Část Louisiany je po úniku ropy bez ústřic, místní jsou zoufalí

V části americké Louisiany se po loňském úniku ropy z vrtu společnosti BP do Mexického zálivu téměř nerodí ústřice. Podle některých za to mohou látky použité k rozpouštění moři v ropy, podle jiných umělé změny toku řeky Mississippi, které měly zabránit šíření ropy do vnitrozemí. Náprava podle odhadů potrvá několik let. Rybáři i zpracovatelé ústřic jsou tu zoufalí, najednou často nemohou dělat práci, které se jejich rodiny věnují již několik generací.

"Něco je špatně," říká skupince zahraničních novinářů před svým domem v okrese St. Bernard nedaleko New Orleansu místní rybář a předák organizace zastupující komerční rybáře George Barisich. "Z nějakého důvodu nikde nejsou mladé ústřice," dodal. Problém se podle něj týká celé východní části státu Louisiana, kterou loni zasáhl únik ropy.

Podle Barisiche za neplodnost ústřic mohou dispergátory, které se po rozlití ropy do vod zálivu používaly k rozpouštění ropy. Ústřice se prý kvůli tomu nemůžou rozmnožovat. Podle vědců z Louisianské státní univerzity to ale není příliš pravděpodobné vysvětlení, i když úplné informace o vlivu těchto látek na životní prostředí budou znát až za rok.

Pravděpodobnějším vysvětlením neúrody ústřic jsou podle nich úpravy toku řeky Mississippi, jež se používaly jako hráz před dalším šířením ropy. "Mnoho ústřicových oblastí ovlivnila řízená úprava toku řeky Mississippi. Dělalo se to kvůli tomu, aby se ropa držela v otevřených vodách Mexického zálivu. Ve vodě ale kvůli tomu klesly hladiny soli i kyslíku, bez kterých ústřice odumírají," řekl ČTK v kampusu univerzity v Baton Rouge profesor biologie Gene Turner.

Změny toku řeky považuje za příčinu nedostatku ústřic i Al Sunseri, který šéfuje neworleanské firmě P&J Oyster Company. Když provádí novináře po svém podniku založeném v roce 1876, který je nejstarším zpracovatelem ústřic ve Spojených státech, je v jeho hlase často znát pohnutí. Firma po úniku ropy nemá co zpracovávat. Nápravu stavu přitom podle Sunseriho lze očekávat až za dva nebo tři roky.

V prostoru, kde kdysi dělníci od pěti hodin ráno otevírali ústřice, je tak prázdno. Sunseri musel všechny propustit včetně své sestry, která dělala kancelářskou práci. Ve firmě nyní pracuje jenom se svým bratrem Salem a místo vlastních vyhlášených ústřic jenom distribuují zboží firem z jiných částí země. Před únikem ropy podnik zpracovával kolem pěti až šesti tun ústřic denně. "Bývali jsme přední ústřicová společnost v New Orleans a teď jí nejsme," povzdechl si Sunseri.

Nemá přitom moc dobrých slov pro společnost BP, která hradí nápravné práce i náhrady postiženým zpracovatelům ústřic, rybářům a dalším živnostníkům. Podle Sunseriho jeho podnik dostal od těžařského koncernu peníze jenom na začátku. Od té doby nic. Na jednání se zástupci BP si proto najal právníka. Podobné zkušenosti přitom má i Barisich.

Podle něj jednání s BP připomínají poker. Od firmy sice dostal několik tisíc dolarů jako náhradu za ušlý čas, zatím nedostal ale žádnou náhradu za ušlý zisk. Koncern přitom nároky rybářů neodmítá, ale prověřuje. Jeho zástupci tvrdí, že uhradí 100 procent všech škod a prací na obnově zasažené oblasti. Podle rybářů se ale vše táhne dlouho a někteří lidé, jejichž rodiny se lovu ústřic a krevet věnovaly celé generace, raději obor opouštějí.

Podle Barisiche je tak únik ropy, který začal loni 20. dubna a trval několik měsíců, v jistém slova smyslu horší než hurikán Katrina z roku 2004. "Lidi ze střední třídy jako já tehdy sice nedostali vůbec žádnou pomoc, ale mělo to alespoň jasný konec. Tohle je horší, protože to konec nemá," uvedl čtyřiapadesátiletý rybář, jehož rodina kdysi přišla do Louisiany za lepším z Chorvatska.