Zbytečné ministerstvo

Když byla ještě ve vládě Strana zelených, bylo ministerstvo životního prostředí velice důležitou institucí. Jeho význam nespočíval v tom, že by snad dělalo něco zvlášť důležitého pro ochranu přírody. Význam přímo strategický byl v tom, že pomáhalo pravicové vládě překlenout období po volbách, ve kterých pravice nezískala více hlasů než levice.

Umístění ambiciózní části zelených na posty na ministerstvu umožňovalo Občanské demokratické straně v klidu připravovat své škrtací reformy na ministerstvech ostatních.

Poté, co se pravice přeskupila do tří útvarů, které v součinnosti volby vyhrály, stali se zelení zhola zbyteční. Tím ovšem MŽP ztratilo i svůj poslední význam. Nikoliv náhodou a dost možná pod vlivem četby románů Honorého de Balzaka učinil ministr Drobil (ODS) své prvé opatření - nařídil úředníkům, aby se strojili se vší vážností. Vždyť jak poznamenal slavný romanopisec ve svém díle Ztracené iluze: "Otázka šatů je koneckonců nesmírně důležitá pro lidi, kteří chtějí budit dojem, že mají to, co nemají."

Pavlu Drobilovi nelze upřít učenlivost. Ještě před měsícem přiznával, že se životnímu prostředí nikdy nevěnoval a s agendou ministerstva se bude muset krok za krokem teprve seznámit. Brzy měl jasno: "Zelení v této zemi napáchali spoustu škod a budeme je ještě dlouho napravovat."

Naštěstí nebude náprava těchto škod dlouho trvat. Vedení Bursíkovy strany si užívalo dobu svého vládnutí, aniž by v nejmenším přispělo k řešení skutečných ekologických problémů. Byli ostatně ve vládě kvůli radaru, nikoliv kvůli nastartování nějakého udržitelného rozvoje.

A tak se může prakticky bez přerušení pokračovat v energeticky nadmíru náročné výrobě, ve spotřebě mnohem plýtvavější na obaly, než by bylo nutné, v doprovodném hromadění potíží s odstraňováním odpadů, v provozování mimořádně špinavých průmyslových výrob, v přesunu nákladů i osob ze železnice na silnici, ba v postupném útlumu železniční dopravy atd. atd.

Podle ministra Drobila je třeba brát ohled na realitu. Realitou České republiky ovšem je, že škrty na vědu nám zabrání energeticky a surovinově odlehčit naší výrobu a orientace na montování automobilů nás činí zcela bezbrannými vůči zájmům, které voní benzínem. Taková je realita. S Bursíkem, či bez Bursíka.

Je ovšem zbytečné, aby u tohoto extenzivně průmyslového způsobu rozvoje asistovalo nějaké MŽP s pracovníky nastrojenými podle poslední úřednické módy. Tady by se dalo skutečně ušetřit.

Jan Keller (Autor je sociolog)