zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Hostýnské vrchy

05.11.2011
Chráněná území
Hostýnské vrchy

Hostýnsko-vsetínská vrchovina a Javorníky náležejí svými 697 km2 mezi plošně významné a značně lesnaté oblasti.

Oblast vznikla spojením tří území, a to Vsetínských vrchů, Hostýnských vrchů a Javorníků. Vsetínské vrchy se liší od Beskyd geologicky i klimaticky a jsou od nich z větší části odděleny údolím Rožnovské Bečvy. Vsetínské vrchy a Javorníky tvoří protáhlé hřbety, které se střídají s hlavními údolími obou Bečev stejného směru. Nejvyšší kóta Vsetínských vrchů je Vysoká (1024 m n. m.) a Tanečnice (912 m n. m.), Javorníků Velký Javorník (1071 m n. m.). Hostýnské vrchy tvoří výrazný severozápadní a jihozápadní svah, nejvýše je položen Kelčský Javorník (864 m n. m.).

Geologicky náležejí do flyšového pásma vnějších Karpat - třetihorní magurský flyš s typickým střídáním vrstev pískovců a jílovců. Krajina má ráz mladého horstva, značně členitého a značně ovlivněného erozí. Je tu hustá síť svahových bystřin, vznikající převážně ze svahových pramenišť, které jen výjimečně vysychají. Půdy jsou převážně hlinitopísčité (až jílovitohlinité). Specifikem oblasti je vysoké ohrožení půdními sesuvy, které se projevilo po povodních v roce 1997 a v dalších letech. Zkušenosti neprokázaly v těchto lokalitách stabilizační význam lesních porostů.

Voda a klima

Hydrograficky patří oblast do úmoří Černého moře, pouze několik hektarů svahů nejvyšší hory Vysoká (1024 m n. m.) spadá do úmoří Baltského moře v povodí řeky Ostravice. Celá východní část je odvodňována Vsetínskou Bečvou a Rožnovskou Bečvou, na které je vybudována přehrada Horní Bečva. Další význačné toky jsou Juhyně, Bystřička a Dřevnice, s nádrží Slušovice. Klimaticky tato oblast náleží do okrsku mírně teplého, vlhkého a vrchovinného. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 4,9 a 8,7 oC, průměrné roční srážky kolísají mezi 646 a 1101 mm.

Historie oblasti

Lesy v těchto vrchovinách zůstávaly dlouho nedotčeny těžbou, nebo byly těženy jen při okrajích. Také frýdecký urbář z roku 1580 líčí lesy tamějších Beskyd jako krásné, velké, nádherné a plné dříví. Do pralesovitých porostů se začala koncem 15. století rozšiřovat po hřebenech hor valašská kolonizace z tehdejších Uher (Slovenska, původně z rumunských Karpat). Klučením lesů vznikaly louky pro chov valašského dobytka - ovcí a koz (tzv. pustě). Současně s rozšiřováním valašského pastevnictví (salašnictví), podporovaného vrchností jako jediný způsob hospodářského využití nepřístupných hor, se rozšiřoval tlak místního obyvatelstva na lesy z údolí do hor. Na počátku 19. století mívali sedláci 30 až 60 ovcí, které společně pásli na horských pastvinách, hlavně však v pastevních lesích. Také lesy velkostatků byly do roku 1850 zatěžovány služebností pastvy. Lesy byly rozdrobeny, vzniklo množství enkláv ("pasek"), a to i ve vysokých polohách ("pasekářské" osídlení). Hřebeny a vrcholy kup byly většinou odlesněny.

V okolí salaší byl podporován javor, jehož haluzemi se krmily ovce a zároveň vznikaly druhotné javorové porosty, které se v zimním období také využívaly pro krmení dobytka. Suché haluze se získávaly oklestem a dodnes tak dávají pastevním porostům typický habitus. K rozsáhlému zalesňování pustých pastvin, subvencovanému moravskými zemskými úřady, došlo od roku 1875. Zalesněním pramenných oblastí řek v horních polohách se podstatně zlepšily odtokové poměry bývalých bystřin, v nichž vznikaly erozí rokle a rýhy, které se musely nákladně technicky hradit. V mnoha lesích se až do roku 1900 uplatňovala clonná a toulavá seč, jimiž vznikaly opět smíšené porosty s vysokým zastoupením jedle a buku. V souvislých smíšených porostech bylo dost zvěře. Na vsetínském panství je doložena z roku 1700 povinnost hajných odvádět vrchnosti ročně jednoho vlka, jednu lišku, dvě kuny, osm zajíců, šest jeřábků, 30 kvíčal, 10 koroptví a 100 drobných ptáků.

Lesní společenstva

Při poměrně jednotvárném geologickém podloží se fytocenózy jen málo mění (reliéf, mezoklima). Převažuje bohatá řada (80 %), významný podíl (10 %) má i obohacená "javorová" řada s převahou v jedlobukovém lesním vegetačním stupni. Nejrozšířenějším společenstvem je bohatá jedlová bučina, která zaujímá 80 procent, v teplejší oblasti (Hostýnské vrchy) zaujímá 45 procent, stejně jako bohatá dubová bučina.

Lesní hospodářství

Na plochy vzniklé holosečným hospodářstvím, často spojeným s polařením, se vysazovaly smrkové monokultury, hlavně v nižších okrajových oblastech. Přesto je tu dosud velké zastoupení hlavně starších bukových a smíšených jedlobukových porostů, méně je těchto porostů středního věku a mladších. Rozvoj přirozené obnovy bukových porostů byl značně omezován hlavně od 50. let, kdy byla vyhlášena státní vodohospodářsky důležitá oblast Beskyd v zájmu dodávek vody pro "železné srdce republiky" - Ostravu. Byly rovněž značně omezeny mýtní těžby a nebyl odbyt na bukové dříví. Tím se nemohly využít clonné seče ani domýtné seče nad přerostlými nárosty. Obecně z dospělých porostů ustupuje jedle, v nárostech vesměs chybí až na výjimky bývalých selských lesů výběrného rázu a některých lokalit (například u Velkých Karlovic). Současná dřevinná skladba je charakteristická tím, že je alespoň zčásti značně přirozená. Zastoupení hlavních dřevin podle podoblastí v procentech:

Vsetínské vrchy

Jehličnany - 78,9 (smrk 63,8, jedle 9,7, borovice 3,3, modřín 2,1)
Listnáče - 21,1 (dub 0,1, buk 14,5, habr 3,7, lípa 0,5, ostatní 2,3)

Hostýnské vrchy

Jehličnany - 51,6 (smrk 40,5, jedle 3,7, borovice 5,4, modřín 1,9, ostatní 0,1)
Listnáče - 48,4 (dub 9,9, buk 21,4, habr 4,6, lípa 1,9, ostatní 10,6)

Javorníky

Jehličnany - 75,5 (smrk 56,6, jedle 17,0, borovice 1,6, modřín 0,2, ostatní 0,1).
Listnáče - 24,5 (buk 22,0, habr 1,4, lípa 0,3, ostatní 0,8)

V porostních typech převažují smrkové, které jsou z velké části smíšené, významné jsou typy bukové, udržují se i typy jedlové, borové jsou omezeny na nejnižší okrajové porosty.

V oblasti nejpřirozenější soubor v 1. nebo v 2. generaci po původních pralesích představují čisté bukové porosty i s příměsí jedle nebo uměle doplněné smrkem. Smíšené porosty smrku, jedle a buku vznikly také z jedlobukových pralesů, které byly po zmlazení jedle a buku jako silně devastované holosečné domýceny a doplněny smrkem. Dosud se zde nacházejí i porosty jedlové a smrkojedlové. Vznikly jednak v oblasti pastevních lesů, které se po zákazu pastvy zapojily nebo byly doplněny smrkem, jednak určitou přeměnou, když se přirozeně obnovila jen jedle a byla doplněna smrkem, zatímco buk se z různých důvodů neobnovil.

Značné výměry dosahují místy porosty "palivových lesíků" s habrem, lípu, břízou a pařezovým bukem. Jsou to zbytky původních bukových porostů, které vznikly výmladností vtroušených dřevin. Březové lesíky jsou zbytky dříve hojných březových porostů.

Smrkové porosty vznikly z velké části na zemědělské půdě, tedy na půdě, která byla před 200 až 300 lety odlesněna (v době valašské kolonizace) a znovu zalesněna. Trpí však větrem a hnilobou. V borových porostech se dnes již jen zřídka vykytuje původní malenovická borovice (s deskovitou borkou). Zastoupení dubu, habru a lípy se v oblasti oproti přirozené skladbě vlivem pařezin zvýšilo.

Ochrana přírody

Javorníky a větší část Vsetínských vrchů patří do Chráněné krajinné oblasti Beskydy, kterou kromě lesních porostů charakterizují i typické podhorské louky se vzácnou květenou. Z chráněných území je lesnicky zvláště významný prales Razula (32,20 ha), dále Kulatý, Dubcová, Bečová a přírodní rezervace Kelčský Javorník, Lutanina u Vizovic, Na Chmelově, Tesák, Bernátka, Smrdutá a Čerňava.

Hostýnsko-vsetínská hornatina

Hostýnsko-vsetínská hornatina se nachází v jz. části geomorfologické oblasti Západní Beskydy. Podloží budují převážně flyšové horniny račanské jednotky magurské skupiny příkrovů a pokryvy čtvrtohorních usazenin. V úzkém pruhu před čelem magurského příkrovu se vyskytují horniny předmagurské a slezské jednotky vnější skupiny příkrovů.

Hostýnsko-vsetínská hornatina je plochá hornatina o rozloze 629 km2, výškové členitosti 200-400 m a středním sklonu 10°09´. Oblast má délku téměř 60 km a šířku blížící se 20 km. Z j. strany je vymezena Javorníky a Vizovickou vrchovinou, ze s. strany ji obklopují Kelčská pahorkatina, Rožnovská brázda a Moravskoslezské Beskydy.

Více a obr. na

www.mezistromy.cz, http://moravske-karpaty.cz/priroda_soubory/geomorfologie/geomorfologie.htm

ZDROJ: www.mezistromy, lesnicko-dřevařský vzdělávací portál, http://morvaske-karpaty.cz

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
Ekologický institut Veronica
28
8. 2017
28.8-3.9.2017 - Ostatní akce
Centrum Veronica Hostětín, Hostětín 86
Ukliďme Česko
23
9. 2017
23.9.2017 - Festival, slavnost
Brno
10
10. 2017
10-12.10.2017 - Konference
Milovy - Sněžné
E-expert, spol. s r.o.
26
10. 2017
26-27.10.2017 - Konference
Hotel SOREA MÁJ, Liptovský Ján, Slovensko
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí