zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Když ropa tak ráda plave

09.05.2010
Havárie
Když ropa tak ráda plave

Poté, co 20. dubna 2010 explodovala ultramoderní plovoucí ropná plošina Deepwater Horizon, držitelka trofeje za nejhlubší ropný vrt v historii, nastal poprask. Všichni tušili, že přijdou trable.

Plošina společnosti Transocean, pronajatá britským ropným gigantem BP, tou dobou pracovala nad podmořským kaňonem Mississippi, v prostoru naleziště Macondo, jménem odkazujícím na Gabriela Garcíu Márqueze.

Navzdory původnímu optimismu některých expertů se po mnohahodinovém boji s plameny mobilní vrtný stroj potopil poblíž narušeného vrtu, z něhož momentálně vytéká až 25 tisíc barelů surové ropy denně.

Ropa ráda plave, takže se od místa katastrofy, ležícího 66 kilometrů jihovýchodně od pobřeží Louisiany, šíří ropná skvrna s ambicemi na zápis do dějin lidstva.

Příčina exploze je zatím nejasná. Předběžně se mluví o prudkém výronu ropy známém jako >>blowout<< nebo poruše na zařízení plošiny. Vzápětí po katastrofě se vynořily i konspirativní teorie. Plošinu vyrobenou jihokorejskou společností Hyundai Heavy Industries prý poslalo ke dnu tajemné severokorejské torpédo. Dohady vzbuzuje také údajné angažmá protiteroristických jednotek S. W. A. T. Bloggeři poukazují na nápadnou časovou shodu zkázy Deepwater Horizon a oslav Dne Země a naznačují možnost ekoteroristické sabotáže ve stylu románu Říše strachu od Michaela Crichtona.

Ať je za explozí plošiny přetlakovaná ropa, technická závada při práci na vrtu Macondo anebo promyšlená sabotáž, nelze s jistou dávkou cynismu popřít, že právě zelené hnutí vytěží z této katastrofy největší kapitál. V době zelené recese po rozvratu klimatické konference v Kodani znamená každý barel ropy na hladině Mexického zálivu cenné body pro odpůrce klasické energetiky. Kromě zloby veřejnosti a nevyhnutelných trestů od Obamovy administrativy si nešťastní těžaři už teď >>vychutnávají<< těžké finanční ztráty, které už 30. dubna činily jenom v akciích pěti postižených společností 21 miliard dolarů.

Unikající ropa podle všeho kromě akcií petrolejářských firem zasáhne i pobřeží jižních států USA. Nevlídný vítr studené fronty mění směr šíření skvrny sem tam a zároveň vyřazuje norné stěny pro zachytávání ropy. Nefungovalo ani řízené zapálení ropy. Skvrna by se snad ještě mohla pobřeží vyhnout a vyšumět na mořských vlnách, nejspíše ale zasáhne některé oblasti pobřeží, včetně cenných kousků přírody, které tu potkáte na každém kroku.

Ropa ušpiní pláže, zabije mořský plankton, mořská zvířata i přímořské rostliny a pak se postupně rozloží díky žravým bakteriím. Škoda, že zatím nemůžeme na ohromné plochy pokryté ropou nasadit geneticky upravené mikroorganismy. Problém přitom není ani tak v bakteriích, jako v jejich potřebném množství. Ropná havárie tankeru Exxon Valdez z roku 1989 nicméně nabízí mírný optimismus. Podle očitých svědků je dnes na místech zásahu ropou bující divočina. Příroda si s tímhle vcelku rychle poradí sama.

AUTOR: Stanislav Mihulka
biolog, Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity

Zdroj: EKONOM

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí