Dohoda o emisích bude za rok. Snad

Prosincový summit v Kodani neskončí závaznou dohodou. Státy se neshodují, kdo má zaplatit ochranu globálního klimatu.

Měl to být hlavní summit roku. Prosincová schůzka světových politiků v dánské Kodani, která původně měla přijmout plán na omezení emisí skleníkových plynů. Bude ale spíše debatním kroužkem.

Hlavní cíl - snížit do roku 2050 emise na polovinu stavu z roku 1990 - nakonec nebude při jednání závazný.

Americký prezident Barack Obama nabídl v neděli v Singapuru méně ambiciózní projekt: politici mají v Kodani podepsat jen politickou dohodu o společných cílech.

Závaznou dohodu o ochraně klimatu by tak mohla přijmout až vrcholná konference OSN v Mexiku, která se má uskutečnit příští rok.

To mnohé rozčarovalo. Klimatologové se bávají, že ústup od původních plánů přinese zdlouhavá a neplodná vyjednávání, která prvotní cíle zcela rozmělní.

Mají po ruce srovnání. Jednání o liberalizaci světového obchodu začalo v katarské metropoli Dauhá v roce 2001. Dohodu měly potvrdit podpisy v roce 2004. Maratónská vyjednávání ale dodnes neskončila.

"Prozatím jsme v jednáních nepozorovali hmatatelný pokrok," konstatoval šéf Světové obchodní organizace (WHO) Pascal Lamy. Pomalé tempo jednání diktují odlišné zájmy vyspělých a rozvojových zemí. Schůzky opakovaně končí konstatováním, že členské země se nedokáží shodnout na zemědělském programu.

S vrcholnou schůzkou o klimatu je to podobné. Už roky se hledá politická dohoda. "Nejistý osud vyjednávání o klimatu může vést k tomu, že konference v Kodani se rozmělní ve stejně nekonečná jednání, jaká charakterizují neplodná jednání v Dauhá," řekl agentuře Reuters klimatolog Kim Carstensen.

Světoví politici se ale více zajímají o bezprostřední problémy svého funkčního období. Trápí se důsledky světové recese, rostoucí nezaměstnaností. Dohody o ochraně globálního klimatu se příliš vzdalují jejich okamžitým zájmům. Bez závazného data a přesně stanovených cílů ale pozbývá kodaňská konference smyslu.

Světoví politici si podle všeho riziko dobře uvědomují. Opakovaně proto ujišťují, že snížení emisí zůstává jejich prioritou. Říkají, že v zájmu celé planety je co nejrychlejší postup. Jakmile se ale debata stočí na finanční příspěvek jednotlivých zemí, úsměvy se vytrácejí.

Platí to zejména o americké vládě, která se - na rozdíl od předcházející administrativy - vždy stavěla za Kjótský protokol z roku 1997, který vyspělé země zavazoval k pětiprocentnímu snížení emisí do roku 2020. Nahradit by jej měla připravovaná dohoda.

Rozvojové země, jako jsou například Čína či Indie, trvají na velkorysejší pomoci vyspělého světa.

Dánský premiér Lars Lökke Rasmussen se nyní snaží přemluvit světové politiky alespoň k nějakým ústupkům.

Recept nabízí Francie a Brazílie ve společném kompromisním návrhu. "Musíme zabránit tomu, aby se dohoda odvíjela od ekonomických zájmů Číny a USA," řekl brazilský prezident Lula da Silva.

AUTOR: Jiří Sládek
AUTOR-WEB: www.ihned.cz