Zbrojní pasy pro poslance i zástupce státu v energetice

Elektroenergetika se v Evropě stala politickým tématem, účelovým prostředkem ve sporech o životní prostředí, prostředkem v boji o moc. Racionalita jde stále více stranou. Trochu s nadsázkou pravidelně říkám, že jsem pro zavedení jakéhosi odborného "zbrojního pasu" pro poslance, vládní úředníky a v neposlední řadě i pro zástupce státu v orgánech strategických státních podniků v tomto sektoru.

Lidé, kteří mají moc a vliv ovlivňovat tak strategickou a klíčovou oblast pro stát, jako je energetika, by měli nejdříve prokázat alespoň elementární vědomosti v oboru. Radikální postoj? Možná. V zájmu naší země se ale jeví stále více nezbytné alespoň tímto způsobem zajistit určitou nezávislost, odbornou péči a sebevědomou obhajobu národních zájmů v rámci EU.

Rozhodnutí v této oblasti jsou dlouhodobá, nevratná, velmi drahá a pro budoucnost celé země zcela klíčová. Situace je o to závažnější, že si Evropa v globálním měřítku svou přehnaně environmentální energetickou politikou sama pod sebou podřezává větev. Menší členské země unie jsou vláčeny zájmy silných členů EU, jejichž vliv na formování evropské energetiky je zásadní. Základem této politiky není prospěch celé Evropy, ale je výsledkem vnitropolitického boje a z něj vzešlých kompromisů.

My na domácí scéně těžce hledáme přijatelné reformy na zastavení zadlužování naší země stejně jako na zvýšení její konkurenceschopnosti. Ale současně pak v elektroenergetice vyhazujeme oknem stovky miliard korun v zájmu plnění direktiv a nařízení EU, která pro naši zem postrádají logiku. Zároveň s tím ale i domácí politická reprezentace prokázala, že odpovědná rozhodnutí v této oblasti dělat neumí. Anebo dokonce v zájmu určitých podnikatelských a politických kruhů ve své malosti a bezohlednosti ke svým voličům ani dělat nechce.

V následujících dvaceti letech tak zaplatí čeští voliči za solární elektrárny ze svých kapes každoročně přes dvacet miliard korun. Kromě toho jsme se zbavili možnosti reagovat na rychlý technologický pokrok v této oblasti a možnosti otevření rozumného prostoru k rozvoji obnovitelných zdrojů v Česku. Vrátit tento stav k normálu si vynutí urychlení obrovských investic do přenosové a distribuční soustavy, které se všemi důsledky opět zaplatíme všichni.

Kéž by byla solární energetika po "česku" pro nás ale i Evropu mementem. Mám ale obavy, že se tak nestalo. Vláda ukryla část nákladů politického selhání v solárech do rozpočtu a voliče tak uchlácholila, ale zároveň i obelhala. Jede se dál, jako by se nic nestalo.

Týdeník Ekonom nedávno zveřejnil, že státem ovládaný podnik ČEZ utratil v roce 2010 za sluneční elektrárny přes deset miliard korun a navýšil tak jejich výkon na konečných 126 MW. Nelze než potvrdit konstatování Ekonomu, že takto nakoupené megawatty v solárních parcích jsou přeplacené o 20 až 25 milionů Kč/MW, tedy přibližně o 30 procent. Při daném výkonu jde o částku převyšující dvě miliardy korun.

A proč? ČEZ nám sdělil, že kupoval projekty, aby peníze z tohoto výnosného byznysu neutíkaly do zahraničí a zůstaly ve státem vlastněné společnosti. Při celkovém instalovaném výkonu solárních elektráren v Česku přes 2000 MW se ale nikdo zachráněný cítit nemůže a i vzhledem k odbornosti managementu je tato argumentace velmi chabá. Spíše než cokoli jiného vyvstává otázka koho, proč a za co zachraňoval ČEZ? Politici včetně zástupců státu v dozorových orgánech firmy jsou ale spokojeni, takže není co řešit.

Toto je důsledek evropské politiky. Přímo volení zástupci státu za nic nemohou a na evropského úředníka jsme po všech stránkách krátcí. Voliči by měli přestat tolerovat krčení rameny našich evropských poslanců i vládních politiků a začít vyžadovat nekompromisní postoj zohledňující náš národní zájem.

Michal Šnobr
analytik J&T

Michal Šnobr
Analytik, podnikatel a spoluzakladatel makléřské společnosti AKRO Capital. Jako odborník na energetiku dlouhodobě spolupracuje se skupinou J&T a aktivně se podílí na jejích významných obchodech.