Vítr coby velmi špatná volba

V důsledku toho se za posledních deset let desetinásobně zvýšilo využívání větrných turbín, neboť větrná energie bývá často vychvalována jako nejefektivnější zelená příležitost. Podle Connie Hedegaardové, komisařky Evropské unie pro otázky klimatu, by "lidé měli věřit, že (větrná energie) je velmi, velmi levná".

Ve skutečnosti je toto tvrzení vysoce problematické. Větrná energie je sice levnější než jiné, neefektivnější obnovitelné zdroje, jako jsou solární energie, přílivová energie a etanol, ale ani zdaleka není konkurenceschopná. Kdyby byla, nemuseli bychom vynakládat značné částky na její dotování.

Příliš mnoho peněz za příliš malý výsledek

Vezměme příklad Velké Británie, kde je vítr i nadále podstatně nákladnější než jiné energetické zdroje. Vycházíme-li ze zprávy o nákladech výroby elektrické energie za rok 2010 a měříme-li náklady na výrobu jedné kilowatthodiny energie, pak je vítr stále o 20-200 procent dražší než nejlevnější varianty založené na fosilních palivech. A to je i tento údaj ještě značně podhodnocený.

Když se Velká Británie a další rozvinuté země překotně vrhly na výstavbu většího počtu větrných turbín, zcela přirozeně je začaly stavět na největrnějších místech. Logicky méně větrné lokality zůstaly prázdné k pozdějšímu využití. Současně s jejich výstavbou ale lidé stále silněji protestují proti větrným farmám za humny. Lokální opozice se v posledních třech letech ztrojnásobila a místní podpora výstavby nových větrných farem proti tomu klesla na historické minimum.

Většina lidí zastává názor, že několik větrných turbín může být atraktivních. Ve chvíli, když jsou turbíny roztroušené po celé krajině nebo když se na míle daleko táhnou mohutné průmyslové větrné farmy, je to něco úplně jiného. Zvýšil se také počet stížností na enormní nízkofrekvenční hluk nových větrných turbín. Vzhledem ke stále zatrpklejšímu veřejnému mínění se proto do budoucna očekává, že většina větrných turbín bude nainstalována v moři, kde je opozice proti nim menší. Ale kde jsou také daleko vyšší náklady na výstavbu.

EU v rámci své politiky "20-20-20" slíbila, že do roku 2020 sníží emise uhlíku na úroveň o 20 procent nižší než v roce 1990 a o pětinu zvýší podíl obnovitelných zdrojů energie. V případě Velké Británie to vyžaduje dramatický vzestup větrné energetiky.

Tato politika bude značně nákladná. Nezisková společnost UK Carbon Trust odhaduje, že náklady na zvýšení celkového výkonu větrných turbín na 40 gigawattů tak, aby do roku 2020 dodávaly 31 procent elektrické energie, mohou dosáhnout až 75 miliard liber. Jejich přínos v boji proti globálnímu oteplování by přitom byl chatrný: snížení o pouhých 86 megatun CO2 za rok po dobu dvou desetiletí. Což je z hlediska zabránění vzestupu teploty naprosto bezvýznamné. Podle standardního klimatického modelu by obrovské britské investice do větrné energie pozdržely globální oteplování do roku 2100 jen o něco málo přes deset dní.

Navíc je i tento odhad nepochybně příliš optimistický. Vítr nefouká ve chvíli, kdy ho potřebujeme. Jak například uvedla BBC, chladné počasí 21. prosince 2010 bylo typické pro prodlouženou studenou frontu s oblastmi vysokého tlaku vzduchu a minimem větru. Větrná energie se sice podílí na celkových dodávkách elektřiny ve Velké Británii v průměru pěti procenty, ale toho dne klesl její podíl na pouhých 0,04 procenta. A protože poptávka tehdy pochopitelně dosahovala vrcholu, musely vzniklý výpadek nahradit jiné zdroje jako uhlí a plyn.

Vyrovnat pětiprocentní pokles dodávek je sice možné, ale do roku 2020, kdy Velká Británie zvýší svou závislost na větrné energii na požadovaných 31 procent, se situace dramaticky změní. Větrná energie se značně prodražuje, pokud zohledníme i nutnost vytvářet velké záložní zdroje energie pro případy, kdy se vítr utiší.

Uhlí za plyn

Zdaleka nejlevnější záložní zdroj energie přitom představují paroplynové elektrárny s otevřeným cyklem, které znamenají vyšší emise CO2. Větrná energie tak bude nakonec nákladnější, a navíc sníží emise méně, než se oficiálně odhaduje. Proto jsou také jednoduché výpočty založené na nákladech na kilowatthodinu často hrubě zavádějící a napomáhají tomu, že se větrné a další přerušované obnovitelné zdroje energie zdají levnější, než ve skutečnosti jsou.

Což prokázaly i nedávné zprávy KPMG/Mercados a nezávislého mozkového trustu Civitas. Nová zpráva vypracovaná profesorem Edinburské univerzity Gordonem Hughesem pro Nadaci pro politiku boje proti globálnímu oteplování zase odhaduje, že 36 GW nové větrné energie by stálo 120 miliard liber při ročním snížení CO2 o pouhých 23 megatun. Jinými slovy by se zvýšení teploty pozdrželo do konce století o pouhých 66 hodin.

Ačkoliv si mnozí lidé myslí něco jiného, náklady na pevninskou i mořskou větrnou energii neklesají. Za posledních deset let se naopak zvýšily, což ve své nejnovější zprávě o obnovitelné energii připustil i mezivládní panel OSN pro změny klimatu. Podobně i Britské centrum pro energetický výzkum hořekuje, že náklady na větrnou energii se "oproti prvním letům po roce 2000 podstatně zvýšily".

Podobně jako celá EU se také Velká Británie zamilovala do myšlenky omezovat CO2 prostřednictvím větrných technologií. Většina akademických modelů však ukazuje, že nejlevnějším způsobem, jak snížit emise CO2 do roku 2020 o pětinu, by bylo přejít z uhlí na čistší zemní plyn. Průměr hlavních energetických modelů naznačuje, že při zmenšení měřítka na samotnou Velkou Británii by dosažení dvacetiprocentního cíle vyžadovalo v nadcházejícím desetiletí celkové náklady ve výši zhruba 95 miliard liber a 18 miliard liber za každý následující rok. Tyto údaje zahrnují i snížení v jiných oblastech, než je elektřina, a také vyšší celkové náklady cen energie pro ekonomiku.

Poučení je však zřejmé: není-li cílem pouze omezit emise CO2, ale využít k tomu obnovitelné zdroje, pak modely ukazují, že se náklady vyšplhají na 188 miliard liber za toto desetiletí a na 36 miliard liber ročně po roce 2020. Trvat na větrné energii proto v podstatě znamená využívat energii, která zdaleka není konkurenceschopná, nepomáhá odvrátit klimatické změny a stojí pouze Velkou Británii 92 miliard liber navíc. Pro jakoukoliv zemi se to jeví jako hodně špatná volba.

UTOR: Bjorn Lomborg
AUTOR-WEB: www.ihned.cz
Autor je ředitelem Centra Kodaňského konsenzu a mimořádným profesorem Kodaňské obchodní fakulty, napsal knihy The Skeptical Environmentalist (Skeptický ekolog) a Cool It (Zchlaďte hlavy).