Čtvrtek, 28. března 2024

Jupiter: klíč k vesmíru

Sonda Juno vyslaná k Jupiteru by mohla pomoct k pochopení celého vesmíru. Bude zkoumat vodu a kyslík v jeho atmosféře a přiblíží tak vznik sluneční soustavy.

Jupiter: klíč k vesmíru

Jen pár týdnů po nepříliš slavném konci pilotovaného programu Space Shuttle si kosmická agentura NASA může na své konto připsat tolik potřebný úspěch. V pátek bez problémů odstartovala sonda Juno mířící k Jupiteru. Přibližně za rok se stane jeho oběžnicí a dalších 12 měsíců bude vysílat vědecké údaje o největší a nejzáhadnější planetě sluneční soustavy.

"Vypuštěním Juno NASA zahájila éru překračování dalších hranic," uvedl administrátor kosmické agentury Charles Bolden. "Naše budoucnost je ve špičkových vědeckých misích, které nám umožní lépe pochopit sluneční soustavu." Ve skutečnosti je ovšem Juno jen skromným stínem těžkých sond zkoumajících vzdálené planety v minulosti - a možná i labutí písní těchto misí, protože nad všemi plánovanými výpravami se vznáší hrozba rozpočtových škrtů.

Sonda Juno je sice bezpilotní, přesto má na palubě svéráznou posádku: tři miniaturní figurky z dětské stavebnice Lego, které představují boha Jupitera z římské mytologie, jeho manželku (a současně i sestru) Juno a učence Galilea Galileiho, který tuto planetu jako první zkoumal pomocí dalekohledu. Dalším symbolickým nákladem je plaketa s portrétem Galilea a kopií jeho rukopisu.

Tajemství plynových obrů

"Na Juno je nejlepší to, že se jejím prostřednictvím podíváme do nejstarší historie sluneční soustavy," uvedl Scott Bolton, vedoucí vědeckého programu mise. "Chceme vědět, proč krátce po zformování Slunce se začaly rodit planety, které se svým složením tolik liší od mateřské hvězdy. Pokud pochopíme roli, kterou hrál Jupiter při formování ostatních planet - včetně naší Země -, dovíme se možná víc i o vzniku života. Usnadní nám to také hledání planet podobných Zemi u jiných hvězd."

Planety podobné Jupiteru totiž astronomové stále častěji objevují i u jiných hvězd: dnes už je známo několik stovek takových těles. Většinou jsou ovšem velmi blízko mateřskému slunci a obvykle také velikost našeho Jupitera převyšují. Mnozí vědci proto soudí, že tyto "žhavé Jupitery" mají při formování planetárních soustav významnou, nebo dokonce možná rozhodující roli. Aby bylo možno říci jakou, je třeba o nich vědět víc - a také odpovědět na otázku, proč je Jupiter od Slunce naopak daleko.

"Jupiter je Rosettská deska sluneční soustavy," poznamenal k tomu Scott Bolton v narážce na slavný několikajazyčný starověký nápis, který umožnil rozluštit egyptské hieroglyfy. A Steven Leven, další člen vědeckého týmu k tomu dodává: "Pochopení Jupitera je důležitý krok k pochopení celého vesmíru."

Sebevražda po splnění úkolů

Sonda Juno by proto měla zjistit složení Jupiterovy atmosféry - nejen na viditelném povrchu, ale i v hlubších vrstvách. Vědci chtějí především vědět, kolik je v ní vody a kyslíku. Znalost jejich množství na největší planetě by totiž mohla rozhodnout, která teorie o vzniku sluneční soustavy (a planetárních systémů obecně) je správná.

"Jupiter byl první planetou, která se ve sluneční soustavě zrodila," vysvětluje Scott Bolton. "Jeho složení ukrývá i recept, podle kterého se ,vařily' ostatní planety."

Mise by měla také odpovědět na otázku, zda má planeta patřící do kategorie označované jako "plynoví obři" pevný povrch, a pokud ano, tak v jaké hloubce. O povaze planetárního giganta budou při této výpravě vypovídat především jeho radiační pásy, nepravidelnosti v gravitačním poli, magnetické pole a polární záře prosvětlující oblaka v okolí severního a jižního pólu. Planetologové by se také rádi dověděli něco o proudění atmosféry, v níž řádí vichřice s rychlostí přes 600 km/h.

