Pátek, 29. března 2024

Noční můra ze zakázky snů

Vláda se stále nedokáže dohodnout na dalším osudu stomiliardové zakázky. Jednání navíc začíná tajit.

Noční můra ze zakázky snů

Už dva roky se vlády, byznysmeni i média potýkají se >>zakázkou snů<< - obřím tendrem na sanace starých ekologických škod z dob privatizace. Právě v pátek 10. prosince se měly podle původního scénáře otevírat na ministerstvu financí obálky s nabídkami.

Jenže termín byl, ostatně jako už několikrát předtím, zrušen. Tentokrát kvůli spornému vyřazení nabídky konsorcia vedeného PPF.

Kdy hodnotící komise rozpečetí obálky, je nyní ve hvězdách. Ostatně celá zakázka, která vítězovi může teoreticky přihrát až 114 miliard korun, se začíná pomalu zahalovat rouškou tajemství.

Minulý týden například vláda diskutovala o tom, zda pro tendr stanoví cenový strop. To by nebylo nic zvláštního, kdyby ovšem jednání neprobíhalo v přísném utajení.

Ještě před volbami se přitom současné vládnoucí strany dušovaly, jak vše bude transparentní. Ministři svým tajnůstkářstvím zasadili další ránu už beztak žalostné pověsti zakázky. Soutěž je zatížena tolika pochybnostmi, že je spíše zralá na odpískání.

Nejlepší obrana je útok

Paradoxně se zdá, že pověst zakázky, o niž usilují i hráči nejtěžšího kalibru jako PPF nebo J&T, vlastně kazí samo ministerstvo financí. Přitom právě jeho šéf Miroslav Kalousek sám s návrhem sjednotit dosavadní jednotliv é sanace do jediného obrovitého tendru přišel. Ekotendr je tedy jeho dítě.

Ministerstvo si především naběhlo, když ze soutěže už podruhé vyřadilo konsorcium v čele s PPF Petra Kellnera. PPF, ač zatím formálně mimo hru, se totiž ukazuje jako klíčová figura ekozakázky. Právě na její popud výběrové řízení dočasně pozastavil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Při prvním vyloučení úředníci PPF vytýkali i nedodržení podmínek, které ovšem nemohl splnit nikdo ze soutěžících - například zajištění skládky nebezpečných odpadů s kapacitou, která v Česku vůbec neexistovala. PPF se odvolala u antimonopolního úřadu a ten ji vrátil do soutěže.

Nicméně ministerstvo PPF vyřadilo opět, tentokrát s poukazem na to, že zkrachoval jeden z členů jejího konsorcia, německá společnost Ecosoil Süd. Nic nebylo PPF platné, že odpadnuvší článek ihned nahradila mateřská společnost Ecosoil Holding.

>>Ministerstvo postupuje čistě podle pravidel,<< odmítá Kalousek domněnky, že si na Kellnera zasedl.

Jenže Kellnerovi muži nejsou zvyklí prohrávat. Právě na jejich popud antimonopolní úřad celý tendr zastavil do doby, než se rozhodne o případném vrácení konsorcia do hry.

Kdy toto rozhodnutí padne, ovšem není jasné. >>Je to významný případ, pracujeme na tom, ale nemůžeme říci žádný termín,<< říká předseda úřadu Petr Rafaj.

A do protiútoku přešli i s PPF spřátelené PR agentury a lobbisté. Naznačili, že nejasnosti je možné hledat spíše u zbývajících tří účastníků tendru než u samotné PPF.

Veřejnosti se tak jednak znovu připomnělo jméno Dušana Palcra, šéfa soutěžící společnosti Environmental Services.

Palcr je nejen manažerem finanční skupiny J&T, matky Environmental Services, ale také dlouholetým kamarádem Tomáše Uvíry, vrchního ředitele ministerstva financí. Právě ten má ekozakázku na starost.

Hospodářské noviny zase upozornily na zajímavé souvislosti, jež by mohly propojovat další dva zájemce o zakázku: společnosti Marius Pedersen Engineering a Geosan Group. Styčným bodem může být společnost Škoda Plzeň.

Ve firmě Marius Pedersen Engineering má více než pětinový podíl společnost Česká inženýrská, jež měla klíčové zakázky právě pro Škodu. A jeden ze spoluvlastníků Škody, Michal Korecký, zase spolupracoval v některých společnostech s Martinem Vnoučkem. Ten zastupuje kyperskou firmu Dupless Investment držící bezmála polovinu akcií Geosanu.

Vedle toho se vynořily informace, že další více než pětinu akcií Marius Pedersen Engineering ovládá rakouská firma VCP Environment Holding. Investiční fond VCP (Vienna Capital Partners) je přitom spojován například s aférou v Maďarsku, kde vzbudil nevoli tamních politiků údajnou >>tajnou prací<< pro ruský plynárenský Gazprom.

Nikdo sice nyní neříká, že by dohady kolem tří dosavadních účastníků tendru nějak formálně zpochybňovaly jejich účast v soutěži. Ale přece jen se ministerstvu financí teď vrací jako bumerang postup, kdy zahnalo PPF do kouta.

Už tak kritizovaná image ekozakázky utrpěla další šrám.

Sám Kalousek má ale na věc jasný názor, postup ministerstva jednoznačně hájí. >>V případě PPF přece nešlo o nějaké politické rozhodování. Vyřazení bylo čistě na základě právních názorů a postupů,<< řekl týdeníku Ekonom.

Torpédo od premiéra

Klíčový problém ekotendru ale není jen v jeho účastnících. Skrývá se i v samotné hodnotě zakázky.

Uváděná cifra

114 miliard korun je totiž teoretické maximum. Jde o součet garancí, které dal stát privatizovaným chemičkách, dolům a dalším firmám na postupné odstranění ekologických škod z dob komunismu. Vtip je v tom, že reálné náklady na sanace jsou podle dosavadních zkušeností oproti garancím zhruba třetinové. Pokud by vítěz tendru vyhrál - dejme tomu - s nabídkou 60 miliard a skutečné náklady by byly jen 40 miliard, spadlo by mu jen tak do kapsy 20 miliard korun.

>>Mělo by proto logiku, aby zadavatelé zveřejnili nějaký odhad reálné ceny jako strop. Firmy by i tak mohly nabídkami soutěžit, ale omezilo by se nebezpečí nadhodnocení zakázky,<< upozorňuje ředitel Transparency International David Ondráčka.

Kalousek je ovšem od počátku tendru proti. >>Rozhodovat bude jen cena, nemůžeme jejím zveřejněním soutěž narušit,<< opakoval neúnavně více než rok a půl.

Letos v září ovšem ministr financí a místopředseda TOP 09 narazil. A to u premiéra a šéfa ODS Petra Nečase. Ten pověřil svého spolustraníka, ministra životního prostředí Pavla Drobila, aby spolu s Kalouskem vládě odhad reálných nákladů předložili.

Následovala mediální přestřelka, kdy Kalousek prohlašoval, že >>zveřejní jen metodiku a cenu nikdy<<, a Drobil zase tvrdil, že mu ministerstvo financí tají podklady.

Vítěze zatím tento souboj nemá. Ale Kalouskův odpor k zveřejnění limitu ekozakázky začínají nabourávat >>úniky<< informací z ministerstva životního prostředí.

Hospodářské noviny koncem listopadu přišly s částkou 50 miliard podle >>zdrojů ministerstva<<. Minulý týden pak server Aktuálně.cz výrazně přitvrdil informací z >>důvěrného dokumentu<< téhož ministerstva, podle níž je odhad ceny tendru v rozmezí 25,3 až 31,7 miliardy korun.

Ministr Drobil informace nepotvrzuje ani nevyvrací. >>Údaje z tisku nebudu komentovat,<< říká.

Nicméně interpretace, že zmíněné >>úniky informací<< umožňují premiéru Nečasovi torpédovat Kalouskovu snahu žádnou cifru nezveřejnit, se nabízejí celkem logicky.

>>Ekozakázka je Kalouskova záležitost, premiér mu to nebere. Jen se obává, aby z toho nebyl průšvih,<< komentoval takovou domněnku zdroj z Nečasova okolí.

Potmě a potichu?

Pochybnosti o průhlednosti účastníků tendru, snaha politiků utajit reálnou hodnotu zakázky - ani to ještě nejsou největší úskalí tendru.

Nejvarovnější jsou ony pokusy vlády nenechat si při rozhodování o zatím rekordním tendru v české historii od nikoho koukat do karet.

Bezprostředně po sněmovních volbách se lídři ODS i Věcí veřejných zaklínali, že jakýmkoli pochybnostem o ekozakázce zabrání.

Nečas i Radek John se pod vlivem předvolebních slibů o boji s korupcí dívali na ekotendr velmi kriticky a nevylučovali jeho zrušení. Každopádně však podle nich mělo být výběrové řízení, pokud vůbec doběhne, naprosto transparentní.

V jasném rozporu s tím byl ovšem postup vlády z minulého týdne. O ekozakázce jednala tajně, v takzvaném režimu vyhrazené.

>>Uznal jsem názor ministra Kalouska, že bychom neměli pouštět informace dříve, dokud se vláda nerozhodne, jestli a jaký odhad ceny zveřejní. Proto jsem návrh na projednávání v režimu vyhrazené sám dal,<< přiznal týdeníku Ekonom ministr Drobil.

Jaký je tedy dosavadní výsledek dvouletého průběhu ekotendru?

Začala se zpochybňovat neposkvrněnost jeho účastníků.

Antimonopolní úřad neumí říci, kdy rozhodne o osudu čtvrtého zájemce, tedy PPF. Do té doby tendr stojí a stojí i sanační práce do něj zařazené.

Podle některých expertů není zajištěna dostatečná kontrola toho, zda by vítězná firma sanaci také řádně provedla.

Teoreticky je přitom stále možné, že zakázka bude stát přes sto miliard - nebo třeba jen 25. S výší ceny si však podle řady politiků daňový poplatník zjevně hlavu lámat nemusí.

AUTOR: Martin Mařík

Kdo usiluje o zakázku

  • - Environmental Services (dcera skupiny J&T)
  • - Geosan Group
  • - Marius Pedersen Engineering
  • - Konsorcium firem PPF Advisory, Ecosoil, AVE CZ a Dekonta - zatím vyřazeni, čekají na rozhodnutí antimonopolního úřadu
  • - Již dříve byla ze soutěže vyřazena konsorcia Deme Environmental-Dredging International a P-D Industriegesellschaft-Stavoprogres Brno


Jak se rozhodne o vítězi

  • - Antimonopolní úřad musí nejprve rozhodnout, zda vrátí do soutěže PPF Advisory, a pak lze pozastavený tendr opět spustit.
  • - Ministerstvo financí vyhlásí nový termín odevzdání nabídek.
  • - Vítěze tendru pak schválí vláda, na vyhlášení bude mít 90 dnů. Kabinet však nemusí vítěze vůbec vyhlásit.


114 miliard korun

Taková je maximální cena za sanaci starých ekologických škod.

Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů