Jak používat baterie šetrně k životnímu prostředí

Většina baterií obsahuje řadu škodlivých látek, mezi něž patří kadmium, nikl, mangan, rtuť, olovo, i organické a chemické prvky obsažené v elektrolytu. Jejich uvolňování do životního prostředí a působení na živé organismy může mít za následek řadu zdravotních komplikací. Například kadmium je nebezpečným kumulativním jedem, který se hromadí v ledvinách a játrech a může způsobit jejich selhání, navíc má také karcinogenní účinky. Nebezpečným jedem je například rtuť. Přestože se rtuť při výrobě baterií v Evropské unii již nesmí používat, baterie obsahující její sloučeniny se k nám mohou dostat od mimoevropských výrobců, proto je vhodné vždy zkontrolovat složení baterie, zda neobsahuje vysoce škodlivé prvky.

Vzhledem k obsahu nebezpečných látek by použité baterie v žádném případě neměly končit v běžném směsném odpadu. Spálením baterií ve spalovnách se škodlivé látky uvolňují do ovzduší a dostávají se tak do našeho organismu. Ve směsném odpadu může přímo na skládce navíc docházet k rozpouštění kovových částí, jejich proniknutí do průsakových vod a znehodnocení vodních zdrojů. Aby se těmto negativním dopadům na životní prostředí zabránilo, je nezbytné vyhazovat vysloužilé baterie pouze na speciálních místech, které slouží přímo k odběru použitých baterií a akumulátorů.

Použitých baterií se můžete zbavit buďto ve sběrných dvorech, nebo v místě prodeje baterií. Odběr alkalických baterií se často provádí na školách či úřadech, sběrný box naleznete také v supermarketech. Tato místa jsou běžně označována nápisem: "Místo zpětného odběru použitých baterií a akumulátorů". Od roku 2007 jsou ve městech umísťovány i speciální červené kontejnery určené pro elektrozařízení, které mají i speciální otvor pro baterie. Sběrných míst pro použité baterie každoročně přibývá, v současnosti jich je v České republice přes 15 000. Zároveň také narůstá množství vybraných baterií. Zatímco v roce 2006 se podle sdružení Ecobat vybralo 184 tun spotřebitelských baterií, v roce 2010 jich bylo již 458 tun. Ekologové ale upozorňují, že je to pořád málo a značná část baterií stále končí na skládkách.

Třídění baterií od běžného komunálního odpadu prospívá nejen čistotě našeho životního prostředí, ale vede také k velké úspoře nerostných surovin. Hmotnost baterie totiž tvoří z 60 až 80 % kovy, které je možné recyklovat. Odevzdané baterie jsou nejprve roztříděny podle elektrochemických typů a poté předány do recyklačních zařízení, kde jsou z nich ověřenými technologickými postupy získávány především kovy. Ty je pak možné dále druhotně zpracovávat.

Kromě vhodné likvidace použitých baterií, lze životnímu prostředí ulevit také investicí do ekologičtějších typů akumulátorů. Nové technologie umožňují vyrábět baterie šetrné k životnímu prostředí s minimálním obsahem škodlivých látek. "Díky ekologické technologii výroby zanechávají moderní baterie až o 90 % méně odpadu. Obsah škodlivých látek byl zcela eliminován," uvedla Zuzana Trávničková, ze společnosti NTB CZ, která na českém trhu představila první alkalické nabíjecí baterie iGo šetrné k životnímu prostředí. "V případě alkalických baterií je vhodné použít jejich nabíjecí provedení. Díky tomu lze ušetřit až stovku klasických baterií, které by jinak zbytečně zatěžovaly životní prostředí," dodala Trávničková.

iGo nabíjecí baterie mají podstatně vyšší životnost, než běžné dobíjecí baterii. Jejich celková doba použitelnosti je totiž 7 let, přičemž běžné dobíjecí baterie jsou schopny dobíjet se maximálně 5 let. iGo nabíjecí baterie mají nejednu pozitivní vlastnost. Jednou z nich je tzv. RTU (Ready to use). Tato zkratka znamená, že baterie jsou přednabity a připraveny k použití. To je možné díky další užitečné vlastnosti, a tou je stálost napětí baterie. Běžné nabíjecí baterie totiž své napětí ztrácí ihned po jejich nabití.

Díky unikátní technologii RAMcell, aplikované od výroby až k jejich použití, představují iGo baterie pro životní prostředí velice nízkou ekologickou zátěž. Tyto baterie totiž neobsahují žádné škodlivé toxiny a těžké kovy (například rtuť, olovo, kadmium a nikl), tolik škodlivé (nejen) pro lidský organismus.