zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Roboti, roboti už jdou

07.08.2010
Obecné
Roboti, roboti už jdou

Starý kontinent ztratil morálku. Lidé myslí sami na sebe a obecné blaho nikoho nezajímá. Kam může situace všeobecného rozkladu hodnot dospět?

Sarco 4U byl robot. Právě se prodíral deštným pralesem v Kongu. To, že přeběhl celou Saharu, by se poznalo jen mikroskopickým rozborem písku na podrážkách jeho bot. Ano, byl robotem v botách, i v šatech, byť to vlastně bylo zbytečné.

Boty, šaty i tvář s vlasy či umělým obočím odkazovaly na jeho tvůrce, ale neměly žádnou funkci. I trup, hlava, ruce a nohy byly vlastně zbytečné. Technicky se vše dalo vyřešit jinak. Ostatně, přes Saharu by se Sarco dostal určitě rychleji, kdyby měl třeba housenkové pásy.

Ale kdosi, kdosi dávno mrtvý, kdosi, koho Sarco vůbec neznal, si to tak přál. Ať jim po nás zůstane alespoň podoba, když už to musí být. Byli jsme přece, alespoň někteří z nás, tak krásní.

Cesta za posledním druhem

Na kapsičce Sarcovy khaki košile se vyjímal znak Evropské unie. Blížil se k vesnici mílovými kroky. Měl za úkol zkontrolovat, jestli negramotní vesničané vyplnili zhruba tisíc formulářů, aby jim mohla EU z fondu soudržnosti pokrýt polovinu nákladů na vyhloubení jámy na slony. >>Pomoc musí být férová, pomoc musí být férová...<< znělo Sarcovi v jeho vybroušeném elektronickém mozku.

Vesničané byli poslední příslušníci zpupného druhu, jenž kdysi ovládal zeměkouli a který se jmenoval člověk.

Možná že právě on, robot Sarco 4U, bude tím, komu připadne ta čest odstranit z povrchu zemského poslední zbytky kdysi pyšného živočicha, nejinteligentnějšího z parazitů, škůdce Země, hanbu Přírody, vypouštěče emisí a skleníkových plynů, korupčníka, válečníka, nezkrotného žádostivce, požitkáře, kuřáka a alkoholika. Ano, odstranit, poněvadž pokud nebudou formuláře vyplněny správně, znamená to, že v pralese řádí epidemie korupce a její nositele je pak nutno zničit. Tak to měl Sarco zakódováno v mozku a od vykonání úkolu ho nešlo odradit žádnými sliby. Ani nabídka deseti nejkrásnějších dívek kmene a tuny slonoviny nemohla Sarca zviklat. Kdepak, nebyl jako ti před ním, jako ti takzvaní lidé. Vykonával vše na milimetr přesně, do puntíku, ba do atomu, a byl neúprosný i milosrdný přesně v té míře, v jaké ho k tomu zavazovaly směrnice bezpečně zakódované v jeho křemíkovém mozku.

Varovný systém zklamal

Běžel, nezadýchán a nezpocen, s ocelovou pravidelností. A již viděl na obzoru kouř z chatrčí. >>Fuj!<< pomyslel si, >>takových emisí. To musí přestat!<<

Když ale jeho rozhořčení, tak dokonalé, že vlastně nešlo rozeznat od toho starého, živočišného, dostupovalo vrcholu, ucítil najednou, že se pod ním propadá zem. Hustá vysoká tráva na mýtině, kam před vteřinou vběhl, se náhle rozestoupila a Sarco žuchl na dno asi pět metrů hluboké jámy. Zaklínil se mezi hrubě otesanými kůly, jejichž ostré špice, číhající na tuhou sloní kůži, naštěstí minul.

>>Jak se to mohlo stát?!<< blesklo mu hlavou. >>Co dělal varovný systém?! Ale vždyť, no ano...<< Jeho umělý mozek byl tak dokonalý, že si Sarco dovedl situaci zanalyzovat sám. Ano, je v jámě na slony, která ještě není zanesena v GPS navigaci, poněvadž vesničané teprve žádají o dotaci, a tudíž centrální europočítač nemohl počítat s tím, že by už byla vyhloubena.

Nevadí, vyšle do centrály SOS a do hodinky tu bude pomoc. Ale ouha! Hodinky s vysílačkou byly rozbité napadrť. Sarco při pádu udeřil rukou do jednoho z kůlů a odnesly to právě víceúčelové hodinky. Byl ztracen!

Sám, v pralese, obklopen divochy, kteří se teď nakláněli na okrajích jámy a zuřivě hrozili dolů rukama, v nichž svírali oštěpy. Sarco viděl jejich bílé zuby, svítící na okrajích jámy jako nějaké světlušky, i lesklé oči, z nichž šlehaly blesky hněvu.

Nemohl se bránit. V rozbitých hodinkách bylo totiž umístěno i centrum obranných reakcí.

Vyprávění z historie

Ve vesnici ho pak přivázali ke kůlu a obložili chrastím. Náčelník ho vyzval, aby promluvil. Kým vlastně je a jaký byl účel jeho mise. Sarco náčelníkovi rozuměl, jeho mozek byl nakódován na všechny světové dialekty a též mluvidla dokázala dle potřeby vypouštět zvuk v jakékoli řeči.

Příběh zrození svého i své civilizace měl Sarco naprogramován zejména pro případ styku s mimozemšťany, ale teď se hodil. Měl ho naprogramován ve všech světových jazycích i dialektech.

Ale jak se při pádu potloukl, nedovedl najednou mluvit jinak než česky. Spustil proto v této dávno zaniklé řeči. Divoši mu nemohli rozumět, ale poslouchali ho tiše, vedeni jakousi tropickou zdvořilostí. Sarco jim sdělil zhruba toto:

To bylo kdysi dávno, když zkrachovalo Řecko a zhroutila se společná evropská měna, euro. Evropská komise svolala Radu moudrých, která dala hlavy dohromady a dospěla k závěru, že lidé jsou příliš nedokonalí. Nedrží slovo, hledí jen na vlastní prospěch, jak můžou, tak kradou. Co s tím?

Je nutno ustavit dva pevné pilíře očisty, pravila Rada moudrých, jeden legislativní a druhý technický. Legislativní se podařilo dát dohromady za deset let. Měl deset tisíc stran a nesl název Etický kodex občana Evropské unie. Všechno tam bylo popsáno. Jak se chovat u snídaně, jak si čistit zuby, jak pak vytřídit odpad, vyvenčit psa. A tak dále, až do večera.

Technický pilíř spočíval v zavedení kamer a odposlechů do všech obchodních, kancelářských, veřejných, neveřejných, ba i do domácích prostor.

Důvěřuj, ale prověřuj, pravila Komise. Konečně bude vymýcena všechna nepoctivost, korupce, přetvářka i zločin. >>Terorismu a korupci odzvonilo!<< hlásaly všechny evropské deníky.

A přišel konec

Nastal však chaos. Evropa se zhroutila. Nikdo si nedokázal přesně zapamatovat, jakže se má podle kodexu vlastně chovat. Lidé jím listovali příliš dlouho, aby byl jejich postup zaručeně správný, což vedlo k tomu, že snídani a ranní hygienu končili až se západem slunce. Do práce nechodili, neměli čas, nestíhali a nepomohlo ani zavedení příplatků za včasný příchod na pracoviště.

Anebo nelistovali, dělali po ránu věci tak, jak si zrovna zamanuli. To ale začaly na stanicích etické kontroly ihned blikat červené kontrolky a houkat sirény. Etická komanda sjížděla po požárních tyčích do garáží, kde bystře startovala zásahová vozidla.

Nešťastníky, kteří se provinili, sváželi do Center etické převýchovy (CEP), takzvaných cepů. Ale nikoho tam nebili, všichni se měli jenom dobrovolně naučit zpaměti Etický kodex. Dokud ho neuměli zpaměti, nemohli CEP opustit. A dokud dleli v CEP, pobírali sociální dávky, měli nárok na dva měsíce placené dovolené u moře i na pravidelný sexuální styk (podle tzv. vztahové direktivy EU, podle níž musel každý vyhovět každému, cítil-li alespoň jeden z nich zrovna potřebu).

V CEP se lidem většinou líbilo, střediskům se říkalo >>veselý koncentrák<< a i ti, kteří měli fenomenální paměť, u zkoušek schválně předstírali, že si z kodexu přece jen něco nepamatují, aby mohli v CEP zůstat. CEP se tak plnily, kdežto ti, co zůstávali mimo ně, nestíhali většinou ani přijít do práce.

HDP se řítil střemhlav dolů, dluhy bobtnaly a brzy celá EU dočista zkrachovala.

Tento krach však předvídala skupina vědců, která založila podzemní hnutí odporu. To přišlo s revolučním řešením: dát úplnou prioritu technickému pilíři a pilíř legislativně-etický překlopit do něj. Neboli: sestrojit umělého člověka, který bude mít Etický kodex v sobě naprogramován, a staré lidstvo prostě vyhubit. Vzhledem k technickému rozvoji byla realizace této ideje hračkou...

Návrat do pralesa

Sarco pokračoval ještě dlouho a domorodci na něj po celou tu dobu trpělivě zírali, ale jeden z posluchačů už naslouchat přestal: náčelník. Přitom jako jediný Sarcovi rozuměl, poněvadž kdysi dávno studoval v Praze. Vyděsil se však tehdy evropské civilizace a vrátil se domů do pralesa.

Vyděsil se společnosti, která nemá ani ponětí o obecném dobru, o zájmu celku, o starých příslovích, o dobrých duších i zlých démonech, o obětování ani o smrti a hovorech s dušemi předků. Neměla o takových věcech ponětí podobně, jako většina příslušníků jeho kmene neměla ponětí o číslech větších než dvacet. Přesto tou vzdálenou civilizací pohrdal a zároveň se jí bál, děsil se jí. Přes sto let očekával úder, ukryt se svým kmenem v neprostupném šeru lián a hustého stromoví, a když úder nepřicházel a on cítil, že se blíží jeho hodina, neodolal pokušení a zatahal démona za ocas. Poslal v lahvi po řece tu žádost o dotaci. Vyplnil formulář, který si přivezl z Prahy, neb si do něj tenkrát zabalil nějakou nepotřebnou cetku.

Teď zíral na odpověď. Všechno mu došlo, tušil, že to s nimi, s Evropany, takhle dopadne. V očích měl děs. Hrozný děs, mnohem horší, než jaký mohl mít, kdyby stanul tváří v tvář tomu nejstrašlivějšímu démonovi pralesa. Bylo mu totiž jasné, že Sarca přijdou hledat...

AUTOR: Josef Mlejnek jr.
politolog, katedra politologie FSV UK

Zdroj: EKONOM

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
SW CASEC
22
8. 2017
22.8.2017 - Seminář, školení
Mladá Boleslav
INISOFT s.r.o.
24
8. 2017
24.8.2017 - Seminář, školení
Liberec, Centrum Babylon Liberec
ASIO, spol.s r.o.
25
8. 2017
25.8.2017 - Ostatní akce
od 09:30 do cca 11:00, na YouTube
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí