Pátek, 29. března 2024

Geologie vsetínské oblasti

Geologie vsetínské oblasti

Na geologické stavbě okresu Vsetín se podílí především předčtvrtohorní regionálně geologická jednotka - flyšové pásmo Západních Karpat. Geologicky jsou Západní Karpaty součástí rozsáhlé soustavy mladých pásemných pohoří, vznikajících ve třetihorách působením několika fází alpinského vrásnění. Protože od ukončení těchto pohybů neuplynula z geologického hlediska dlouhá doba, jeví se jako soustava mohutných hřbetů, oddělených hlubokými údolími nebo kotlinami. Modelace reliéfu je podporována trvalým výzdvihem celé oblasti ve čtvtohorách.

Termínem flyš, od kterého je název flyšové pásmo odvozen, se označuje soubor usazených hornin, charakteristický rytmickým střídáním pískovců, prachovců, jílovců, slínovců, vzácně i vápenců a slepenců. Jednotlivé litologické typy sedimentů tvoří vrstvy se snižující se zrnitostí do nadloží.

V rámci jedné vrstvy lze pozorovat, vedle snižující se zrnitosti, zákonitou posloupnost uspořádání klastických částí (drobných úlomků hornin a minerálů) - zvrstvení. Naspodu je zvrstvení gradační nebo homogenní, nad ním je zvrstvení vodorovně a šikmo laminované. Výše je opět vodorovně laminované zvrstvení, ale velikost částic je menší.

Nejvýše je jílová vrstvička, obvykle velmi malé mocnosti, která představuje tzv. pelagickou část rytmu. Pískovce a prachovce s výše popsaným zvrstvením představují sediment, jehož částice byly ve vznosu ve vodním sloupci a mají turbiditní původ. To znamená, že jsou to sedimenty podmořských sesuvů na kontinentálním svahu a do vodního sloupce se dostaly během sklouzávání. Nejvyšší pelagická jílovitá vrstvička pak představuje sediment, který se usadil na místě a obsahuje např. drobné mikrofosílie, které se používají pro stanovení stáří. Jsou to především planktoničtí a bentózní dírkovci (foraminifery) a nanoplankton. Nanoplankton jsou velmi drobné organismy, které jsou v biologickém systému řazeny na rozhraní mezi živočichy a rostlinami. Další součástky pelagické vrstvičky mohou tvořit částice vulkanických exhalací, křemitých hmot a shluky jílových minerálů. Jednotlivé turbiditní vrstvy mohou být mocné od několika málo centimetrů do několika metrů, výjimečně i několika desítek metrů. Posloupnost jednotlivých typů zvrstvení se označuje jako Boumova sekvence.

Hrubší úlomkovité sedimenty, jako jsou hrubozrnné pískovce, slepence či ostrohranné slepence (brekcie), které mohou obsahovat i bloky různých hornin o velikosti několika metrů, představují tělesa vlastních podmořských sesuvů. Označují se podle povahy úlomkovitého materiálu jako suťotoky, úlomkotoky či zrnotoky (pískotoky).

Turbiditní rytmy představují velmi rychlý způsob sedimentace, protože většina sedimentu v rytmu se usadila během hodin až několika dnů. Pouze nejsvrchnější pelagická vrstvička představuje záznam geologické minulosti v délce tisíců let. Kompletní turbiditní rytmy nalezneme v terénu zřídka. Střídání pískovců, prachovců a jílovců v rytmech a jejich souborech nemusí být rovnoměrné, někdy zcela převažují jílovce nad pískovci či naopak. Zkameněliny živočichů se nalézají v turbiditních sedimentech velmi vzácně. Na okrese Vsetín k takovému nálezu patří amonit ze svahů Radhoště (Stráník 1961).

Typické flyšové sedimenty turbiditního charakteru představují většinu mocnosti geologických jednotek, zastoupených v rámci okresu. Jejich vznik spadá především do období větší intenzity horotvorných pohybů. V menší míře jsou také zastoupeny sedimenty s převahou pelagické složky. Tyto sedimenty zastupují např. rudohnědé jílovce, černé a černošedé jílovce, rohovce a některé další. Usadily se např. během zvýšeného přínosu materiálu z vulkanických exhalací, v odlehlých, špatně větraných částech pánví či během dlouhodobého tektonického klidu.

Pro karpatský flyš je rovněž charakteristická příkrovová stavba. To znamená, že sedimenty se usadily v jiných oblastech, než se dnes nacházejí. Jejich hlubší podklad není dodnes přesně znám a většinou byl podsunut do hlubších částí zemské kůry. Povrchová část sedimentární výplně byla odlepena od podkladu, vyvrásněna do příkrovových těles deskovitého a klínovitého tvaru a dalece přesunuta přes magmatické a metamorfované horniny (krystalinikum) a platformní pokryv (prvohorní až třetihorní sedimenty) Českého masívu.

Přehled geologických poměrů

V popisované oblasti okresu Vsetín se flyšové pásmo dělí na vnější flyšové pásmo a magurské flyšové pásmo.

Vnější flyšové pásmo

Skupina vnějšího flyšového pásma je zastoupena podslezskou, slezskou a předmagurskou jednotkou.

Podslezská jednotka se vyskytuje pouze v oblasti severozápadně od Valašského Meziříčí, kde např. vychází na povrch v řečišti Bečvy. Její větší část je překryta jednotkou slezskou. Podslezská jednotka byla dříve detailně zpracována Menčíkem a kol. (1983) a nověji Eliášem (1998). Nejstarší sedimenty jsou v ní zastoupeny frýdeckým souvrstvím svrchnokřídového stáří. Převažují v něm šedé a hnědošedé vápnité jílovce s podřízenými polohami pískovců a slepenců. Nadložní frýdlantské souvrství má velmi pestrý vývoj sedimentů. Vyskytují se v něm černošedé jílovce s pískovci a slepenci strážského typu, dále různé typy skvrnitých a pestrých (rudohnědých) jílovců. Časový rozsah sedimentace je nejsvrchnější křída až spodní oligocén. V nejvyšší části jednotky se nachází menilitové souvrství. Vyznačuje se výskytem tmavých jílovců s rohovcovými vložkami a s polohami karbonátů s převahou minerálu dolomitu. Na těchto karbonátech je možné v korytě Bečvy u Choryně pozorovat drobné škrapy po dřívějším zkrasovění. Význačným litologickým prvkem jsou v menilitovém souvrství jílovcové polohy s chaoticky uspořádanými útržky různých typů jílovců, velkými i přes 1 m, které představují rozsáhlá podmořská skluzová tělesa. Stáří souvrství je oligocén. Nejmladší sedimenty jsou zastoupeny ždánicko-hustopečským souvrstvím, které je tvořeno světle šedými pískovci, slabě zpevněnými, které se v rytmech střídají se šedými vápnitými jílovci. Ždánicko-hustopečské souvrství představuje typický turbiditní sediment a má stáří nejsvrchnějšího oligocénu a nejspodnějšího miocénu. Sedimenty podslezské jednotky jsou velmi intenzívně vzájemně provrásněny. Podle pozorování v řečišti Bečvy u Choryně po záplavách v roce 1997 lze podslezskou jednotku v těsném podloží jednotky slezské považovat za velkou tektonickou brekcii (drcenou během horotvorných pohybů). Řečiště Bečvy mezi Valašským Meziříčím a západním okrajem okresu je dnes se svými výchozy jedinečnou geologickou lokalitou.

Slezská jednotka, která buduje severní část okresu, je zastoupena godulským vývojem a na severozápadě kelčským vývojem. Mezi oběma vývoji jsou drobné litologické odlišnosti v sedimentaci ve spodní a svrchní křídě. Regionálním studiem slezské jednotky se zabývali Menčík a kol. (1983) a Eliáš (1970, 1979). K vrstevnímu sledu jednotky, v rozpětí od spodní křídy do oligocénu, patří těšínsko-hradišťské, veřovické, lhotecké, godulské, istebňanské, podmenilitové, menilitové a krosněnské souvrství. Starší sedimenty tvoří těleso vápenců štramberského typu svrchnojurského stáří v Jasenici (Benešová-Eliáš 1968). Těleso představuje blok uvnitř okolního těšínsko-hradišťského souvrství. Vápenec u Vigantic je spodnokřídového stáří a představuje tektonický útržek (Řeháková a kol. 1996). V okolí Bečvy pod Choryní se nacházejí velké bloky sedimentů svrchního uhlonosného karbonu.

Těšínsko-hradišťské souvrství tvoří flyšové střídání pískovců a jílovců. Litologický charakter se mění od podloží do nadloží z drobně rytmického flyše přes hrubě lavicovité pískovce se slepenci až do převahy tmavých jílovců. Stáří souvrství je spodnokřídové.

V nadložním veřovickém souvrství převládají černé, slabě prokřemenělé jílovce. Obdobný charakter má lhotecké souvrství. Obě souvrství mají stáří v intervalu svrchní části spodní křídy.

Godulské souvrství má ve své spodní části pestré vrstvy s převahou jílovců, lokálně zastupované ostravickým pískovcem. Většina jeho mocnosti, která může činit až 3000 m je však tvořena typickým flyšem s různě mocnými rytmy a s převahou pískovců. Jeho stáří zaujímá interval témeř celé svrchní křídy. Istebňanské souvrství se vyvíjí z podložního godulského souvrství a má opět typický turbiditní charakter s převahou arkózových a drobových pískovců se slepenci, prokládanými polohami s převahou jílovců. Jeho stáří je nejsvrchnější křída až paleocén.

Godulské a istebňanské souvrství mají celkovou mocnost přes 4000 m a tvoří deskovité těleso dílčího godulského příkrovu. Tento příkrov se vyskytuje na území okresu například na jižních svazích hřebene Ostrý - Javorník a Radhošť - Kněhyně. Převážně jílovcová souvrství v jeho podloží a nadloží byla tektonicky "vyválcována" do úzkých příkrovových těles, obalujících převážně pískovcové jádro godulského příkrovu.

V godulském souvrství se nachází rozsáhlá pseudokrasová jeskyně Cyrilka a Kněhyňská propast. Istebňanské souvrství je velmi pěkně odkryto v řečišti Kněhyně nad soutokem s Rožnovskou Bečvou.

Podmenilitové souvrství se skládá z litologicky různorodých souborů vrstev, charakteristických převahou buď jílovcové nebo písčité sedimentace. Jílovce mají šedé, zelenošedé a červené odstíny. Pískovce se označují názvem ciezkovické. Stáří souvrství je paleocén až spodní oligocén. Menilitové souvrství tvoří převážně jílovcové vrstvy s typickými hnědočernými jílovci s polohami rohovců. Krosněnské souvrství ukončuje sedimentaci ve slezském bazénu a vyznačuje se typickým flyšovým vývojem s šedými vápnitými jílovci a laminovanými pískovci.

Ve slezské jednotce se vyskytují dále vulkanity těšínitové asociace - těšínity a pikrity. Maximum výskytů, včetně podmořských lávových proudů, je soustředěno do těšínsko-hradišťského souvrství. Tyto vulkanity se považují za projevy krátkodobého roztažení (riftingu) flyšového bazénu slezské jednotky na kontinentální kůře. Dnes jsou součástí přesunutého příkrovu slezské jednotky. Velmi hezkým výskytem těchto hornin je skalní výchoz při levém břehu Bečvy pod soutokem s Juhyní.

Předmagurská jednotka zasahuje na území okresu nepatrně v okolí Podolí a podél silnice na Makov nad přehradou v Horní Bečvě. Převládá v ní podmenilitové souvrství s převahou různých typů jílovců s polohami pískovců a slepenců (Podolí, lom Skalka) s velmi tektonicky redukovanými ostatními souvrstvími.

Magurské flyšové pásmo, zastoupené jednotkami račanskou a bystrickou, zaujímá většinu plochy okresu Vsetín. Násunová plocha magurského příkrovu sleduje od západu přibližně tok říčky Loučky a dále pak Rožnovské Bečvy. V čelní části račanské jednotky se dále vyčleňuje samostaná šupina křivského pásma a hostýnské zóny. Bystrická jednotka se vyskytuje pouze na nepatrném území jižně od Študlova. Základní rozčlenění litostratigrafických jednotek račanské jednotky provedl Pesl (1968). Další poznatky byly získány po zpracování vrtu Lidečko-1 (Pesl 1973). Křídové sedimenty podrobně rozčlenili Švabenická a kol. (1997). V paleogenních slepencích račanské jednotky u Brňova nalezl Soták (1990) klasty pestrých břidlic trasu, dachsteinských triasových vápenců a vápenců štramberského typu svrchní jury až spodní křídy.

Flyšová sedimentace začala v račanském bazénu ve spodní křídě a je ukončena ve svrchním eocénu, místy až ve spodním oligocénu. Nejstaršími sedimenty flyšového charakteru, od kterých lze sledovat souvislý litostratigrafický sled, jsou v račanské jednotce ekvivalenty gaultského flyše z oblasti Východních Alp. Jedná se o spodnokřídový drobně až středně rytmický flyš s křemitými pískovci a černošedými vápnitými i nevápnitými jílovci. Nachází se například v údolí potoka Mikulůvka (Švábenická a kol. 1997).

Kaumberské souvrství (dříve spodní pestré vrstvy) je charakterizováno především výrazně jílovcovým vývojem s dominantním zastoupením rudohnědých a zelených nevápnitých jílovců. Ty se často proužkovitě střídají a jsou vzájemně barevně skvrnité. Stáří souvrství je svrchní křída.

Soláňské souvrství se člení na vrstvy ráztocké a lukovské. V některých oblastech nelze pro velkou zakrytost terénu toto rozčlenění použít a souvrství se dále nečlení. Ráztocké vrstvy se vyskytují ve flyšovém vývoji s proměnlivým výskytem pískovců a jílovců. Lze v nich rozlišovat vrstevní sledy s velkou převahou jílovců i vrstvy s převahou pískovců. Ráztocké vrstvy jsou stáří svrchní křídy až spodního paleocénu. Na území okresu se v ráztockých vrstvách nacházejí význačné geologické lokality. V řečišti potoka Uzgruň mají tyto vrstvy drobně rytmický charakter a byla zde zjištěna hranice mezi křídou a paleogénem. V lomu ve Vidči byla v ráztockých vrstvách zjištěna kulovitá tělesa, vyvětrávající z mohutných pískovcových lavic. Tento způsob vyvětrávání není dosud zcela objasněn a je v celém flyšovém pásmu ojedinělý. Dalším významným geomorfologickým útvarem je Jarcovská kula.

Lukovské vrstvy jsou charakterizovány sedimentací pískovců a slepenců charakteru turbiditů, zrnotoků až úlomkotoků. Mají stabilní stratigrafickou pozici v podloží belovežského souvrství. Jedná se o sedimenty svrchních partií podmořských delt. Svou nápadně odlišnou litologií i tvorbou morfologicky výrazně odčleněných pruhů (často v podobě skalních útvarů) jsou význačným prvkem,
určujícím stavební charakter horských pásem. Hrubozrnné pískovce, většinou drobně slepencové, jsou dominantní horninou. Místy jsou v nich obsaženy i několikametrové polohy slepenců s různým podílem exotického materiálu (vyvřelin, metamorfik i sedimentů). Typickou lokalitou lukovských vrstev je skalní výchoz při levém břehu Rožnovské Bečvy před zimním stadionem v Rožnově a dále je nimi tvořen skalní útvar Valova skála u Vsetína. Stáří těchto vrstev je v rozsahu paleocénu. V hostýnské zóně se paleocenní vrstvy s převahou pískovců označují jako vrstvy hostýnské.

Belovežské souvrství má charakter drobně rytmického flyše se zelenošedými a rudohnědými nevápnitými jílovci. Celkově převládají jílovce. Vyskytuje se v jednotce račanské a bystrické. V některých pruzích obsahuje belovežské souvrství několik desítek metrů mocné polohy hrubozrnných arkózových pískovců, které mohou být místy doprovázeny cihlově červenými jílovci. Jeho stáří je v rozsahu svrchního paleocénu až středního eocénu. V belovežském souvrství račanské jednotky se nacházejí rozsáhlá fosilní sesuvná území s pseudokrasovými jevy, jako jsou Jezerné, Kobylská a Vaculov - Sedlo.

Dobře jsou tyto vrstvy také odkryty v bystrické jednotce ve svahu podél hřiště ve Študlově. Dále se v belovežském souvrství nacházejí u Študlova úlomky a drobná tělesa jantaru. Celkově lze na základě geochemických analýz vyvodit, že jantar ze Študlova je geneticky spjatý s uhlím bohatým na pryskyřičné látky - resinit, které se vyskytuje na této lokalitě ve stejném souvrství. Ve srovnání s jinými jantary, například baltským, byl študlovský jantar vystaven v geologické minulosti vyšším teplotám.

Nejvyšší část v račanské jednotce zaujímá zlínské souvrství. Je členěno na vrstvy újezdské, luhačovické, rusavké, vsetínské, kyčerské a křivské. Rusavské vrstvy jsou typickým představitelem svrchních partií podmořských delt, podobně jako lukovské vrstvy. Vyznačují se bohatým zastoupením hrubozrnných pískovců a slepenců, hojnou přítomností jílovcových závalků a exotických valounů až bloků s hojnými znaky podvodní eroze. Vyskytují se především v okolí přehrady Bystřička, kde tvoří četné skalní výchozy (Klenov, Štípa, Medůvka a další). Luhačovické vrstvy jsou turbidity až pískotoky s převahou šedých až bílošedých, hrubozrnných, balvanitě ovětrávajících pískovců, které tvoří několikametrové lavice těsně nad sebou. Pískovce jsou vytříděné, křemité nebo křemito - arkózové. Tvoří např. Pulčínské skály a Čertovu stěnu u Lidečka. Pulčínské skály byly v poslední době zpracovány Kirchnerem a kol. (1996).

Újezdské vrstvy jsou přechodným členem mezi luhačovickými a vsetínskými vrstvami. Litologicky jsou charakterizovány flyšovým vývojem s polohami šedých a zelenošedých, místy tmavě hnědých a černošedých vápnitých i nevápnitých jílovců, které dosahují mocnosti až několik metrů. Hlavním diagnostickým znakem těchto vrstev je výraznější zastoupení až několik metrů mocných lavic arkózových, středně až hrubě zrnitých pískovců, které mohou tvořit mocnější svazky. Vymizením lavic hrubozrnných pískovců přecházejí újezdské vrstvy do vrstev vsetínských, ve kterých převládají šedé, vápnité jílovce nad pískovci v poměru 2:1 až 10:1. Biostratigrafií vsetínských vrstev se zabývali Švábenická-Krejčí (1997). Křivské vrstvy mají podobný charakter jako vrstvy vsetínské a tvoří například chráněnou lokalitu Bražiska. Kyčerské vrstvy s převahou deskovitých pískovců tvoří hraniční hřeben Javorníků.

Zlínské souvrství jako celek má mocnost přes 3000 m a jeho stáří je v rozsahu eocénu až spodního oligocénu. Tvoří většinu plochy račanské jednotky.

Bystrická jednotka zasahuje na území okresu také bystrickými vrstvami zlínského souvrství. Bystrické vrstvy odpovídají vsetínským vrstvám račanské jednotky.

Starší pokryvné sedimenty na povrchu flyšového pásma, než čtvrtohorní, byly zjištěny pouze v okolí Kelče. Jsou svrchnotřetihorního (pliocenního) stáří. Jsou to jíly, písky a písčité štěrky.

Flyšové sedimenty, vlivem své velké litologické proměnlivosti, zvětrávají velmi snadno a vytvářejí mocná písčitá, jílovitá a písčito-jílovitá eluvia. Z těchto eluvií přemístěním vznikly deluviální sedimenty čtvtohorního stáří. Podle složení původního podkladu mají hlinitokamenitý, hlinitojílovitý, hlinitopísčitý, písčitojílovitý nebo písčitý charakter. Místy se vyskytují pokryvy pouze z kamenných bloků rozvětralých lavic pískovců. Zvětrání je velmi hluboké (až desítky metrů) a nezpevněné deluviální sedimenty jsou velmi náchylné ke vzniku svahových pohybů - sesuvů.

Nejstarším zdokumentovaným rozsáhlým sesuvem na Vsetínsku je lokalita Hošťálková (Záruba 1922-23). Došlo zde ke zničení 6 chalup a přehrazením potoka čelem sesuvu vzniklo drobné jezírko. Dalším nebezpečným sesuvem, dnes sanovaným a monitorovaným, je sesuv nad sklárnami v Karolince. Geologický průzkum zde prokázal mimořádně hluboké založení smykových ploch - až 70 m (Woznica 1977).

Po extrémních srážkách v červenci 1997 bylo ve vsetínském okrese zaregistrováno na 500 sesuvů, z nichž některé dosahují mimořádných rozměrů (až 1000 m délky a několik set metrů šířky). Některé z nich měly mimořádně ničivý účinek na zástavbu, dopravní a další liniové stavby. K význačným sesuvům patří lokality Růžďka a Mikulůvka, vázané na belovežské souvrství. Strukturně podmíněné sesuvy, zasluhující ochranu, jsou v údolí Brodské (vsetínské vrstvy) a v Bystřičce nad železniční tratí (rusavské vrstvy).

Říční údolí jsou vyplněna štěrkovitými uloženinami čtvrtohorního stáří. Na povrchu se vyskytují povodňové hlíny. Mocnost výplně těchto uloženin zřídka představuje 10 metrů. Terasové uloženiny vyšších říčních úrovní a vyšší proluviální sedimenty při vyústění bočních údolí se vyskytují především podél Vsetínské a Rožnovské Bečvy.

Vrtní prozkoumanost

Na území okresu je znám z hlubokých vrtů na průzkum ropy a plynu také podklad flyšového pásma Karpat. Byl zde odvrtán nejhlubší vrt v České republice "Jablůnka - 1" severně od Vsetína. Vrt dosáhl konečné hloubky 6506 m. Pod flyšovými sedimenty račanské a předmagurské jednotky zastihl uhlonosné ostravské souvrství, spodnokarbonské flyšové sedimenty (kulm), devonské vápence a dolomity a bazální klastika devonu facie old red. Povrch krystalinického podkladu byl zastižen v úrovni 6318 metrů. Krystalinikum bylo zastoupeno biotitickými pararulami s žílami žul. Uhlonosný karbon, který byl zjištěn v intervalu 2895 - 3950 metrů nemá jako ložisko prakticky žádný význam.

Další vrty, zdaleka ne tak hluboké, vypovídající o podkladu flyšového pásma, se nacházejí v okolí Choryně, Valašského Meziříčí, Rožnova a Lidečka. V některých vrtech byly dále zjištěny sedimenty spodního miocénu, náležejícího karpatské předhlubni. Byly v nich zjištěny nevýznamné akumulace zemního plynu.

Ložiskově - geologická charakteristika

Celkově lze charakterizovat území okresu Vsetín jako relativně chudé na nerostné suroviny. To je podmíněno geologickou stavbou této oblasti. Okres Vsetín je prakticky deficitní na všechny nerostné suroviny. Celkově je patrné, že do budoucna nebude na okrese Vsetín probíhat významnější těžba nerostných surovin, což je z hlediska bezprostředního dopadu na životní prostředí pozitivní.

Paliva

Jak bylo zmíněno výše, výskyt uhlonosného karbonu nemá pro velkou hloubku uložení průmyslový význam. Pouze ze severu zasahují na území okresu okraje dobývacích prostorů ložisek Hornoslezské pánve a okrajově může dojít k zásahu do životního prostředí vlivem těžby dolu Frenštát. Průmyslová ložiska ropy a plynu nebyla s výjimkou oblasti Choryňska a Rožnova zjištěna.

Nerudy

Z nerudných surovin se na území okresu nacházejí malá ložiska reprezentovaná abrazivy a vápenci. Abraziva se jeví jako vhodná surovina pro výrobu měkkých brusných kotoučů pro potřeby skláren. Menší ložiska této suroviny se nacházejí v okolí Brňova (Medůvka, Kozák). Surovinou jsou mírně navětralé středně zrnité až slepencovité arkózové pískovce magurského flyše, přecházející do drobnozrnných slepenců. V okolí Němetic, Jasenice a Vigantic se nachází několik lokalit s prognózními zdroji vápenců. Tyto vápence se jeví jako vhodná surovina pro cementářské účely, ale také pro účely zemědělské. Vápence ani abraziva se dnes netěží a jedná se vesměs o chráněné lokality. V minulosti se drobnými štolami těžily např. v Liptále pískovce vsetínských vrstev na výrobu brousků.

Z hlediska cihlářské suroviny je na okrese v provozu jediné ložisko. Jde o ložisko Hrachovec, jehož severní část je tvořena jílovci istebňanského souvrství, které je směrem k jihu vystřídáno postupně mladším podmenilitovým a krosněnským souvrstvím. Potenciálními horninami pro těžbu cihlářské suroviny jsou sedimenty vnějšího a magurského flyše, představované jílovci a prachovci. V rámci průzkumu byla ověřena nadějná ložiska Zašová, Lačnov a Študlov.

Na území okresu se nacházejí menší ložiska štěrkopísků, ale při jejich eventuální těžbě je nutno řešit střety zájmů. Ložiska štěrkopísků jsou spojena s říčními sedimenty řeky Bečvy. Jsou to ložiska Hustopeče - Zámrsky, Lhotka nad Bečvou, Střítež, Zašová, Veselá a Valašské Meziříčí - Jarcová.

Na území okresu se nacházejí desítky drobných, převážně stěnových lomů a lůmků na stavební kámen, které jsou však v současné době většinou opuštěny a jen některé z nich mají místní význam. Jako stavební kámen v nich byl zpravidla těžen pískovec, méně pak vápenec. Z těžených lomů lze jmenovat Klenov v Bystřičce, Štěpkovou v Hošťálkové a lom v Hážovicích. Dalšími ložisky jsou Kněhyně, Vsetín, Hrachovec, Dolní Bečva a Prostřední Bečva. V okrese se těží nebo těžilo několik menších ložisek technických zemin (Karolinka a Vsetín - Semetín). Tyto zeminy se využívaly jako násypový materiál pro budování hrází (Karolinka). Několik evidovaných ložisek stavebních surovin se nachází na území CHKO Beskydy, kde dochází k závažným střetům zájmů s ochranou přírody.

Železné rudy

Pelokarbonátové železné rudy, vázané na flyšové sedimenty, daly v minulých stoletích vznik hutnictví železa na Ostravsku. Teprve rozvoj železniční dopravy v minulém století umožnil dovoz vydatnějších rud z větší vzdálenosti. Tyto rudy byly detailně popsány Rothem a Matějkou (1953). Z okresu Vsetín je však uváděna jediná těžená lokalita Zubří.

Těžba drobnými důlními díly a jámami probíhala především v rámci těšínsko-hradišťského, veřovického a lhoteckého souvrství slezské jednotky. Pelokarbonáty se dále vyskytují v rámci okresu i v sedimentech magurského flyše, především v ráztockých vrstvách račanské jednotky (lokalita Uzgruň). Zvýšený obsah železa a manganu lze místy pozorovat také u kaumberského souvrství, kde se vyskytují také oxidy železa. Jednotlivé polohy těchto železných rud zřídka přesahují mocnost několik decimetrů. Navětralé polohy těchto hornin se nacházejí v řečišti Bečvy pod Choryní.

Rudní polohy doprovázejí jemnozrnné jílovité horniny, vápnité nebo prokřemenělé. Samotné rudy mají zvýšený obsah železa ve formě sideritu a ankeritu a jsou tmavošedé a hnědošedé. Zvětráváním u nich vyniká kulovitá až oválná či diskovitá odlučnost s rezavými koncentrickými pruhy. Jedná se však o sekundární jev kulovité odlučnosti hornin, zvýrazněné vyvětráním mezerní hmoty. V žádném případě se nejedná o primárně sedimentární slepence. Čeřiny a jemná laminace turbiditů může být přítomná. Jedná se o hlubokovodní sediment střední až úpatní části kontinentálního svahu. Vedle rudních minerálů se vyskytují v těchto horninách především jílové minerály, opál, pyrit a zbytky organismů. Sedimentace rudních složek proběhla ve formě velmi jemného kalu a zdrojem přínosu železa byl buď detrit z pevniny nebo vulkanické podmořské exhalace.

Po sedimentaci došlo k diagenetickému přemisťování a nahrazování jednotlivých složek. Někdy se mohou vyskytovat i drobné konkrece se zvýšeným obsahem manganu. Průměrná ruda obsahuje 10,44 až 32,75 % železa. Polohy těchto rud nemají dnes žádný praktický význam.

ZDROJ:http://www.priroda-valasska.cz

Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů