Petr Honzejk: Tržní hodnota strachu

Případ pardubické spalovny je klasickou ukázkou, jak funguje princip "not in my backyard" - ne na mém dvorku. Obecně uznáváme, že odpad se někde musí spálit, dálnice musí někudy vést, elektřina se musí někde vyrobit. Někde, ale ne na našem dvorku.

V takových případech padají bariéry - i ty stranické. V Pardubicích včera proti spalovně křičeli, spolu s naplněnou hokejovou halou, primátor z ODS i hejtman z ČSSD. Paradoxně pro je ministerstvo životního prostředí. Ne proto, že ho ovládají zelení. Spíš proto, že jeho úředníci nesedí v Rybitví, ale v pražských Vršovicích.

Se vzdáleností od stavby se zvyšuje racionalita posuzování. Rozhodují nanometry a mikrogramy. Je možné, že posudek, podle kterého bude pardubická spalovna vypouštět v podstatě jen vodní páru, má pravdu. Když ale musíte žít pod komínem, technická data a chemické analýzy překryje kouř. A je jedno, co obsahuje.

Trh v ekologických záležitostech často nefunguje, finanční hodnotu strachu ale aspoň částečně stanovit umí. Je to rozdíl v ceně domů a pozemků před a po stavbě spalovny. Místní mohou stavbu chápat jako svého druhu krádež.

Prezident Klaus rád říká, že externality světu nedominují. Čtyřicet osm tisíc obyvatel Pardubicka, kteří podepsali petici proti spalovně, ten pocit nemá. Prvotním záměrem spalovačů jistě není ohrozit jejich majetek; jenže vedlejším efektem přesně tohle je.

O objektivních technických datech se hlasovat nedá. Právě proto ale při rozhodování o stavbách nemají mít slovo jen experti. Stejnou váhu má mít i názor místních, jehož součástí může být i finančně vyčíslitelný strach. Snaha omezit právo veřejnosti mluvit do staveb spaloven či do těžby uhlí je skrytou formou vyvlastňování.

Neplatí to úplně a vždy: uhlí se dá těžit jen tam, kde je. Spalovna ale může stát kdekoli. V Česku v jedenadvacátém století není důvod, proč by měla stát - v tomto případě skoro doslova - na něčím dvorku.

AUTOR: Petr Honzejk
AUTOR-WEB: www.ihned.cz