Česká víra v příliš drahý atom

Víra kapitánů české energetiky v jaderné zdroje je zřejmě neotřesitelná. Nedávno podpořila další reaktory v Temelíně i nová šéfka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková. Je to zarážející. Ani ne tak kvůli bezpečnosti, ale proto, že se stavba jaderných elektráren po celém světě potýká s vážnými ekonomickými problémy.

Nukleární lobbisté si osvojili geniální taktiku. Elektrárny nabízejí pod cenou, aby během výstavby "překvapivě" zjistili, že potřebují mnohem více peněz. ČEZ v roce 1993 slíbil vládě, že postaví Temelín za necelých 69 miliard korun. Souhlas si vynutil strašením nedostatkem elektřiny, což se nikdy nenaplnilo. Tehdejší vláda alespoň uměle zvýšila spotřebu kampaní na podporu elektrických přímotopů. Ve výsledku byl rozpočet překročen o dalších více než třicet miliard korun. Podpora přímotopů záhy skončila a elektřinu dnes masivně vyvážíme.

Jaderný průmysl dnes nabízí reaktory takzvané třetí generace, kterých se prý už překračování nákladů a protahování výstavby netýkají. Podívejme se ale na evropský tlakovodní reaktor od francouzské společnosti Areva. První projekt výstavby reaktoru ve finském Olkiluotu je ve vážných problémech v důsledku podhodnocených nákladů. Potíže drtí ekonomiku projektu, a tak se cena vyšplhala z původních tří miliard skoro na dvojnásobek. Doba dokončení: místo roku 2009 až o tři roky později.

Stejný reaktor staví Areva i ve francouzském Flamanville. Elektrárenská společnost EDF, investor projektu, minulý týden oznámila, že se i zde cena vyšplhá na dvojnásobek oproti plánu, tedy na šest miliard eur. I zde je brzdou série stavebních nedostatků. Spuštění muselo být odloženo na rok 2016.

Hladce to nejde ani dalším producentům "moderních" reaktorů. Ruský výrobce nabídl před dvěma lety Turecku elektrárnu, která by i při patnáctileté garanci odběru dodávek vyráběla elektřinu dráže, než stojí dnes. Westinghouse má problémy s udělením licence, kritiku sklidil za nedostatečnou odolnost proti zemětřesení a silnému větru. Nezbývá než dodat, že se všichni ucházejí o dodávku reaktorů pro Česko. Českou vládu čeká na podzim rozhodování o nové energetické politice. Ministerstvo průmyslu se může inspirovat v atomové Francii. Tamní vláda si nechá propočítat možnosti snížení podílu jaderné elektřiny ze 74 % na 50 % i úplného zbavení se elektřiny z jádra od roku 2050. Možná právě pod tlakem potíží s novými reaktory.

Nečasova vláda se má o co opřít. Takzvaná Pačesova komise spočítala, že bude-li mít zelená energetika prostor pro stabilní růst, může pohodlně pokrývat až téměř dvě třetiny domácí spotřeby. Na ni navázaly ekologické organizace v koncepci Chytrá energie. V ní kombinují zmíněná data z Pačesovy zprávy s možnostmi zvyšování energetické efektivnosti budov a průmyslu. Propočty ukázaly, že konečnou spotřebu energie můžeme snížit o 40 %. Efektivní opatření v dopravě, budovách a průmyslu mohou zajistit, že dovoz ropy a zemního plynu klesne o polovinu. Česká ekonomika se tedy může pohodlně obejít bez nových reaktorů, a výhledově dokonce i těch stávajících. A pochopitelně i bez prolomení územních limitů těžby hnědého uhlí.

Martin Sedlák
Autor je energetickým konzultantem sdružení Calla