zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Katastrofa může být pro Japonce paradoxně přínosem

23.03.2011
Obecné
Havárie
Katastrofa může být pro Japonce paradoxně přínosem

Jedním z obecně zažitých stereotypů o Japoncích je představa kolektivistického národa, ve kterém je jedinec jen součástkou v dokonale fungujícím mechanismu.



Kořeny tohoto pohledu sahají přinejmenším do poloviny šedesátých let dvacátého století.

Tehdy si většina západního světa lámala hlavu nad tím, jak je možné, že země, která utrpěla zdrcující porážku ve světové válce a prožila trpkou zkušenost dvou atomových bomb, dokázala v tak rekordně krátké době vybudovat hospodářský >>zázrak<<.

Osobní zájmy stranou

Značný podíl na úspěšné obnově válkou zdevastované společnosti sehrály bezpochyby objektivní faktory, politikou okupační správy počínaje a mezinárodní situací konče.

Zároveň však nelze odhlédnout od faktorů subjektivních, zejména pak od osobního přístupu každého jednotlivého Japonce.

Moderními dějinami Japonska se totiž jako červená nit vine usilovná snaha vyrovnat se technicky, ekonomicky a zdánlivě i kulturně vyspělejšímu Západu.

Klíčovým momentem japonských úspěchů proto nebyl ani tak kolektivistický dirigismus, jako spíše schopnost Japonců ztotožnit se s >>národními<< zájmy.

Pro jejich naplnění byli obyvatelé Japonska ochotni obětovat či podstatně omezit své osobní cíle a svoje vlastní ambice.

Od počátku 90. let se však v Japonsku hovoří o všeobecné krizi hodnot.

Japonsko je přirovnáváno k bicyklu, který jede jen do té doby, dokud jezdec šlape; jakmile přestane, dokáže ještě chvíli balancovat na místě, ale nakonec ho čeká neodvratný pád.

A právě ztráta společných >>národních<< cílů a útěk k čistě individuálním zájmům bývají někdy označovány za tu pravou příčinu současných problémů Japonska.

Důsledky a nová výzva

Při pohledu na záběry, které sledujeme v posledních dnech, nám vytane na mysli otázka, jaké dlouhodobé důsledky bude mít katastrofa takovýchto rozměrů pro celou zemi.

Přitom nejde ani tak o bezprostřední materiální ztráty způsobené ničivým zemětřesením a následnou vlnou tsunami či nezvladatelnými technickými problémy v poškozené jaderné elektrárně Fukušima.

Daleko podstatnější je otázka, jaký dopad bude mít tato tragédie na národní vědomí Japonců.

Budou ochotni přijmout tuto přírodní katastrofu se všemi politickými, ekonomickými, technickými i ekologickými důsledky jako novou >>výzvu<< a učinit z ní nový >>celonárodní<< cíl?

Pohled do japonské historie dává v tomto ohledu značnou naději. V kritických okamžicích se Japonci vždy dokázali stmelit a disciplinovaně zvládnout i zdánlivě beznadějné situace.

Ostatně disciplína, s jakou obyvatelé severovýchodního Japonska čelí problémům uplynulých dní, je až šokující.

Paradoxy katastrofy

Svoji roli jistě sehrál pravidelný výcvik a příprava na mimořádné situace, která je v Japonsku součástí každodenního života. Nicméně způsob, jakým se k sobě jednotlivci chovali ve vypjatých okamžicích, překračuje pravidelným nácvikem zautomatizované postupy.

Ukazuje na hlubší pocit sounáležitosti, který u Japonců nedokázal zakrýt ani silný >>nátěr<< modernizace.

V tomto ohledu tak katastrofa, kterou dnes Japonsko prožívá, může být pro celou zemi paradoxně přínosem.

AUTOR: Jan Sýkora
ředitel Ústavu Dálného východu FF UK v Praze

Zdroj: EKONOM

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí