Zemědělce čekají energetické časy

Myšlenka to vlastně není vůbec špatná. Celá naše planeta krouží kolem žhnoucí hvězdy, která vyvrhuje ohromující záplavu energie, tak proč se na ní tak trochu nepřiživit? Stačí se jenom v příhodném okamžiku zmocnit rostlinné biomasy nabité slunečním zářením a důvtipně ji zužitkovat. Dnes už je k dispozici celá řada více či méně propracovaných technologií, které zpracovávají rozličné formy biomasy celé řady rostlin, od maličkých, ale přesto zdatných řas přes jednoleté i vytrvalé byliny až po závratně rychle rostoucí dřeviny.

Prvotní nadšení pro energetické plodiny odstartovalo jejich velkorysé šíření všude po světě. S komerčním úspěchem se záhy dostavila environmentální kocovina, protože zelenou energii odjakživa doprovází celá řada rizik.

Je jasné, že energetické plodiny, po nichž se chce, aby byly nenáročné, odolné a hlavně extrémně rychle rostly, asi nebudou k okolnímu prostředí nejpřívětivější. Ve skutečnosti jde často o nejtvrdší invazní rostliny, které není snadné udržet na řetězu. Veliké plochy několika málo druhů energetických rostlin plus infrastruktura nutná k jejich obhospodařování nevylepší pestrost krajiny a místní přírody.

Situace kolem energie z polí se ale neustále vyvíjí a prakticky každý den se objevují nové nápady, které si berou poučení z minulých průšvihů. Například, nedávná panika kolem ohrožení zásob jídla v důsledku pěstování či zpracování biomasy jasně předvedla, že není příliš politicky prozíravé vyrábět energii z potravin, i když vlastně o nic vážného nešlo.

Molekulární laboratoře intenzivně pracují na nových genetických modifikacích, které v nejbližší době poskytnou nové typy rostlin, zaručující nižší spotřebu vody, nižší náklady a přitom vyšší výnosy energie. Zvolna se začíná mluvit o čtvrté generaci biopaliv, která by měla přinést doposud nevyužité chemické procesy a geneticky upravené rostliny. Není to nic exotického, mezi nadějné uhlovodíkové nebo též petrolejové rostliny patří i pryšec skočcový (Euphorbia lathyris), populární i u nás díky pověře, že odpuzuje krtky a hryzce.

Bylo vždy velmi bláhové si myslet, že by energoplodiny mohly plně uspokojit veškeré energetické nároky planety. Nejspíš se nikdy nestaneme civilizací fungující výhradně na rostlinách, přesto se ale přinejmenším v blízké budoucnosti bude energie z polí a plantáží hřát na výsluní ekonomického zájmu.

AUTOR: Stanislav Mihulka
biolog, Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity