zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Ruské bezpilotní vrtulníky pro ochranu životního prostředí

10.03.2012
Obecné
GIS - mapy
Ruské bezpilotní vrtulníky pro ochranu životního prostředí

Kamov Ka-37

Typ: technologický demonstrátor víceúčelového bezpilotního dálkově ovládaného vrtulníku

Určení: prověření efektivity uplatnění nevelkého bezpilotního dálkově řízeného vrtulníku v různých oborech, jako fotogrametrická měření, přenos televizního a rádiového signálu, ekologický monitoring, kultivace zemědělských ploch chemickým postřikem, či doprava potravin, léků a sanitárních potřeb do nepřístupných a nebezpečných oblastí, a osvojení technologií z oblasti konstrukce bezpilotních prostředků

Historie: V roce 1991 se původně zejména na palubní vrtulníky pro VMF specializovaná JSC N.I. Kamova rozhodla z vlastní iniciativy proniknout též do nové a velmi perspektivní oblasti bezpilotních prostředků. První bezpilotní vrtulník z dílny této konstrukční kanceláře přitom vznikl za spoluúčasti jihokorejské společnosti Daewoo, obdržel označení Ka-37 a dostal do víku pro vrtulníky značky Kamov typický nosný systém v podobě dvou souosých protiběžných rotorů, zdvojenou ocasní plochu instalovanou na krátkém ocasním nosníku a jednoduchý lyžový podvozek trubkové konstrukce. Jediný prototyp tohoto pouhé 2,88 m dlouhého bezpilotního prostředku s rotující nosnou se přitom za pomocí dvojice pístových 33 hp motorů typu P-037 od země poprvé odlepil ve dni 3. března 1993. Tehdy byl ale ještě z bezpečnostních důvodů připoután lany. Výrobce přitom s typem Ka-37 nikdy nepočítal pro sériovou výrobu. Jediným posláním tohoto ryze výzkumného stroje se totiž mělo stát osvojení technologií potřebných pro konstrukci plnohodnotného bezpilotního vrtulníku pro řadový provoz a získání zkušeností s využitím bezpilotního vrtulníku. Již v roce 1996 ale tento stroj, po pouhých 10-ti hodinách strávených ve vzduchu, obdržel spolu s novým označením Ka-37S silnější 63 hp motory typu Hirth 2706 R05, pohyblivou instalaci TV kamery s přenosem záznamu v reálném čase prostřednictvím datalinku a satelitní navigační systém. V této podobě následně prošel rozsáhlými zkouškami v roli hlavní komponenty experimentálního vrtulníkového bezpilotního průzkumného komplexu. Poznatky získané v průběhu zkušebního programu tohoto stroje poté Kamova JSC zužitkovala při vývoji svého prvního operačního bezpilotního vrtulníku, který je znám jako model Ka-137.

Verze:

Ka-37 - původní provedení jediného prototypu vrtulníku Ka-37 s pohonnými jednotkami typu P-037 s max. výkonem po 33 hp

Ka-37S - pozdější provedení jediného prototypu vrtulníku Ka-37 se silnějšími pohonnými jednotkami typu Hirth 2706 R05 s max. výkonem po 63 hp, pouzdrem s pohyblivou TV kamerou a datalinkem pro přenos získaných obrazových informací v reálném čase na břiše trupu a modifikovaným avionickým vybavením začleněním satelitního navigačního systému

Vyrobeno: jeden prototyp

Uživatelé: žádní (pouze výzkumný stroj)

Ka-37

Navádění: inerciální (autopilot) + rádiové povelové

Pohon: dva pístové motory Samara/Trud P-037 s max. výkonem 33 hp

Kapacita: náklad do celkové hmotnosti 50 kg, přepravovaný ve vnějších pouzdrech

TTD:
O nosných rotorů: 4,80 m
Délka trupu: 2,88 m
Výška: 1,64 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 250 kg
Max. rychlost: 110 km/h
Praktický dostup: 3 800 m
Max. dolet: 530 km

Kamov Ka-137

Typ: bezpilotní dálkově ovládaný víceúčelový vrtulník víceúčelového bezpilotního komplexu MBVK-137

Určení: ekologický monitoring, inženýrské, radiologické, chemické a biologické mapování nepřístupných oblastí, policejní, pohraniční, pobřežní a požární hlídková činnost, ledovcový a rybolovný průzkum, kontrola vedení vysokého napětí a produktovodů, přenos televizního a rádiového signálu, doprava potravin, léků a sanitárních potřeb do nepřístupných a nebezpečných oblastí, asistence při operacích proti teroristům a drogovým dealerům a předsunutý vzdušný průzkum

Sestava komplexu MBVK-137 (mobilní verze):

- mobilní řídící stanoviště typu PPU-137 založené na podvozku automobilu KamAZ-4310, které je schopno řídit operační činnost dvou vzdušných prostředků typu Ka-137 najednou

- vozidlo technické obsluhy založené na podvozku automobilu KamAZ-4310 s kontejnery se dvěma bezpilotními prostředky typu Ka-137 a výměnnými moduly s průzkumným vybavením

Historie: Vývojem prvního miniaturního bezpilotního víceúčelového vrtulníku pro široké uplatnění v civilním i vojenském sektoru, který následně obdržel označení Ka-137, se JSC N.I. Kamova začala zabývat již v roce 1994, tedy krátce poté, co se tato konstrukční kancelář seznámila s problematikou konstrukce bezpilotních prostředků prostřednictvím technologického demonstrátoru typu Ka-37. Pokročilý projekt modelu Ka-137 přitom schvalovacím procesem prošel v roce 1995. Od svého experimentálního předchůdce ale přebíral pouze nosný systém v podobě dvojice dvoulistých souosých protiběžných rotorů, které navíc obdržely listy s větší délkou. Trup vrtulníčku Ka-137 byl totiž z konstrukčního hlediska zcela nový a tvořila ho pevným čtyřbodovým podvozkem opatřená koule o průměru 1,88 m s instalací motoru, palivové nádrže a veškerých palubních systémů v horní polovině a užitečným zatížením v odnímatelné dolní polovině. Kulovitý tvar trupu přitom vrtulníku Ka-137 zajistil malý aerodynamický odpor a zároveň výrobnou stabilitu a obratnost. Bezpilotní Ka-137 vznikl jako hlavní komponenta víceúčelového bezpilotního komplexu MBVK-137, který byl výrobcem původně zamýšlen hned ve třech modifikacích, a to mobilní, jehož jednotlivé komponenty jsou umístěny na podvozku automobilu typu KamAZ-4310, palubní pro námořní plavidla a letecké. V případě nerealizované letecké verze měl být přitom tento prostředek vypouštěn přímo ve vzduchu z podvěsu speciální modifikace pilotovaného vrtulníku typu Ka-32, jenž měl zároveň plnit funkci vzdušného řídícího stanoviště. První let prototypu bezpilotního prostředku typu Ka-137, který se údajně odehrál v průběhu roku 1999, předcházela v roce 1996 kompletace 1:1 technologické makety tohoto stroje. Po ukončení zkušebního programu byl bezpilotní Ka-137 údajně zařazen do výzbroje Ruské pohraniční stráže a zřejmě i Ruské pobřežní stráže.

Verze: žádné

Vyrobeno: ?

Uživatelé: pouze Rusko

Navádění: inerciální (autopilot) + rádiové povelové

Pohon: jeden pístový motor Hirth 2706 R05 s max. výkonem 63 hp

Kapacita: průzkumné vybavení do celkové hmotnosti 50 kg až 80 kg umístěné v odnímatelné dolní části kulovitého trupu

TTD:
O nosných rotorů: 5,30 m
Průměr trupu: 1,88 m
Výška: 2,30 m
Prázdná hmotnost: 200 kg
Max. vzletová hmotnost: 280 kg
Max. rychlost: 175 km/h
Praktický dostup: 5 000 m
Max. dolet: 530 km

ZDROJ: http://ruslet.webnode.cz


Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí