat ve správním řízení. Nevidím na tom nic špatného, i když jde o určité oslabení kompetencí MŽP.

Tak návrh schválila sněmovna většinou hlasů z dvou třetin přítomných poslanců, byť proti ní ostře vystoupil poslanec Snítilý (odpadlík od ČSSD). Zda chtěl ještě vykonat státnický skutek, není známo. Návrh putoval do Senátu. Dohoda byla, že ho senátoři propustí k podpisu prezidentovi. Zřejmě byla uzavřena ještě jedna dohoda. Bez většího zdůvodnění byl předložen a senátory schválen návrh na změnu sněmovní novely zákona č. 114. Senátorům se nelíbilo, že se posílí ochrana stromů rostoucích podél silnic a tím stíží hazard za volantem. Nelíbila se jim nová podoba Agentury a vrátili ji zpět. Přitom vypustili správu národních přírodních rezervací a národních přírodních památek, takže by se o ně neměl starat nikdo. Aby se mohly snadněji plundrovat nebo aby senátoři dokázali, že to dokážou? Pokud se nenajde 101 poslanců, kteří přehlasují pozměňovací návrh Senátu, nezbude než novelu zákona o ochraně přírody a krajiny nechat spadnout pod stůl a zachovat vážné problémy v ochraně přírody a krajiny, které stávající podoba zákona již přes pět let obsahuje. A také naštvat Evropskou unii.

V minulosti si Senát rád vylepšoval svou špatnou reputací angažováním se v ochraně životního prostředí. Zřejmě už to neplatí. Až se budeme zase ptát, proč je důvěryhodnost Senátu tak nízká, jistě se uvede i senátorský podraz na novelu zákona č. 114.

31. srpna 2009, Jan ZEMAN