Zajímá je především struktura Rudé skvrny - obrovského hurikánu o průměru téměř 20 000 kilometrů, který je stabilní po celou dobu, co planetu astronomové pozorují dalekohledy. Proto je Juno vybavená množstvím kamer, detektorů a spektrometrů (viz infografika).

Juno má Jupiter obíhat po velmi výstřední eliptické dráze (nejnižší bod je ve vzdálenosti 5000 kilometrů od povrchu oblačné vrstvy, zatímco nejvzdálenější bod hodně přes milion kilometrů od Jupitera), která bude protínat obě polární oblasti (tzv. polární dráha). Díky tomu bude možné detailně zkoumat magnetické pole a radiační pásy planety zasahující daleko do vesmíru - současně ale bude sonda vystavena účinkům mimořádně silné radiace. Proto její elektroniku chrání speciální stínící štít z titanu.

Mnoho planetárních sond NASA překročilo svou plánovanou životnost i několikanásobně, Juno ale s dlouhým životem počítat nemůže. Plán mise zahrnuje i její ukončení, řízenou sebevraždu vstupem do Jupiterovy atmosféry. Vědci tak chtějí zamezit riziku zavlečení pozemských mikroorganismů na Jupiterovy měsíce, kde je předpoklad existence vlastního života. Stejným způsobem "zemřela" i předchůdkyně Juno, sonda Galileo.

Se solární elektrárnou do tmy

Jupiter je daleko, a tak ani raketa Atlas V v konfiguraci 551 - jeden z nejsilnějších nosičů v současném arsenálu NASA - nestačí na přímou cestu. Juno proto po krátkém výletu za oběžnou dráhu Marsu začne padat zpět ke Slunci. V říjnu 2013 ji ale zachytí gravitační pole Země a přidá jí něco málo z rychlosti, kterou naše planeta obíhá kolem své hvězdy. "Šťouch" kosmického kulečníku sondu vymrští opět ven z naší části vesmíru, tentokrát už přímo k Jupiteru. Sonda vybavená třemi obrovskými panely solárních článků bude také kvůli lepší stabilizaci svého letu rotovat. Na své cestě vesmírem tak bude připomínat větrný mlýn.

Problémem všech sond mířících pryč od Slunce je nedostatek energie pro solární panely, protože v oblasti Jupitera je k dispozici pětadvacetkrát méně slunečního záření než u Země. Některé předchozí mise proto používaly pro napájení palubního zařízení izotopové články, a tak jejich starty vzbuzovaly protesty ekologických aktivistů. Konstruktéři Juno se vrátili k běžným fotovoltaickým panelům.

"Rozhodnutí použít solární články nás nutí plánovat misi tak, aby byly stále otočené ke Slunci a aby se sonda nikdy neocitla ve stínu Jupitera," komentuje volbu Bolton. "Nebolí nás to, věda je od toho, aby věci řešila. Bylo by ale lepší, kdybychom mohli řešit cíle mise, a nikoliv vylepšovat solární technologie k účelům, pro které se nehodí."

Důvody toho, proč se musela Juno do temných končin sluneční soustavy vypravit se solární technologií, NASA nesdělila. Většina komentátorů ale soudí, že nerozhodly ani tak politické aspekty (ohled na environmentalisty), ale spíš ekonomické - prostě šlo o nejlevnější řešení.

Solární panely Juno musí být obrovské: tři ramena fotovoltaických článků mají celkovou plochu 60 metrů čtverečních. Je to vůbec největší "solární elektrárna", kterou kdy NASA vyslala do vzdáleného vesmíru. Přestože by u Země měla výkon 15 kW, u cíle cesty to bude jen 435 W, což by sotva stačilo roztočit malou kutilskou vrtačku. Během každého obletu Jupitera trvajícího 11 dní tak budou moci být přístroje v provozu pouhých 6 hodin - obvykle ve fázi největšího přiblížení k povrchu. Po zbytek obletu musí sonda shromažďovat energii ze solárních panelů do dvou Li-ion akumulátorů speciálně navržených tak, aby odolaly vysoké radiaci.

AUTOR: Jan A. Novák
AUTOR-WEB: www.ihned.cz

Zdroj:Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů