Pro žadatele o dotace je to velké dilema
Ohlédneme-li se za uplynulým rokem, můžeme zaznamenat, že významná část veřejně i neveřejně probíraných témat se dotýkala dotací, a to nejen těch z Evropské unie.
Stojí totiž za to stále připomínat, že přestože veřejné rozpočty jsou v tomto období postiženy ekonomickou recesí, máme současně k dispozici množství dotačních prostředků, které v budoucnosti v takovémto rozsahu již nikdy mít nebudeme. Pro žadatele o dotace to znamená velké dilema, ve kterém hrají jistě velkou roli pocity zodpovědnosti za řízení rozpočtu i ambice využít maximálně v některých případech neopakovatelné příležitosti. Doba, kdy jednu investiční korunu můžete získat za desetník až čtvrťák, přeje připraveným. V komunálních volbách na podzim příštího roku bude čerpání evropských fondů nepochybně zahrnuto do bilancí volených i voličů.
V souvislosti s ekonomickou krizí se také hovoří o úpravě kohezní politiky EU a modifikaci evropských strukturálních fondů tak, aby plnily i roli řízených fiskálních stimulů. Kromě přesunů prostředků mezi prioritními osami a prodloužení doby realizace projektů jde především o zavedení průběžného financování (v případě Operačního programu Životní prostředí funguje již od jeho spuštění), zjednodušování projektového managementu, zálohové financování a důrazem na efektivní aplikaci výběrových řízení.
Vždy, když analyzujeme detaily dotační administrace, zjišťujeme na tzv. tvrdých datech, jak zásadní je přístup k veřejným zakázkám, které na získání dotací bezprostředně navazují. Ušetří-li nám jakékoli kroky vedoucí k transparentnosti (nejen) výběru dodavatelů byť jen deset procent z nákladů (a ono je to obvykle mnohem více), jde v konečném důsledku o desítky miliard. Za touto poznámkou se skrývá věčná polemika se starosty, dodavateli a především poradci i >>poradci