Pátek, 29. března 2024

Zachovat limity? Šílená představa

Jan Dienstl, spolumajitel a místopředseda představenstva skupiny Czech Coal

Zachovat limity? Šílená představa

Když koncem loňského roku převzal kontrolu nad mosteckými doly finanční žralok Pavel Tykač se společníkem Janem Dienstlem, zavládlo v teplárenských kruzích zděšení. Znalci trhu prorokovali, že bývalí "hoši z Motoinvestu", hamižní a bezohlední byznysmeni, přitvrdí v již tak vyhrocené válce o ceny uhlí. Zatímco introvertní Tykač zůstává v ústraní, otevřenější Dienstl se ujal role vyjednavače s veřejností i obchodními partnery. Obhajuje cenové požadavky firmy a lobbuje za zrušení těžebních limitů, za nimiž má Czech Coal obrovské uhelné zásoby. Rozhovor pro HN se uskutečnil krátce poté, co ministerstvo životního prostředí přišlo s požadavkem, aby Czech Coal povinně prodával část svého uhlí teplárnám. Dienstl považuje tento krok za snahu státu vrátit na stůl diskuzi o těžebních limitech a poprvé veřejně vysvětluje strategii nových majitelů české hnědouhelné dvojky.

HN: Proč jste investoval své peníze právě do dolů?

Je lepší mít uhlí než peníze. Uhlí je lepší než reality, lepší než akcie. Ne snad výnosnější, ale stabilnější. Navíc jsem ze severních Čech, žiji na Mostecku, 10 kilometrů od dolů.

HN: Jak se změnil Czech Coal tím, že jste jej ovládli vy a Pavel Tykač?

Chci se soustředit jenom na těžbu uhlí, skupina se zbavuje činností, které s ní nesouvisejí.

HN. Mám na mysli jinou změnu: Jste tvrdí a zkušení obchodníci. A Czech Coal už dříve tlačil na zvýšení ceny uhlí. Ještě přitvrdíte?

Chceme být především partnery. Jistě, tvrdými partnery, kteří chtějí za své uhlí dobré ceny. Ale máme jinou vyjednávací pozici než bývalí akcionáři Czech Coal, nedlužíme nikomu žádné peníze. To je výrazná změna. Máme větší prostor, více času, více klidu. Také si můžeme dovolit dát velkorysejší nabídky. Chceme s partnery sdílet to příjemné i to nepříjemné.

HN: Zatím jste v defenzivě. Ministerstvo životního prostředí podmiňuje další těžbu ve vašem dole Vršany prodejem 60 procent tamního uhlí teplárnám.

Ta podmínka je nesprávná a nereálná. Ministerstvo má řešit, jak zajistit těžbu šetrnější k životnímu prostředí a lidem. Ne, jak má být uhlí využito. Czech Coal má dvojí uhlí, z dolu Vršany a z dolu ČSA. Vršanské uhlí má méně energie, to z ČSA je kvalitativně jiné, s vyšším obsahem energie. Pro teplárenství se vždy používalo "teplé" uhlí z ČSA, "studené" uhlí z Vršan je vhodné jen pro zdroje nacházející se přímo v tom dole, nevyplatí se je daleko vozit. A přímo u toho lomu stojí jedna z největších elektráren v zemi - Počerady.

HN: Také tam stojí teplárna Komořany z holdingu EPH. Jak ČEZ, tak EPH se s vámi soudí kvůli cenám uhlí.

Ano, Komořany jsou jedinou teplárnou, která může vršanské uhlí spalovat bez investic do odsíření a dalších úprav, je na ně stavěná. Ale ta má teď dlouhodobý kontrakt s jiným dodavatelem a naše uhlí nepotřebuje (po vypuknutí sporu o cenu uhlí začal EPH odebírat palivo pro Komořany ze vzdálenějších Severočeských dolů skupiny ČEZ - pozn. red.). Navíc nedávno EPH oznámil ukončení výroby tepla z uhlí v Komořanech v roce 2015. Takže pro nás je podmínka 60 procent uhlí pro teplárny z obchodního pohledu nesplnitelná.

Ministerstvu jde o těžební limity

HN: Pokud se nebude uhlí šetřit pro teplárny, bude jim už po roce 2013 chybět asi 6 milionů tun ročně, nebudou mít z čeho vyrábět.

Vyrábět teplo z vršanského uhlí v podstatě nelze. Cena tepla je regulovaná. Teplárny by musely investovat obrovské peníze do odsíření a nových technologií schopných spalovat méně kvalitní uhlí. Banky by jim na to nepůjčily, protože teplárny nemohou zvýšené náklady promítnout do ceny tepla. Také by měli ekologové křičet, že je nesmysl převážet uhlí z Vršan vlaky po republice. Nevychází to ani ekonomicky, ani ekologicky.

HN: Proč by vás tedy teplárny i ministerstvo tlačily k tomu, abyste neprodávali uhlí elektrárnám?

Myslím, že jde o snahu vrátit do hry diskuzi o prolomení územních limitů těžby v našem druhém dole ČSA. Protože prolomení limitů by problém vyřešilo. Bylo by dost uhlí pro teplárny, elektrárna Počerady by mohla dál běžet na vršanském uhlí, vše by bylo v klidu. Teplárníci řeší, co s chybějícími šesti miliony tun uhlí. Zoufale se snaží zajistit si levnou surovinu, aby nemuseli zdražovat. V Česku je rozvinutý systém centrálního zásobování teplem, kvůli němuž jsou lidé zvyklí na nízké ceny tepla. Ale to se dá udržet jen při výrobě z hnědého uhlí. My jsme s teplárnami na jedné lodi, máme společné zájmy. Víme, že pro ně vznikne kritická situace.

HN: Tak jim nechejte uhlí z Vršan. Může vám být jedno, jak se vypořádají s vyššími náklady, ne?

Nám to jedno být nemůže. Kdyby teplárny musely o ty vynaložené náklady zdražit teplo, spotřebitelé by přešli na vlastní malé kotelny, ale pak se může rozpadnout celý systém centrálního zásobování teplem, který využívá asi 3,75 milionu lidí. A pak by se naše uhlí nemělo kde pálit a my bychom přišli o zákazníky. Nejde jenom o nás a o cenu tepla. V teplárnách se vyrábí také 21 procent domácí elektřiny, ta by na trhu chyběla.

HN: Požadavek ušetřit uhlí z Vršan podporuje Teplárenské sdružení. Že by teplárníci nevěděli, co je reálné?

Je tu ještě další věc - nemůžeme nechat "na suchu" elektrárnu Počerady. Ta spotřebuje 6 milionů tun uhlí ročně, tedy většinu toho, co dnes Vršany vytěží, což je celkem 7,5 milionu tun. Když máte podepsaný kontrakt s největší českou firmou ČEZ, nemůžete jí říct: Já vám to uhlí nedodám.

HN: Ale vám přece končí kontrakt pro Počerady už v příštím roce. O dodávkách na další období se s ČEZ léta soudíte. Šéfové ČEZ říkají, že Počerady raději zavřou, než by na vaše cenové požadavky kývli. Uhlí pro Počerady může být od roku 2013 volné.

Ale ČEZ to uhlí chce! A my mu je chceme dodávat.

HN: Hlavně chcete vlastní elektrárnu. Uvažujete o stavbě nové, chtěli jste od ČEZ koupit i Počerady. To už neplatí? Pořád je jednou z variant, že bychom Počerady koupili. Nebo si je pronajali. Vlastní nový zdroj je principiálně naším dlouhodobým záměrem. Ale v tuto chvíli neexistují jasná pravidla Evropské unie pro tento byznys, a tak projekt 40miliardové investice, plánované na 40 let dopředu, má mnoho neznámých. V tuto chvíli dáváme přednost novému kontraktu na uhlí pro Počerady, chceme se s ČEZ dohodnout. Pořád je čas. A jsme ochotni uzavřít smlouvu s ČEZ tak, že se budeme podílet na výkyvech trhu s elektřinou, s emisními povolenkami, prostě podílet se na slastech a strastech odběratele. Cenu jsme ochotni přizpůsobit kolísání energetického trhu, ale bude vyšší než dneska. A teplárny? Rádi bychom jim dodávali více uhlí, ale ono ho více není. Ovšem - existuje na to řešení.Prolomení limitů je problémem dvou obcí

HN: Je tím řešením prolomení limitů těžby?

Jistě. Prolomení limitů je ekonomicky jedinou možností, jak zachránit systém centrálního zásobování a cenu tepla pro lidi.

HN: Ale to je politicky neprůchodné.

Problém prolomení limitů, to je problém přestěhování dvou obcí, Horního Jiřetína a Černic. Je velkou chybou, jak se s těmi lidmi historicky jednalo. Kvůli uhlí není možné nikoho vyvlastňovat. Ale přestěhování obcí kvůli uhlí třeba v Německu, 40 kilometrů od nás, je reálná věc.

HN: Czech Coal naposledy zkoušel přesvědčit Jiřetín ke stěhování v roce 2007, odpor byl velmi silný, dodnes s vámi velká část tamních lidí nechce jednat.

Ta nabídka byla tehdy dána složitě, bylo těžké ji pochopit. Ale byla zajímavá: nabízeli jsme lidem 140 procent odhadní ceny za jejich nemovitosti plus milion korun na osobu trvale bydlící v těch obcích plus 250 korun za metr čtvereční pozemku plus půl milionu korun na přestěhování. Nebo alternativní bydlení. Pokud budeme mít možnost - a teď ji nemáme -, rádi bychom lidem nabídli něco podobného. Chceme nabídnout velkorysou kompenzaci, chceme dohodu. Nechceme tlaky, žádné vyvlastňování. Já v tom kraji bydlím, vím, jak je to citlivé, a ty lidi chápu. Že ta dohoda bude složitá, o tom nepochybuji. Je šílená představa, že někdo přijde a chce vám zbourat barák. Ale stejně šílená je představa, že zatopíme ložisko, v němž leží 750 milionů tun nejkvalitnějšího hnědého uhlí.

HN: Čím chcete odpor proti vysídlení Jiřetína a Černic změnit?

Jednáním. Ale je k tomu nutná podmínka - vůle státu.

HN: Jak chcete vládu přesvědčit, aby změnila názor?

Tento rozhovor chápu jako jednu z věcí, která tomu má pomoci. Chci, aby se poukázalo na čísla a na rizika, která při zachování limitů hrozí. Chci ukázat opravdové problémy, které mohou se zachováním limitů nastat. Aby stát řekl: "Ano, začněte s těmi lidmi jednat." Váhu, jakou má uhlí za limity pro ekonomiku, ukážou ekonomické výpočty a studie, které si teď politici začínají vytvářet. Čísla, která máme my sami, jsou neuvěřitelná. Jsem zvědav, zda je studie pro ministerstvo průmyslu potvrdí.

HN: Jaká jsou vaše čísla?

Podle studie společností Invicta Bohemica, Vupek nebo John T. Boyd Campany Pittsburg se za limity nachází přibližně 750 milionů tun uhlí, jehož energetická hodnota v dnešní ceně plynu je 2800 miliard korun. Pokud se ho vzdáme, budeme muset palivo v této hodnotě někde dokoupit. Hodnota energie je tak obrovská, že mnohonásobně přesahuje hodnotu celé důchodové reformy. A jde také o energetickou soběstačnost, bezpečnost a nezávislost na dovozu. Spotřeba energie nebude klesat, všichni chceme, aby země a ekonomika rostly, jsme průmyslová země a růst bez energie je nemožný.

HN: Varujete před růstem ceny tepla, který způsobí nedostatek uhlí. Ale sami jste v jednání o nových kontraktech s teplárnami požadovali zdvojaž ztrojnásobení ceny svého uhlí. Nevydíráte tak trochu?

Máme filozofii, že naše uhlí bude vždycky pro odběratele levnější než jeho cenově nejbližší náhrada, tedy černé uhlí. Za druhé, chceme se podílet na problémech, které mohou nastat s legislativou, s výkyvy trhu a podobně, takže jsme ochotni dopady na odběratele pružně zohledňovat. A za třetí, jestliže uzavíráme kontrakt na deset dvacet let, nemůžeme se při vyjednávání dívat na to, jaké ceny platily při uzavírání předchozího kontraktu, před deseti či dvaceti lety. Když se některá komodita, třeba elektřina, deset let postupně zdražuje, nikomu to nepřijde divné. Ale strašně se divíme, když má po deseti letech najednou zdražit uhlí o čtyřicet, padesát nebo i sto procent.

HN: Kdyby to bylo tak jednoduché, těžko by vaše snaha zdražit vyvolala spor, který hýbe celou českou energetikou již několik let.

Problém je v tom, že tady byli všichni léta zvyklí, že je uhlí levné. Že problém máme my, Czech Coal. Ale není to tak, máme tu tři těžební společnosti. Severočeské doly patří ČEZ, který si jejich produkci může spalovat sám. Pak je tu Sokolovská uhelná, která má také vlastní zdroj, jen část uhlí prodává na trhu. Obě ty firmy také potřebují zvýšit cenu. Sokolovská uhelná už oznámila, že jde do sporu s ČEZ, jemuž nechce za dosavadních podmínek dodávat.

HN: Mluvíte o ohledech na spotřebitele, ale už vaše zvýšení cen uhlí jim teplo zdraží.

Velmi přibližně: Když o jednu korunu zdraží uhlí pro výrobu tepla, představuje to zvýšení konečné ceny tepla asi o korunu až dvě. Když například stojí teplo 450 korun za gigajoule a já zdražím uhlí o třetinu, dojde ke zvýšení ceny tepla o 9 procent, a to při zachování veškerého zisku teplárny. Tedy na nějakých 490 korun. Debata o našem zdražení je bouří ve sklenici vody. Chápu, že teplárníkům vyšší cena vadí. Ale daleko více jim vadí, že do budoucna při zachování limitů uhlí prostě nebude.

HN: Argumentujete zájmy státu, tepláren, odběratelů. Řekněte ale také, nakolik se zvedne hodnota vašeho Czech Coalu, pokud se otevřou cesty k obrovským zásobám uhlí za limity?

Když se na to díváte jen z pohledu, kolik vydělá Dienstl, pak je prolomení limitů ekonomickým nesmyslem. Návratnost investic by byla strašně dlouhá. Celkové náklady na otevření ložisek za limity jsou spočítány v cenách z roku 2006 na 26 miliard. Investice by se mi vrátila, až mi bude 72 let. Takhle to opravdu nemá smysl, na jeden život dnešní status quo stačí. Ale je pravda, že by ty investice zhodnotily firmu a vrátily se v dlouhodobém kontextu.

HN: Ale kdybyste chtěli doly prodat, dostanete za ně s prolomenými limity mnohem větší balík peněz. Jakou cenu pro vás prolomení limitů má?

Ten rozdíl tak velký nebude. Záleží na tom, ve které době by se o limitech rozhodlo, jestli do doby, než teplárníci zavřou teplárny. A kolik by otevření těžby stálo. Dnes to neumí nikdo spočítat. Ale hlavně, my Czech Coal prodat nechceme. Cítíme zodpovědnost. Dali jsme si za cíl, že ložisko nezničíme, že nezničíme 750 milionů tun kvalitního uhlí. To si naše generace nemůže dovolit vůči generacím příštím. Zní to podezřele státotvorně, ale je to tak.

HN: Myslíte si, že to bude právě vám a panu Tykačovi někdo věřit? "Hoši z Motoinvestu", kteří šli v byznysu na hranu etiky i zákona, obehrávali velké banky, využívali chabé regulace finančního trhu, hnali se za ziskem, teď najednou myslí na dobro státu a příštích generací...

To si musí každý přebrat sám. Já tvrdím, že zachování limitů je obrovská národohospodářská ztráta.

HN: Z vašich úst to zní zvláštně. Z úst Dienstla z Motoinvestu.

V době Motoinvestu mi bylo 24 let, dnes je mi 40. Posunul jsem se, jsem starší, zkušenější. Vím, jak je důležité bavit se s politiky a informovat je, vnímat potřeby lidí. To jsem ve čtyřiadvaceti nevnímal, což byl asi náš největší problém. Také jsem začal pěstovat víno, což je běh na dlouhou trať a změní vám to pohled na svět. Co se týče minulosti, jsem přesvědčen, že jsme nic špatného neudělali. Představa, že je lepší nevratně zatopit ložisko uhlí jen proto, aby z něj Dienstl nic neměl, je slabý argument. Já tady všechny ty údaje říkám proto, aby si je všichni, kdo chtějí, ověřili, aby to vyvolalo diskusi. Já debatu vyvolám rád. A jestli o to větší debatu vyvolá moje - jak se říká - "kontroverznost", budu jen rád.

5 tisíc zaměstnanců
má Czech Coal poté, co ze skupiny odešli její spolumajitelé Petr Pudil a Vasil Popela, kteří si s sebou vzali dceřiný holding Ren Power a další aktiva.

14 milionů tun
uhlí loni vytěžily doly skupiny Czech Coal v loňském roce. O rok dříve činila těžba 14,4 milionu tun.

12 miliard
činily za rok 2009 tržby skupiny, zisk přesáhl 3,3 miliardy korun. Loňské výsledky budou na přibližně stejné úrovni jako předloňské.

Boj o uhlí

Pozice Czech Coal
Czech Coal je druhá největší hnědouhelná firma v zemi, veškeré své uhlí prodává teplárnám a elektrárnám. Jako jediná těžařská společnost nemá vlastní zdroj elektřiny, léta se o jeho pořízení snaží.

Noví vlastníci
Czech Coal vznikl privatizací mosteckých dolů, jeho prvním vlastníkem byl Appian. Několik let firmu vlastnili Antonín Koláček, Luboš Měkota, Petr Pudil a Vasil Bobela. V roce 2005 Koláček s Měkotou prodali podíly finančníkovi Pavlu Tykačovi. Ten loni společně s Janem Dienstlem dokoupil i akcie Pudila a Bobely. Firmu dnes stoprocentně kontrolují Tykač s Dienstlem.

Tlak na cenu
Czech Coal tlačí na zvýšení ceny uhlí. Dosavadní dlouhodobé kontrakty jeho odběratelů od roku 2013 postupně končí. Při jednání o nových kontraktech žádá Czech Coal růst ceny z dnešních cca 25 až 30 korun za GJ energie až na 80 korun. Odběratelé to odmítají. ČEZ a EPH se kvůli cenám za uhlí s Czech Coalem soudí.

Válka s EPH
Nejvíc se vyhrotil vztah Czech Coal a EPH (holding ovládaný mocnými skupinami J&T a PPF). EPH vlastní teplárnu Komořany, která leží přímo u dolu Vršany Czech Coalu. Po krachu jednání o ceně uhlí pro Komořany EPH začal teplárnu zásobovat ze Severočeských dolů skupiny ČEZ. Mezi šéfy EPH a Czech Coal vládne ostrá averze.

Válka s ČEZ
Ostrý je i spor Czech Coalu a ČEZ o budoucích dodávkách pro největší českou uhelnou elektrárnu Počerady, jež leží u dolu Vršany. Dnešní kontrakt vyprší v roce 2012, ČEZ odmítá přistoupit na další cenové požadavky Czech Coalu a jeho šéfové připouštějí zavření Počerad. Variantou je však i prodej Počerad Czech Coalu či pronájem zdroje.

Limity
Za současného stavu má Czech Coal zásoby uhlí na 47 let, těžba ale bude postupně klesat. Obrovské zásoby jsou za takzvanými těžebními limity, kde leží 750 milionů tun kvalitního uhlí. Jejich prolomení by prodloužilo životnost dolů Czech Coalu o dalších 50 až 100 let. Tlak na zrušení limitů letos roste s tím, jak sílí obava tepláren z nedostatku uhlí na výrobu tepla.

Za limity leží asi 750 milionů tun uhlí, jehož hodnota je asi 2800 miliard korun. To je víc než hodnota nákladů na důchodovou reformu. Je škoda to ložisko odepsat.

JAN DIENSTL 40
Jako mladík stál u zrodu skupiny Motoinvest, která riskantními spekulacemi útočila na investiční fondy bank. Prudkou expanzi zbrzdil zásah státu. Dienstla i jeho partnery vyšetřovala policie, byl osvobozen. Po pádu Motoivestu obchodoval s pohle - dávkami, věnoval se spekulacím. Od loňska spoluvlastní společnost Czech Coal. Žije na severu Čech, kde má také vinařskou firmu.
foto: HN-Lukáš Bíba

AUTOR: Zuzana Kubátová
AUTOR-WEB: www.ihned.cz

Zdroj:Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů