Invazní a nepůvodní druhy
Nový pohled na podmínky šíření rostlinných vetřelců. Hyeny z hlediska sociobiologie. Archeobotanika na Národní třídě v Praze.
Invazní rostliny jsou jedním z mála témat, kterým se botanika dostává na první stránky novin. O bolševníku velkolepém nebo netýkavce žláznaté, které v některých regionech doslova zaplavily krajinu, tak slyšel snad už opravdu každý. Ne každý už ale zná rozdíl mezi rostlinou invazní a nepůvodní. S rostoucími škodami, které mají nepůvodní druhy na svědomí, se botanikové jejich studiu intenzivně věnují. K nečekaným závěrům nedávno dospěl tým vedený profesorem Petrem Pyškem. Ukázal, že oproti všem očekáváním nehrají klimatické a geografické podmínky při šíření rostlinných vetřelců tu nejdůležitější roli. Existují totiž podmínky, které pomáhají rostlinám přežít i v prostředí na hony vzdáleném jejímu mateřskému ekosystému.
Hyeny nepatří právě k lidským oblíbencům. Snad je to způsobeno zažitou představou, že se živí mršinami, nebo jejich zvláštními hlasovými projevy, které by se dali přirovnat ke "zlomyslnému" smíchu, chrochtání nebo nářku.
Ne každá hyena je ale mrchožrout, například hyeny skvrnité jsou natolik zdatnými lovci, že dokáží konkurovat i králi zvířat - lvu. To jim umožňuje například skvělá organizace lovu.
Vědci se sociálním chováním hyen zabývají blíže od osmdesátých let, kdy se začali aplikovat představy ekologie chování a sociobiologie právě na hyeny. Hyena se pro tyto obory stala jakýmsi modelovým organismem.
Jak určitě vědí pravidelní posluchači zpravodajského Monitoru ČRo Leonardo, na Národní třídě v Praze probíhá záchranný archeologický výzkum před výstavbou nového obchodního centra. Do výzkumu ale nejsou zapojeni jen archeologové a historici, ale také přírodovědci. Například to, co kdysi na zkoumané ploše rostlo, nebo co lidé, kteří plochu obývali, jedli, pomáhá objasnit archeobotanika.