Pátek, 29. března 2024

Přestane být Česko rájem skládek?

Zemský ráj to na pohled... zní slova české hymny. Ve skutečnosti je však Česko pořád hlavně rájem skládkařů. Také proto, že energetické využití komunálního odpadu bylo donedávna nesmyslně démonizováno.

Přestane být Česko rájem skládek?

Přístup současného vedení ministerstva životního prostředí i ministerstva průmyslu a obchodu dává naději na zásadní obrat. Zařadí se Česko po bok vyspělých zemí, které už skládkovat dávno přestaly a komunální odpad raději využívají pro výrobu energie?

V oblasti nakládání s komunálními odpady se v Evropě prosazuje jasný trend směřující k zastavení skládkování. Situace v jednotlivých státech se však podstatně liší.

V nejvyspělejších státech Evropy (Norsko, Švédsko, Dánsko a například také Švýcarsko), skládkování téměř neexistuje nebo je dokonce výslovně zakázáno zákonem (ve Švýcarsku od roku 2000) a je v nich významný podíl energetického využití odpadu až kolem 50 %.

Naopak v nejzaostalejších zemích jako Bulharsko nebo Rumunsko končí doposud veškerý komunální odpad na skládkách.

A Česká republika?

Data evropského statistického úřadu ukazují, že za nejvyspělejšími zeměmi stále výrazně zaostáváme a na skládkách u nás končí více než dvě třetiny komunálního odpadu.

Také podle poslední hodnotící zprávy ministerstva životního prostředí z ledna 2012 skládkuje Česká republika o 240 tisíc tun biologicky rozložitelné složky komunálního odpadu více, a neplní tak závazky dané evropskou legislativou. V následujícím období tudíž bude čelit sankcím od Evropské komise.

Na tento nelichotivý stav upozornil nedávno také ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba: "Oproti zbytku Evropy u nás vůbec neumíme pracovat s odpadovým hospodářstvím. Všude jinde se dnes většina odpadů spaluje (využívá pro výrobu elektřiny a tepla), ve Vídni mají dokonce spalovny odpadu přímo ve městě. U nás se naopak hlavně skládkuje. Přitom ideální by bylo, aby na každý kraj připadalo jedno zařízení na energetické využití odpadů."

Za mimořádně malý považuje počet spaloven v České republice i ministr životního prostředí Tomáš Chalupa.

Experti dávají ministrům zapravdu

Zařízení pro energetické využití odpadu je samozřejmě nejefektivnější postavit tam, kde odpad vzniká a kde jsou zároveň rozvody pro využití tepelné energie. Takové podmínky splňují téměř všechna naše krajská města. Navíc teplárny v nich většinou spalují uhlí. V komunálním odpadu by získaly ekologický a prakticky nevyčerpatelný zdroj energie pro zásobování svých zákazníků.

"Zahrabávat odpadky do země je barbarství. Česká republika má díky rozvinutému teplárenství pro energetické využití odpadu optimální podmínky," potvrzuje Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení České republiky, a dodává: "Zabíráme zemědělskou půdu pro pěstování energetických plodin a miliony tun biomasy vozíme na skládky, tomu říkám Kocourkov."

Biologicky rozložitelná složka komunálního odpadu je totiž považována za biomasu a její přeměna na energii by pomohla plnit závazky Česka ve využití obnovitelných zdrojů energie místo předražené fotovoltaiky.

Z pohledu ekologie

Proti energetickému využití odpadu dlouhodobě vystupují ekologické organizace. Podle nich je spalování odpadu nebezpečné pro životní prostředí a stavba spaloven by prý oslabila motivaci k recyklaci odpadů. "Daleko efektivnější je odpady recyklovat nebo materiálově využívat," řekl výkonný ředitel Greenpeace ČR, Čestmír Hrdinka.

S tím je určitě možné souhlasit, jenomže i v těch nejvyspělejších zemích se daří vytřídit přibližně polovinu odpadu. Michael Hügi ze švýcarského Spolkového úřadu pro životní prostředí k problematice třídění plastů na konferenci o odpadech podotkl, že ve Švýcarsku domácnosti třídí pouze PET lahve.

"Separace dalších druhů plastů má smysl pouze koncentrovaně v oblasti obchodu a průmyslu. Pro směsný odpad z domácností se energetické využití plastů prozatím ukázalo jako ekologicky i ekonomicky nejrozumnější způsob likvidace," řekl doslova.

Ve skutečnosti není energetické využití odpadů v konfliktu s recyklací, naopak ji usnadňuje. Právě ze zbytků po spalování lze velmi efektivně získat řadu druhotných surovin pro další využití. Například ze 100 000 tun komunálního odpadu se získá až 2000 tun železa.

Bez spálení by významná část kovů většinou obalených plastem nakonec stejně skončila bez užitku na skládkách. Z uvedeného množství komunálního odpadu se ve spalovně zachytí také zhruba 100 tun toxických kovů jako arzén, kadmium, rtuť a další, které se v technologii spalovny převedou na stabilní a nerozpustné formy a jsou uloženy na zabezpečenou skládku, čímž se vylučuje kontaminace podzemní vody v případě jejich skládkování na běžné, velmi málo zabezpečené skládce.

I lidé, kteří obecně výhodnost energetického využití odpadů uznávají, nechtějí mít ve svém sousedství spalovnu. Tento přístup označovaný anglickou zkratkou NIMBY, tedy "ne na mém dvorečku", komplikuje dnes výstavbu veškeré dopravní i energetické infrastruktury.

Medvědí služba zelených

Neustálé výpady zelených aktivistů proti zařízením na energetické využití odpadů tak dělají životnímu prostředí spíše medvědí službu. Nahrávají totiž udržení vysokého podílu skládkování, které je z hlediska životního prostředí tou absolutně nejhorší variantou, protože hyzdí krajinu, ohrožuje půdu, vodu a vzduch. Do ovzduší ze skládek totiž uniká metan, který je jednak výbušný, jednak je velmi agresivním skleníkovým plynem a přispívá ke globálnímu oteplování.

Velkým rizikem jsou také časté požáry skládek, při nichž se do ovzduší dostávají extrémně nebezpečné sloučeniny, které ve spalovně v důsledku vysokých teplot nevznikají vůbec nebo jsou v procesu čištění plynů bezpečně odstraněny. Skládky jsou obrovským obchodem, ve kterém se v Česku ročně otočí kolem 6 miliard korun. Z toho přibližně 2 miliardy korun získává 200 obcí, které na svém území tolerují skládku. Z každé tuny uloženého odpadu totiž inkasují 500 korun.

Porazit skládkovou lobby tedy nebude vůbec snadné, i když kapacita současných skládek už na dlouho nevystačí a stavět nové snad nebude možné. Města a obce si budou nakonec muset vybrat, jestli chtějí novou skládkou znehodnotit další území nebo kývnou na energetické využití odpadu.

Nezbývá než doufat, že i u nás nakonec zvítězí rozum a odpad, který nelze využít materiálově, se místo uložení na skládky využije alespoň pro získání bezpečné a čisté energie jako třeba ve Švýcarsku. K tomu je v první řadě potřeba výrazně zvýšit poplatek za skládkování, který je velmi nízký a nemotivuje ani k recyklaci ani k energetickému využití odpadu, a takto získané peníze použít na zlepšení nakládání s komunálním odpadem, namísto uplácení obcí tolerujících skládku.


Biomasa končí na skládkách

V současné době ČR likviduje zhruba 1,4 milionu tun biomasy ve formě biologicky rozložitelné složky komunálního odpadu na skládkách. Tuto biomasu je technologicky možné zcela bezpečně a ekologicky využívat k výrobě elektřiny a tepla v kombinované výrobě. V této souvislosti se úvahy o masovém rozšíření pěstování energetické biomasy na zemědělské půdě jeví jako zcela paradoxní. Racionální by bylo nejprve využít to, co vyhazujeme.

Dioxinů se bát nemusíme

V ČR se uvolní do ovzduší necelý kilogram dioxinů. Požáry a jiných přírodní procesy mají podíl 83 %. Z lidské činnosti pochází 175 gramů. Zařízení na energetické využití odpadu v Praze, Brně a Liberci vypustí necelé 0,2 gramu. Naše energetika vytvoří 3,5 gramů dioxinů. Domácí topeniště ročně vypustí v Česku mezi domy 14 gramů dioxinů. Spálením jednoho kilogramu komunálního odpadu doma v kamnech či kotli se vypustí do ovzduší stejné množství dioxinů jako při spálení 10 tun komunálního odpadu v moderní a ekologicky ošetřené spalovně odpadu.

Další využití popelovin

Ze 100 000 tun komunálního odpadu se získá až 2000 tun železa a 100 tun toxických kovů (arzén, kadmium, rtuť a dalších), které se neutralizují a ukládají na zabezpečenou skládku. Popeloviny po spálení mají desetinu původního objemu odpadu a váha klesne na čtvrtinu (25 000 t). Z toho je 20 000 tun popelovin - škváry s vlastnostmi stavebních výrobků typu maltovin. Celková míra materiálového využití popelovin na výrobky je až 97 %.

Odpady a výroba energie

Každá tříčlenná domácnost ročně průměrně vyprodukuje tunu komunálního odpadu. Využitím 100 000 tun odpadu (lokalita s 300 000 obyvateli) pro výrobu elektřiny a tepla se ročně nahradí zhruba 25 milionů m3 zemního plynu nebo 65 000 tun hnědého uhlí a získá se teplo až pro 20 000 domácností, vyrobí se elektřina pro vlastní provoz spalovny a také elek třina pro běžnou spotřebu několika tisíc domácností.

AUTOR: Petra Kovářová

ZDROJ: Energetika

Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů