Čtvrtek, 28. března 2024

Na stopě superžraloka

Vědci soudí, že třetihorní žralok dlouhý až 30 metrů může žít. Našly se jeho zuby.

Na stopě superžraloka

Setkat se v moři s velkým žralokem je vždy poněkud stresujícím zážitkem. Mohou se ale stát i horší věci. Setkat se například se žralokem hodně velkým, třeba takovým, jenž rozměry několikanásobně překonává i Spielbergovu plastikovou příšeru z filmu Čelisti. Zkuste si to představit: plavete pod hladinou a najednou se z mlhy na hranici viditelnosti začíná zhmotňovat obluda velikosti menší ponorky, jejíž do široka rozevřenou a bohatě ozubenou tlamou byste prošli ve stoje. Možná ani hlavu byste nemuseli sehnout.

Fantazie? Ne tak docela. Takové monstrum na naší planetě opravdu žilo - a není to tak dávno. Nechybí však ani celkem dobře podložené názory, podle nichž žije v mořích stále. Třeba domorodci v Tichomoří před příchodem bělochů ještě v 18. století pořádali rituální lov na mimořádně velkého žraloka jménem niuhi, kterého uctívali jako božstvo. Biologové dodnes nevědí, o jakého tvora šlo. Popis však velmi přesně odpovídá představě paleontologů o podobě obřího třetihorního žraloka Carcharodon megalodon (někdy nazývaný také Carcharocles megalodon).

Větší bratr Bílé smrti

V květnu oznámili paleontologové ze Smithsonian Institute a University of Florida, že v Panamě objevili naleziště se stovkami zubů třetihorního žraloka Carcharocles megalodon. Zvláštní bylo, že šlo téměř výhradně o zuby mladých jedinců. "O životním cyklu megalodonů toho víme velice málo, protože se po nich zachovaly jen zuby," konstatovala Catalina Piementová z University of Florida. "Víme jen, že gigantičtí jedinci dorůstající 20 až 25 metrů neměli nepřátele, ale mladí žraloci se museli bát těch velkých. Náš objev umožňuje konstatovat, že mladí zřejmě přebývali u břehu v kořenech mangrovníkových porostů, kde se velcí žraloci nemohli volně pohybovat."

Nové poznatky o megalodonech opět rozvířily starý spor. Opravdu vyhynuli? Zuby, které jsou to jediné, co po nich zůstalo, totiž vydávají značně rozporuplné svědectví.

Žraloci mají chrupavčitou kostru, jež krátce po jejich smrti celá podlehne zkáze. Zbudou pouze zuby. To je také vše, co zůstalo po megalodonech. Jejich fosilizované zuby, které se nacházejí především na americkém kontinentu, jsou ale natolik mimořádné, že dnes představují cenný obchodní artikl. Obchodníci se zkamenělinami je nabízejí i na internetu a opravdu pěkný kousek stojí řádově několik tisícikorun. Ohromující jsou zejména jejich rozměry: deseticentimetrové zuby nejsou ničím zvláštním, mohou však dosáhnout i délky patnácti a více centimetrů. Maximální zaznamenaná délka byla 16,8 cm.

Jakkoliv se může zdát, že chrup toho o vyhynulém živočichovi moc neřekne, opak je pravdou. Biologové porovnali zuby megalodona se zuby současných žraloků a zjistili, že jsou ve všech znacích prakticky totožné s jiným druhem. Toto blízké příbuzenství je poněkud děsivé. Jde totiž o druh Carcharodon carcharias, známější jako žralok bílý, žralok lidožravý - nebo také Bílá smrt. Široké popularity se mu dostalo zejména po uvedení filmu Čelisti. Hlavní hrdina thrilleru byl sice loutkou ovládanou na dálku, při jeho ztvárnění ovšem filmaři věrně přihlédli k přírodnímu vzoru. I k jeho zvykům: žraločí útoky na lodě nepatří totiž k rybářské latině...

Žralok bílý dorůstá délky okolo 8 metrů, velmi vzácně i více. Jeho zuby bývají dlouhé maximálně 7 cm. To je také jediné, čím se liší od zubů megalodona. Ty totiž dosahují délky i více než dvojnásobné. Lze tedy předpokládat, že stejné to bude s dalšími rozměry. Mezi paleontology proto převažuje názor, že dorůstal velikosti kolem 16 metrů a vážil 20 až 30 tun.

Přesto nechybí ani odborníci mluvící v souvislosti s megalodonem o 26 a více metrech. V newyorském Muzeu přírodní historie se dokonce u rekonstrukce čelistí megalodona nachází popisek, jenž uvádí, že tvor dorůstal 30 metrů. Spisovatel David G. Stead vydal v roce 1963 knihu Sharks and Rays of Australian Seas, v níž uvádí svědectví rybářů z Port Stephens, kteří se údajně setkali se žralokem zcela výjimečných rozměrů. Odhady svědků se pohybovaly mezi 38 a 100 metry. Pro srovnání: vůz pendolina je dlouhý 27 metrů.

Rovněž podle umírněnějších odhadů by byl megalodon největším predátorem všech dob, protože těchto rozměrů nedosahovali ani masožraví dinosauři, ani současní draví kytovci. Problém je v tom, že o skutečném poměru mezi velikostí zubů a rozměry megalodona nevíme vůbec nic - i velké pily mívají stejně velké zuby jako ty menší...

Obrovské světélkující oči

Strašlivé zuby megalodona jsou kvůli lepšímu "krájení" masa po stranách ještě opatřeny pilovitými břity. Bezpochyby je neměl pro nic za nic - rozhodně se neživil planktonem jako současný největší známý žralok velrybí dorůstající maximálně 18 metrů. Někteří badatelé soudí, že megalodon byl tvorem velkých hloubek, kde lovil další neméně děsivé živočichy, převážně obří hlavonožce podobně jako dnešní vorvani. Na rozdíl od nich se však nemusel vracet k hladině kvůli dýchání. Blíže k povrchu snad vystupoval jen v některých ročních obdobích a v noci, možná kvůli páření. Podle havajských legend jej bylo nutné k hladině přilákat a fungovalo to jen v době květu určitých stromů.

Hypotéza o megalodonovi jako tvoru hlubin zní logicky. Tím spíše, že svědectví tichomořských legend mluví v souvislosti se žralokem niuhi o dalším strašidelném detailu: tvor má velké světélkující oči, což je charakteristické pro hlubinné ryby.

Útok na škuner

Existuje hypotéza tvrdící, že megalodon je větším poddruhem žraloka bílého. Ze zubů obou druhů totiž lze podle velikosti sestavit naprosto plynulou řadu, z níž nikdo nepozná, který zub ještě patří současnému zabijákovi a který postrachu třetihorních moří. Přibližně uprostřed této řady najdete promíchané zuby obou druhů, aniž by bylo možné je odlišit jinak než podle stáří. Z toho by vyplývalo, že tvor, jemuž říkáme megalodon, vlastně nevyhynul. Buď proto, že v podobě žraloka bílého dnes z nějakých důvodů již nedorůstá svých někdejších třetihorních rozměrů, nebo proto, že opravdu kapitální jedinci žijí skrytě. Například ve velkých hloubkách - ano, tak jako bájný niuhi.

Přesto většina paleontologů soudí, že megalodon, který se objevil v třetihorních mořích přibližně před 25 miliony lety, definitivně opustil scénu evoluce před půldruhým milionem let. A to i navzdory tomu, že ne všechny zuby megalodona pocházejí ze třetihorních hornin. A ne všechny jsou tmavé, jak by vzhledem ke svému stáří měly být. Už roku 1872 našli vědci plující na palubě výzkumné lodi HMS Challenger dva téměř dokonale bílé zuby - ve vlečných sítích vytažených z mořského dna. Mladší z nich byl starý jen 10 000 let, takže magalodon téměř jistě sdílel životní prostředí Země se současným druhem člověka. "To, že jsme zatím megalodona nechytili, neznamená, že vyhynul," říká mořský biolog Richard Ellis.

Ale nepotvrdilo se to už? Když v březnu 1954 zatáhli do doku v australském přístavu Adelaide k opravě rybářský škuner Rachel Cohen, našli v jeho trupu potaženém měděnými pláty pod čarou ponoru zaražených 17 obrovských žraločích zubů uspořádaných do půlkruhu o průměru téměř dvou metrů. Největší z nich byl dlouhý 10 cm a široký 8 cm. Kapitán lodi si později vzpomněl, kdy se tvor do trupu pravděpodobně zakousl. Při noční plavbě v bouři u pobřeží indonéského ostrova Timor ucítila posádka silný náraz. Domnívala se, že jej způsobil plovoucí kmen palmy, jež v té oblasti bouře často splavují do oceánu. Teprve později se ukázalo, že při incidentu byl deformován i lodní šroub. Trup však žralok naštěstí neprorazil, a tak mohla loď nabrat kurz směrem k přístavu.

Podobných svědectví existují desítky, u žádného případu ovšem nebyl uznávaný vědec. Dokonce i nález posádky Challengeru paleontologové často raději přecházejí mlčením. Oficiálně tedy megalodon dávno vyhynul. A tak se můžete v moři klidně koupat dál - pokud obří superžralok ctí vědecké kapacity, ví, co je jeho povinností: být půldruhého milionu let po smrti.


Pro a proti teorie o existenci obřího žraloka

+ nálezy nezkamenělých zubů
+ vyprávění havajských domorodců
+ svědectví rybářů a velké zuby v trupu lodi

- nebyl pozorován vědci - nebyl uloven
- neexistuje filmový záznam nebo fotografie


Největší současní mořští živočichové

Plejtvák obrovský
33 m

Krakatice obrovská
Vorvaň tuponosý
Žralok velrybí

18 m

Kalmar Hamiltonův
14 m

Žralok velký
12 m

Žralok bílý
8 m

AUTOR: Jan A. Novák
AUTOR-WEB: www.ihned.cz

Zdroj:Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů