zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Obrův chodník - přírodní div Irska

21.03.2010
Příroda
Ekologická dovolená, cestování
Obrův chodník - přírodní div Irska

Legenda vypráví, že irský obr jménem Finn MacCool chtěl vyzvat na souboij skotského obra Benandonera. Ale byl tu problém. Žádná loď nebyla tak velká, aby kteréhokoliv z nich převezla přes moře k jeho soupeři. Legenda vypráví, že Fonn MacCoil tento problém vyřešil tak, že z ohromných kamenných sloupů postavil mezi Irskem a Skotskem chodník.

Benandonner, který byl větší a silnější než Finn MacCool, výzvu přijal a vydal se po chodníku do Irska. Když ho manželka MacCoola spatřila, celou situaci vyřešila velmi chytře.. oblékla svého obřího manžela do dětských šatů. Když Benandonner došel až k jejich domu a uviděl "dítě", dostal strach. Když je dítě tahhle veliké, co teprve jeho otec?! Toho by rozhodně nechtěl potkat, začal ustupovat zpět do Skotska. A aby ho Finn MacCool nemohl pronásledovat, ničil za sebou chodník. Všechno, co z něj v Irsku zůstalo, je dnes označováno za Obrův chodník.

Opravdu chodník pro obry?

Obrův chodník leží na severním pobřeží Irska, asi 100 kilometrů severozápadně od Belfastu. Když se dostanete na místo, stačí ujít krátkou vudálenost z návštěvnického centra k pobřeží...A před vašima očima se objeví nepopsatelný pohled. Všude uvidíte tisíce velkých kamenných sloupů až šest metrů vysokých. Některé odhady uvádí, že jich je 40 tisíc. Ale brzy vaši pozornost zaujme něco jiného než jejich počet. Symetrie. Sloupy mají průměr 38 až 51 centimetrů, zarovnaný vrch a všechny vypadají jako šestiboké. Zdají se být tak stejné a tak dobře do sebe zapadají, že prý při pohledu shora připomínají plástev. Ale když si je prohlédnete pozorněji, zjistíte, že asi čtvrtina sloupů je pětibokých a že několik málo u nich je čtyřbokých, sedmibokých, osmibokých, a dokonce devítibokých.

Obrův chodník se skládá ze tří částí. Ta největší -Velký chodník- začíná na pobřeží u paty útesů. Zpočátku máte dojem, že jde o náhodně rozházené gigantické nášlapné kameny, některé až šest metrů vysoké. Ale směrem k moři opravdu začínají vytvářet dojem chodníku pro obry. Jak již bylo řečeno, vrcholky jsou zarovnané a vyhlazené, sloupy do sebe zapadají jako buňky plástve, takže máme dojem, že je před námi dlážděná cesta široká 20 až 30 metrů. Při odlivu můžete po této cestě ujít několik set metrů. Pak chodník pomalu klesá a mizí pod vlnami. Ale stále míří ke Skotsku. Další dvě části jsou Střední chodník a Malý chodník a leží podél Velkého chodníku. Nemají však podobu cest, ale vypadají jako dvě hromady. Díky jejich plochým vrcholům se ti odvážnější mohou z jedné hromady vyšplhat na druhou. Ale musí si dávat velký pozor. Sloupy, které jsou nejblíže moři, jsou mokré a kluzké.

Jiné formace pro obry

Pokud půjdete úsekem podél pobřeží, který je dlouhý asi šest a půl kilometru a říká se mu Causeway Headlans (Mysy chodníku). Ve stěnách útesů můžete spatřit tisíce dalších sloupů. Během let lidé některé z těchto útvarů pojmenovali. Dva dostaly jméno podle hudebních nástrojů. Skalní útvar, kterému se říká Varhany, si své jméno vysloužil díky dlouhým pravidelně tvarovaným sloupům, které připomínají píšťaly gigantických varhan. Obrova harfa se skládá z mohutných zakřivených sloupů, které sahají až k moři. Legendy o obrech se obráží i v jiných jménech. Je zde například Obrův tkalcovský stav, Obrova rakev, Obrova děla, Obrovy oči a dokonce o Obrova bota. Tu můžete vidět na pláži nedaleko Obrova chodníku. Jde o balvan ve tvaru boty, vysoký asi 2 metry. Někdo vypočítal, že obr, který by nosil takovou "botu", by musel měřit nejméně 16 metrů. Jiná skalní formace se jmenuje Komíny. Je prý připomínkou události, která měla co dělat se slavným španělským válečným loďstvem. Tento skalní útvar je vytvořen několika samotnými sloupy. Díky erozi stojí stranou od hlavního útesu na výběžku, který ční nad pobřežím. Není obtížné si předstsvit, že z dálky při pohledu z lodi mohli námořníci tyto sloupy omylem považovat za komíny velké pevnosti. Když se v roce 1588 španělská válečná loď Girona spěchala domů po porážce španělského loďstva, vypálila na Komíny z děl v domnění, že střílí na nepřátelskou pevnost. Druhý konec chodníku podle legendy měl Obří chodník spojovat Irsko a Skotsko. Kde je tedy jeho druhý konec? Stejné čedičové sloupy jako v Irsku jsou 130 kilometrů severovýchodním směrem, na malém neobydleném ostrůvku Staffa u západního pobřeží Skotska. (Jméno Staffa znamená "Sloupová ostrov".) Skotskému obru Benandonnerovi se říkalo také Fingal. Hlavní atrakcí ostrova Staffa je velká jeskyně mezi čedičovými sloupy, která je hluboká asi 80 metrů a jmenuje se Fingalova jeskyně. Zvuk vln, které se tříští o skály u vchodu do jeskyně, inspiroval německého hudebního skladatele Felixe Mendelssohna k tomu, že v roce 1832 napsal předehru "Hebridy", známou také jako "Fingalova jeskyně".

Jak tyto sloupy vznikly?

Nejsem zběhlý v geologii, tak jsem byl nucen hledat v moudrých knihách. Odpověď na tuto otázku prý souvisí s tím, jak jsou tvořeny některé horniny. Dočetl jsem se, že severní Irsko leží v oblasti souvislých vápenců. Vulkanická činnost probíhající hluboho v zemské kůře prý kdysi způsobila, že roztavená hornina neboli magma o teplotě více než 1 000 stupňů Celsia vystoupila puklinami ve vápenci na povrch. Jakmile se ocitla na vzduchu, vychladla a ztuhla. Dobře, ale proč neztvrdla do podoby ohromné beztvaré masy? I na to má věda odpověď. Magma prý může mít různé chemické složení a proto z něj po vychladnutí vznikají rozmanité druhy hornin. Ta, které se zformovala tak úchvatným způsobem, že vytvořila Obrův chodník, se jmenuje bazalt neboli čedič. Když tento druh magmatu pomalu chladl a smršťoval se, díky chemickému složení se na jeho povrchu začaly tvořit pravidelné pukliny ve tvaru šestiúhelníků. Magma postupně tuhlo do větší a větší hloubky, pukliny se prohlubovaly a nakonec vznikly tužkovité čedičové sloupy. Takové sloupy jsou nejen v Irsku a Skotsku, ale i v jiných částech světa. Ale abyste se k nim dostali také tak blízko, musíte často vynaložit daleko větší úsilí. Jen zřídka najdete tolik dobře zachovalých šestibokých sloupů na místě, které je všem přístupné. Když koncem 18. století sir Joseph Banks uviděl na ostrově Staffa čedičové sloupy, přestože jich bylo relativně málo, byl tak uchvácen jejich krásou, že prohlásil: "Co jsou ve srovnání tím katedrály a paláce postavené lidmi?...Který architekt se teď může chlubit?" Když uvidíte Obrův chodník na vlastní oči, začnete mít pochybnosti, že by něco tak uchvatného mohla vytvořit příroda. Ale když ne ona, kdo tedy? Obrázek: irsko-aktualne.cz

Zdroj: www.turistika.cz

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí