zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Významné osobnosti českého jaderného výzkumu

27.03.2012
Atomová energie
Významné osobnosti českého jaderného výzkumu

Říkají Vám něco jména Běhounek, Škoda, Kolben, Křižík...?

Bečvář Josef

Profesor Josef Bečvář (1900 - 1969) byl významným odborníkem v oboru tepelných turbín a zakladatelem dnešní katedry teorie a konstrukce energetických zařízení na Fakultě strojní Západočeské univerzity v Plzni (adresa stránky - www.zcu.cz). Celých 27 let působil ve Škodových závodech v Plzni, kde se podílel na vývoji všech typů plynových a parních turbín od výkonu řádově kilowattů až do turbín řady 110, 200 a 500 MW. Velké jsou také jeho zásluhy v rozvoji jaderných oborů na vysokých školách. Za zmínku stojí několikeré vydání celostátních vysokoškolských učebnic Tepelné turbíny a Jaderné elektrárny, které byly vypracovány pod jeho vedením.

Běhounek František

Profesor František Běhounek (27.10. 1898 - 1.1. 1973) po absolvování University Karlovy, studoval u Marie Curie na pařížském Institut de Radium (1920 - 1922). V Praze řídil mj. Státní radiologický ústav a patřil k zakladatelům Fakulty technické a jaderné fyziky (dnes FJFI ČVUT - www.fjfi.cvut.cz). Věnoval se zejména metodám měření radioaktivity, přirozenému záření a využití záření v lékařských aplikacích. Znám je též jako účastník Nobileho výpravy k severními pólu a jako spisovatel dobrodružných a populárně-vědeckých knih.

Kolben Emil

Emil Kolben (1.11. 1862 - 3.7. 1943) byl český vynálezce a podnikatel. Během svého delšího studijního a pracovního pobytu v USA (1887 - 1892) spolupracoval s Edisonem a Teslou. Pracoval v oboru střídavého elektrického proudu, kde se zabýval konstrukcí třífázových elektromotorů. Podstatně přispěl k rozvoji českého strojního průmyslu. V roce 1896 založil továrnu Kolben a spol. ve Vysočanech. Tato firma v roce 1921 fúzovala s Českomoravskou strojírnou a když se k nim v roce 1927 přidala továrna Breitfeld-Daněk, a.s. vznikla známá Českomoravská-Kolben-Daněk, a.s. (ČKD), kde se stal vrchním ředitelem a místopředsedou správní rady. Po nástupu nacistů k moci byl zbaven všech svých pravomocí, byl internován a zemřel ve smutně známém Terezíně.

Křižík František

František Křižík (8.7 1847 - 22.1. 1941) byl významný český elektrotechnik a vynálezce. Zasloužil se o rozvoj českého elektrotechnického průmyslu. Světového významu nabyl jeho vynález samočinného regulátoru elektrické obloukovky (1878), o který se musel soudit s Wernerem von Siemensem. Stavěl první elektrickou dráhu v Praze (1891) a meziměstskou elektrickou dráhu Tábor - Bechyně (1902). Podstatně se přičinil o zdar Jubilejní výstavy v Praze (1891), z které je známá jeho osvětlená fontána. Vystupoval i jako politická osobnost, která v roce 1937 v rozhlasovém projevu adresovanému Albertu Einsteinovi varovala před 2. světovou válkou.

Škoda Emil

Rytíř Emil Škoda (19.11. 1839 - 8.8. 1900) byl český technik a velkopodnikatel, který se významně zasloužil o rozvoj českého strojírenství. V roce 1866 začal pracovat jako vrchní inženýr ve Valdštejnových strojírnách v Plzni. Zasloužil se o jejich rozvoj a po pouhých třech letech celou strojírnu od hraběte Valdštejna koupil. Škodovy závody dodávaly vybavení cukrovarů a pivovarů, hornické a hutnické výrobky a později i zbraně. Jeho firma byla v roce 1899 akcionována a Škoda tam působil až do své smrti jako předseda společnosti a generální ředitel.

Petržílka Václav

Petržílka Václav, 1905-1976. Byl český fyzik, doktor fyzikálně matematických věd a člen korespondent ČSAV. Po absolvování Univerzity Karlovy pracoval mj. v Cavendish Laboratory v Cambridge u Ernesta Rutherforda. Stal se prvním děkanem Fakulty technické a jaderné fysiky ČVUT a patřil k zakladatelům Ústavu jaderné fyziky v Řeži. Jeho práce se týkají oboru piezoelektřiny, v němž vytvořil vědeckou školu u nás, zabýval se fyzikou vysokých energií, kosmickým zářením a aplikacemi fyziky v jaderné energetice. Neopomenutelné jsou jeho zásluhy na výběru a výchově další generace jaderných fyziků.

Šimáně Čestmír

Šimáně Čestmír , *1919. Český fyzik. Po absolvování ČVUT studoval na College de France u Frederica Joliot-Curie. Stál u zrodu Ústavu atomové fyziky (1948), který se postupně rozrůstal a vyústil do založení řežského Ústavu jaderné fyziky (1955). Profesor Šimáně se stal jeho prvním ředitelem. Zabýval se experimentální jadernou fyzikou, zejména konstrukcí a využitím urychlovačů, konstrukcí detektorů jaderného záření a v neposlední řadě i jadernými reaktory.



Majer Vladimír

Vladimír Majer (29. 3. 1903 Praha) byl významný český jaderný a fyzikální chemik. Vladimír Majer působil ještě před 2. světovou válkou na pražské technice jako chemik. Žák J. Heyrovského se původně zabýval zejména polarografií a mikrochemií. Během své stáže na univerzitě v Kodani (1937) se ale setkal s maďarským radiochemikem Györgym Hévésym, pozdějším laureátem Nobelovy ceny. Ten při zkoumání chemických procesů využíval radioaktivních izotopů, a ovlivnil tak i zájem Majera o jadernou chemii. Ještě za války vydal první českou monografii Radiochemie (1942) a v roce 1955 se pak stal spoluzakladatelem Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Byl autorem celé řady odborných publikací a podílel se i na tvorbě skript a učebnic jaderné chemie. Jeho zásluhy spočívají především ve vynikající pedagogické činnosti. Učebnice, jejichž byl hlavním autorem, tvoří základ výuky dodnes a jsou překládány do cizích jazyků; asi nejznámější jsou Základy jaderné chemie (1961, 2. vydání 1981, německy

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí