Sisyfovský balvan naší energetiky

Návrh aktualizované energetické koncepce způsobil šok. Stát doposud nikdy takto otevřeně nepopsal, jak si představuje budoucnost české energetiky. Koncepce ale také přinesla katarzi. Tábory příznivců i odpůrců nových jaderných bloků, těžebních limitů a dobývání uranu tlačily téma roky před sebou jako sisyfovský balvan. Teď je tu konečně konkrétní představa, o které se lze bavit.

Jakou vizi tedy koncepce nabízí? Je to hlavně vyvážený energetický mix všech dostupných domácích zdrojů, který přinese v kombinaci s výraznými energetickými úsporami a zvýšením energetické účinnosti dlouhodobou bezpečnost dodávek energií. Patří sem ale i doposud opomíjený rozvoj síťové infrastruktury, bez něhož jakákoli energetická strategie kulhá na obě nohy. O potřebě investovat do výzkumu snad ani není nutné mluvit. V energetice nás brzy čeká generační obměna a odcházející odborníky musí vystřídat zase jen kvalitně připravení experti. Kdo tvrdí, že koncepce málo myslí na životní prostředí, nečetl ji pořádně. Je to její šestá priorita, která prostupuje celým textem.

Reakce zatím zazněly ze dvou stran - od ekonomů a od environmentálních uskupení. Ekonomové soudí, že koncepce je papír, který chování firem ovlivní jen málo nebo vůbec. Koncepce ale není dílem naivních úřednických plánovačů, jejichž know-how zamrzlo před rokem 1989. Psali a konzultovali ji odborníci, kteří vědí, že veřejnost i energetický byznys mají právo znát půdorys, na kterém stát v dalších desetiletích postaví legislativní mantinely. Ten lehký papír má tedy svou váhu. Je ovšem pravda, že přelít ho do konkrétních zákonů bude nesmírně těžké.

Aktivisté tvrdí, že koncepce je krokem zpět k "energetice minulého století". Nemyslím si to. Koncepce počítá s rozvojem moderních energetických technologií, výrazným snížením energetické náročnosti ekonomiky a se snižováním emisí škodlivých látek. Výrazný prostor také dává obnovitelným zdrojům energie. To není strategie psaná optikou 50. let minulého století.

Zveřejněním energetické strategie se nezavírají dveře diskusi, naopak. Neměla by to ovšem být diskuse politická, jak se někteří domnívají, ale diskuse odborníků. Právě politizace energetiky v minulosti nás totiž zahnala do kouta, ze kterého teď jen obtížně hledáme cestu. Nepolitický úřednický kabinet, který nemusí hlídat volební preference, proto považuji za správný sbor, který má o aktualizaci cílů na dalších čtyřicet let rozhodnout.


Vladimír Tošovský
Autor je ministrem průmyslu a obchodu