Co se starými CD a DVD?

Nejlepší je samozřejmě odpad, který nevznikne. Je vhodné používat například tzv. RW disky (přepisovatelné), jež je možno používat opakovaně. Pokud potřebuje často přenášet data z počítače na počítač, investujte raději do přenosné paměti. Náklady jsou vyšší, ale vrátí se to v životnosti i bezpečnějším přenosem dat. Navíc nebude řešit, kam s nepotřebným cédéčkem. Malé množství CD disků lze alternativně využít jako plašítko na ptáky (zavěšením na strom), nebo jako tácek pod hrnek. Je to však jen mezikrok před tím, než bude potřeba s CD nějak finálně naložit.

Kompaktní disky obsahují kromě plastu mikrofilm z různých druhů kovů, včetně hliníku, zlata, stříbra a titanu. Při likvidaci ve spalovnách se při hoření mohou uvolňovat nebezpečné dioxiny.

Průměrná životnost disku je 4 roky a při vypalování dat se zničí něco kolem 2 % disků.

Z Hnutí DUHA jsme se dozvěděli následující informace:

"Všechny CD jsou vyrobeny z polykarbonátu, obsahují však v malém množství ještě další materiály. Pokud se jedná o velké množství CD (řádově tuny), dala by se zpracovat na granulát, ale v malém množtví je Váš čtenář může klidně vhodit, tak jako jiné plasty, do sběrných nádob na plasty k dalšímu zpracování spolu s ostatními plasty. Plasty se zpracovávají na různé těžké výrobky, které nahrazují prvotní materiály (plastové palety, plotovky, lavičky, kabelové žleby, zatravňovací dlaždice apod.).

Informace jsme získali na exkurzi ve firmě Transform a.s. Lázně Bohdaneč. Tam zpracovávají směsné plasty na uvedené těžké výrobky (downcycling, nejedná se tedy o čistou recyklaci). Zde jim malé množství kovové folie nevadí, ve výrobku se jednoduše ztratí.

Na podobnou otázku (na malé hliníkové sponky u obalových polyetylenových folií a na mikroskopickou aluminiovou vrstvu v obalových foliích např. čokoládových tyčinek) jsme se ptali také v jiném zpracovatelském podniku na směsné plasty - Transform Stod u Plzně. Zde jim to technologicky také nevadí vzhledem k rozměrům kovových součástí. Obecně lze říci, že ono "vadí x nevadí" záleží hodně na rozměru kovových součástí a zda jim to v předpřípravě materiálu bude poškozovat nože při mletí. Samozřejmě se zde jedná také o downcycling.

Downcycling - nejde ve skutečnosti o recyklaci v pravém slova smyslu, při které by se vyráběly znovu stejné výrobky. Je to tzv. downcycling, kvalita suroviny se postupně snižuje a možnost dalšího materiálového využití je omezena. Např. z plastových lahví již nové vyrobit nelze.

Recyklaci čistého polykarbonátu jsem zjišťoval dříve, s tím, že se dá dobře zpracovávat znovu, avšak nikde jsem se nedotazoval přímo na CD s mikroskopickou odraznou folií z kovu. Tady se přiznám, že to nevém jistě a jedná se o můj názor, protože folie je v CD hmotnostně zastoupena skutečně minimálně, mnohem více je zde různých pryskyřic a laku. Toto by ale připadalo v úvahu pouze pokud by CD byly separovány zvlášť a také zvlášť zpracovávané. V komunální sféře se tak nejspíše nikde neděje.

Rovněž může být překvapivé, že se velká část vytříděných plastů zpracovává na palivo do cementáren a jiných energetických zdrojů (v menší míře)." Tolik Hnutí Duha.

Na možnosti likvidace kompaktních disků jsme se zeptali v tuzemské firmě Eximpo, a.s., zabývající se mimo jiné výrobou disků MULTIDISC. Pan Martin Hornok nám odpověděl, že jejich CD lze házet do kontejnerů na plast. Podle něj by společnosti svážející obsah těchto nádob měla obsah roztřídit na jednotlivé typy plastu, např. PET, PVC, Polykarbonát atd. S těmito druhy umělých hmot už se dá podle Hornoka obchodovat na trhu druhotných surovin, výkupní firmy recyklují tyto plasty a vracejí ho zpět do výroby např. v automobilovém průmyslu apod.

Podle serveru Jaktřídit.cz CD nosiče do kontejneru na plasty nepatří. Vytřídit lze jen obaly od CD.

ZDROJ: www.ekolist.cz