Pět let užívání pasivního domu

Hostětín byl do roku 1990 obcí na dožití. Platila zde stavební uzávěra, lidé odcházeli a dříve zemědělskou půdu postupně opanovaly nálety. Po dvaceti letech je vše jinak a Hostětín na úpatí Bílých Karpat se stal vzorovou ekologickou obcí. Takovou, že si sem přišli některé netradiční postupy vyzkoušet i rakouští ekologové. Místní obyvatelé říkali: "Co by jim doma neprošlo, to si odzkouší na nás." Naráželi tak na výstavbu pasivního domu - polyfunkční areál Seminárního ekologického centra. Původně stavební úřad vyžadoval, aby i na něm, jako ostatně prakticky na všech budovách obci, byla sedlová střecha. Jenže ta se nehodila do projektu, kdy měla být střecha zaizolována slámou. Stavební úřad nakonec změnil názor. Projekt navrhoval rakouský specialista v oboru projektování a výstavby nízkoenergetických domů Georg W. Reinberg. Českým partnerem se stal brněnský Ateliér Zlámal & Stolek. Ti přišli s tím, že střecha tedy bude sedlová, ale ze skla a na s třeše bude zimní zahrada. Stavební úřad souhlasil. Jenže se posléze ukázalo, že takové řešení je příliš drahé a pěstování jablek na střeše je vlastně ekonomický nesmysl. V projektu se škrtnul skleník a s ním i sedlová střecha. Je rovná.

"V Hostětíně jsme se rozhodli postavit modelový pasivní dům, který má být vzorem a inspirací pro další zájemce o podobné stavby. Celá výstavba byla pojata jako kontinuální seminář pro stavební profese," vzpomíná Yvonna Gaillyová, ředitelka ZO ČSOP Veronica. Po necelých pěti letech používání se na objektu objevila řada závad: například nekvalitní dilatační spáry, popraskaná omítka či předimenzované osvětlení.

Zatímco u běžných domů představuje spotřeba elektřiny na osvětlení malou část celkové spotřeby energie, u pasivních domů, vzhledem k jejich minimální spotřebě energie na topení, se elektřina na osvětlení v celkové bilanci projeví významně. Proto stavba využívá v maximální možné míře osvětlení denním světlem. Tam, kde nejsou možná okna - kuchyně, chodba v ubytovně - využil architekt světlíky. Umělé (večerní a noční) osvětlení interiéru - zejména seminárního sálu, je navrženo a provedeno s důrazem na maximální energetickou účinnost. V sále jsou zářivky zapojeny tak, aby je bylo možné elektronicky stmívat.

NETRADIČNÍ TECHNOLOGIE

Pro stavbu budovy seminárního centra a ubytovny se využily jak konvenční, tak i ekologické stavební materiály, například nepálené cihly, hliněné omítky a slaměné izolace.

Polyfunkční areál Seminárního centra se skládá ze dvou částí - seminárního centra, kde se nachází přednáškový sál pro 45 osob, kanceláře, vstupní hala a technologické zařízení, a z ubytovacího objektu s 10 pokoji pro celkem 25 hostů a tvůrčí dílnou. Právě spojení těchto dvou částí se ukázalo po několika letech používání jako slabé místo, kde se záhy projevily praskliny. Seminární centrum bylo navrženo jako masivní budova z betonu a nepálených cihel s venkovní izolací z minerální vlny. Ubytovna je postavena z pálených cihelných bloků a částečně izolovaná slaměnými balíky. Povrch dotváří dřevěný obklad a plochou střechu bude pokrývat nízká vegetace. Obě části pracují a každá jinak.

Základním principem stavby pasivního domu se staly silná vrstva tepelné izolace, kompaktní tvar budovy, minimalizované tepelné mosty, vzduchotěsnost budovy, větrací systém s rekuperací a okna s tepelně technickými parametry rámu i zasklení. Roční spotřeba energie na vytápění pasivního domu je menší než 15 kWh/m2, což je 7 - 10krát méně než v běžných stavbách.

Teplo, které dům pasivně získá ze slunce, od svých obyvatel a z elektrických spotřebičů, pohodlně udrží po většinu roku příjemnou vnitřní teplotu. Původně se předpokládalo, že dům se pak už většinou obejde bez běžného (aktivního ) systému vytápění. Tento předpoklad se však nepodařilo naplnit, protože hlavně ubytovací část je využívaná spíše nárazově. Proto je objekt napojen i na obecní ekologickou výtopnu. Ročně se zde za elektřinu platí 120 tisíc korun.

PASIVNÍ TECHNOLOGIE

Byly použity následující stavební postupy a technologie: izolace z minerální vlny a balíků slámy - tloušťka do 40 cm, základy tepelně oddělené od podloží speciálním polystyrenem tloušťky 20 cm, okna s prostupem tepla <= 0,8 W/(m2.K), solární ohřev vody, dotápění z obecní biomasové výtopny, využití dešťové vody, zelená střecha a aplikace ekologických stavebních materiálů (omítky z nepálené hlíny, nepálené cihly...)

Přední část centra je konstruována z betonu (podlaha, zdi a strop kuchyně) v tloušťce 16 až 20 cm. Tloušťka nadzemní tepelně izolační vrstvy přidané zvenčí (zde použita minerální vlna) je 28 cm, na střechách pak 40 cm.

Ubytovací část je postavena z cihel o tloušťce 20 cm. "Slámu jako izolační materiál jsme původně chtěli použít na celou ubytovací část, z požárních důvodů to bylo možné jen u západní zdi obrácené do sadu, dále od sousedního pozemku," vysvětluje Yvonna Gaillyová. Slaměná vrstva (o objemové hmotnosti asi 90 kg/m3) má tloušťku 40 cm.

> Tepelné mosty z podloží byly v přední části omezeny jen asi na polovinu délky stěny, vynechané mezery v nosné zdi pod okny byly vyplněné polystyrenem XPS. Základová deska je vyztužená betonovými patkami a pasy. Na ní je tepelně izolační vrstva tloušťky 20 cm z EPS a betonová plovoucí podlaha. Jde "jen" o tepelné mosty do podloží o stálé teplotě, izolovaného od okolí obvodovým XPS v tloušťce 16 cm, s pokračováním nad terénem až do hlavní nadzemní izolace ještě s další 8cm vrstvou. Přerušení tepelného mostu v ubytovně bylo řešeno vrstvou plynosilikátových tvárnic mezi betonovým základem a cihelnou stěnou.

> Dešťová voda z poloviny střechy je vedena přes speciální filtr, který odstraní pevné nečistoty (listí, větvičky), s přepadem do kanalizace. Nádrž velikosti 5,6 m3 se ukázala jako dostatečná a pokrývá potřebu domu na splachování záchodů a na umývání podlah. O tom, že je zde využito dešťové vody se přesvědčí každý, kdo spláchne toaletu, protože do mísy vytéká nahnědlá voda.

> Otevíravá a sklápěcí okna splňují pasivní standard (až na čtveřici střešních oken, která v takovém standardu, jenž by platil i pro jejich šikmou polohu, na trhu v té době nebyla). Fixní zasklení se ukázalo jako levnější a navíc i tepelně lepší (bez rámu, nebo s přeizolovaným rámem). Proto je použito všude tam, kde otvíraní není potřeba: u většiny oken sálu, ve vstupní části apod. U světlíků nad kuchyní a ubytovacím traktem jsou použita trojskla do předizolovaných světlíkových rámů.

> Fasádní kolektor. K zaskleným plochám patří i fasádní kolektor s plochou 22 m2 na průčelí budovy. Moduly jsou tenké, většina tepelné izolace až do obvyklé tloušťky 28 cm je až za nimi.

> Vytápění a ohřev pitné vody pochází ze dvou zdrojů: z obecní výtopny a ze dvou velkých kolektorů, fasádního a kolektoru na střeše moštárny. Systém využívá tepelného zásobníku, který je za moštárnou. V zásobníku je 9 m3 topné vody, nad kterou je jeden krychlový metr dusíku coby expanzní nádrž. V případě napojení na výtopnu se pracuje se zásobníkem proto, že se využívá jen malé domovní přípojky jdoucí k sousedům.

> Topení. Čerstvým vzduchem lze topit v podkroví i v sále, jsou ale přidány i běžné, avšak malé radiátory. V ubytovací části se větracím vzduchem netopí vůbec. Projektanti kladli důraz na možnost vydatného samotížného nočního provětrávání budovy otevřením horních oken, přízemních klapek ve foyer a případně i vstupních dveří. Nucená cirkulace vzduchu probíhá mezi podkrovní kanceláří (s nemalými solárními zisky) a sálem. Tak je možno solárních zisků využít beze zbytku a prostředí v podkroví zůstává příjemné. V celém objektu je instalováno řízené větrání se zpětným získáváním tepla - rekuperací. Teplo se z odcházejícího vzduchu předává vzduchu čerstvému s účinností až 90 %. Větrání v přední části budovy má možnost značné regulace průtoku. Zadní trakt není připojen na společný ventilační systém, ale jednotlivé dvojice apartmánů mají společnou větrací jednotku s rekuperací.

> Omítky a těsnost budovy. "Holé betonové zdi mají sice své příznivce, my jsme se však rozhodli vylepšit je na pohled i funkčně hliněnými omítkami. Ty jsou použity i na cihlových zdech," říká Yvonna Gaillyová.

Dalším úkolem vnitřních omítek bylo (zejména u cihelné zdi, v níž nebyly maltovány svislé spáry) zajistit vzduchotěsnost budovy. Obtížným místem jsou hlavně přechody z omítek na stropní trámy, které procházejí cihelným zdivem. I zde se následně objevily praskliny.

Podle informací od ředitelky se nyní hledají cesty k uplatnění záruk a některé ze vzniklých vad.

AUTOR: Jiří Kučera