Zájem o pelety stoupá, Češi v nich protopí 300 milionů ročně

Uhlím topí čtvrt milionu českých domácností. Zamořují okolí smogem, skleníkovými plyny i množstvím popela. Na vesnicích mnoho jiných možností není: elektřina je nákladná, plyn často nedostupný a jeho cena je navíc neodhadnutelná. Tepelná čerpadla vyžadují velkou počáteční investici. Řešením je ale biomasa, kterou se stát snaží zvýhodňovat: na jedné straně nabízí dotace na nákup vhodných kotlů, na druhé straně postupně zvyšuje daně z uhlí.

Biomasou je pro účely vytápění vše, co samo roste, dá se spálit a vyroste znovu. Nejběžnějším případem je dřevo, topit lze ale i obilím a dřevní odpady se pak dají lisovat do pelet. Dříve přitom končily na skládkách.

Banky si dosud myslely, že jsme spekulanti

Stačí trochu počítat. Na kvalitní kotle na dřevo přispívá stát padesáti tisíci, na kotle na pelety pak částkou 95 tisíc korun. Ta často pokryje celou cenu kotle a ten je tak prakticky zadarmo. Interiérové vypadají prakticky stejně jako krb. Pohodlí obsluhy je ale nesrovnatelné, tepelný výměník zajistí ohřev teplé vody i vytápění dalších místností. Zhruba centimetrové pelety stačí do zásobníku vysypat jednou za dva dny. Kotel už se sám zapálí, sám si přidává palivo a výkon lze z gauče regulovat dálkovým ovládáním. Fanoušci technologií si mohou připlatit i za ovládání prostřednictvím mobilního telefonu. Stačí po cestě z práce poslat kotli SMS, aby začal vytápět dům.

Zájem o dotace značný. Jen letos přilákaly zhruba 2500 domácností a poptávka po peletách opět poskočila o desítky procent. Zatímco před lety měli zájem jen nadšenci a bohatší lidé, dnes se kotle objevují i méně majetných rodinách. Dotace skončí za tři roky, očekává se, že "přemluví" dalších deset tisíc domácností.

Řada firem se proto rozhodla založit své podnikání právě na biomase. Obor s pomocí dotací rychle roste a konkurence je stále slabá. Na pelety se proto vrhl i Marek Řebíček, majitel firmy CDP Ekopaliva. Dříve se věnoval konzultacím v oblasti bezpečnosti podniků a práce s utajovanými informacemi. Před čtyřmi lety ale hledal, co by mohl dělat nového. "Uvažoval jsem o solárním vytápění, ale když jsem si vše spočítal, zjistil jsem, že je to sice dobrý zdroj, ale složitou instalaci dokáže nahradit jednoduchý peletový kotel," popisuje. Při průzkumu trhu pak zjistil, že v Praze a středních Čechách chybí prodejce pelet, který by je dokázal dovézt do domu. "Přitom tu mají lidé více peněz a častěji o vytápění a ekologii více uvažují," popisuje motivaci ke vstupu na trh s peletami.

Řebíček poté investoval do skladů a rozvážkových automobilů, které umí pelety do zásobníků nafoukat, a odpadá tak složité nošení, a rychle se stal největším prodejcem pelet v Česku s téměř pětinovým podílem na trhu. "Banky si dosud myslely, že jde o spekulativní obchod, že přes léto naplním sklady a v zimě doufám, že to prodám. Už to pochopily a pomáhají nám s financováním," chválí si konečně vyřešený způsob financování Řebíček. Zboží rozváží po celé republice, pelety nakládá u lokálních výrobců. Jen západní Čechy zaváží z Německa. "Cena už je tam srovnatelná a dobrý dodavatel na české straně hranice není," říká Řebíček.

Výrobci pelet očekávají, že cena bude spíše stagnovat. "Pokud by rostla, přijdou masivní importy pelet z Kanady a Brazílie," předpokládá jednatel firmy Esel Technologies Libor Směja. Problémem je tak dostupnost pelet, která vyvolává debaty, zda má smysl na tento typ vytápění přecházet.

Elektrárny podvádějí?

Stává se, že jednotlivým výrobcům pelety zkrátka dojdou, v zimě totiž není dostatek surovin. V poslední době se přidává i krize, která utlumila dřevovýrobu. Situaci komplikuje i nedostatek přírodních živlů. Kůrovec méně ničí stromy a je méně lesních kalamit, kvůli tomu je na trhu méně dřeva. Pozastavené tendry v českých státních lesích zase zvyšují nejistotu, co se bude dít dál. To vše v neprospěch výrobců pelet.

"S výrobci pelet o piliny soupeří výrobci dřevotřískových desek. Do budoucna tak budou mít problém menší výrobci pelet, kteří nejsou přímo navázaní na dřevařskou výrobu. Ve většině případů zaniknou," předpokládá manažer prodeje paskovské pily a peletárny Mayr-Melnhof Holz Hynek Mandula. Drobní peletáři navíc nejsou v žádných asociacích a s pilami nemají žádnou vyjednávací sílu. Navíc je tu i další zájemce o piliny - elektrárny. Z ekologického pohledu to ale příliš smyslu nedává, elektrárna má účinnost kolem dvaceti procent, peletový kotel čtyřikrát větší. Často přitom zaznívá, že elektrárny s pilinami podvádějí a mísí je se speciálně pěstovanou biomasou, aby dosáhly na vyšší dotace. Dostupnost pelet je tak rizikovější než u palivového dříví.

"V září bude na nákup pelet pozdě," varuje Řebíček s tím, že by to lidé neměli podceňovat a mít pelety včas zajištěné. Zvláště pak, pokud poptávka skokově roste. V loňském roce se v Česku prodalo podle odhadů zhruba 50 tisíc tun pelet. Předloni to bylo zhruba čtyřicet tisíc tun, v letošním roce se očekává poptávka kolem 65 tisíc tun. To znamená obrat v maloobchodních cenách přes tři sta milionů korun, relativně malá konkurence a rostoucí poptávka udržuje marže od deseti procent výše. Výroba je v Česku mnohem vyšší než spotřeba a většina produkce se vyváží zejména do Rakouska, které je ve spotřebě pelet velmocí. Osm milionů lidí spotřebuje ročně půl milionu tun. Řada velkých českých výrobců jen nerada dodává českým zákazníkům, když odeberou jen zlomek výroby. To se ale pomalu mění. Zájemců totiž rychle přibývá i mezi firmami.

AUTOR: Roman Šitner
AUTOR-WEB: www.ihned.cz