Naději na levnější ropu ukrývá břidlice

V argentinském Neuquénu, které je vstupní branou do větrem bičované divočiny Patagonie, vědí velmi dobře, jakou moc má ropa. Bohaté zásoby uhlovodíku učinily z Neuquénu největší město v regionu, kde se černé zlato těží již takřka sto let.

V současnosti je tato oblast na pokraji nové ropné horečky. Výzkumníci zde pátrají po ropě a plynu, které by šlo vytěžit z břidlic ležících stovky metrů pod zemským povrchem. Argentina má ostatně třetí největší světové zásoby břidličné ropy a plynu po Číně a Spojených státech.

Stejně jako v padesátých letech věřili jaderní vědci, že termonukleární energie je odpovědí na rostoucí energetické nároky lidstva, dnes zase věří producenti ropy a zemního plynu, že nové metody těžby mohou energii výrazně zlevnit. Zásoby břidličné ropy a plynu navíc mohou mnoha zemím dosud závislým na dovozu ropy přinést energetickou nezávislost.

Číně stačí zásoby plynu na 200 let

Je to více než padesát let, co energetičtí experti začali mluvit o tzv. ropném zlomu. Tedy teorii, že těžba ropy dosáhla vrcholu a zásoby již budou pouze klesat. Nové možnosti těžby ropy a plynu z břidlic tuto teorii zpochybňují.

Odhaduje se, že například ve Spojených státech se díky možnostem břidličné těžby zvýšily zásoby plynu natolik, že pokryjí potřeby USA na dalších sto let.

Možnost těžit ropu z břidlic rovněž výrazně omezila závislost Spojených států na importu černého zlata. Těžba z břidlic může ale ekonomiku Spojených států přetvořit i v jiných ohledech - podle prezidenta Baracka Obamy by tento sektor mohl brzy vytvořit kolem 600 tisíc nových pracovních míst.

"Díky břidličnému plynu je energetická produkce v našich rukou. Je zřejmé, že těžba z břidlic bude vedle jaderné energie a obnovitelných zdrojů jedním z pilířů světové energetické produkce v tomto století," řekl lord John Brown, bývalý šéf ropného koncernu BP.

Kromě Argentiny mají velké zásoby břidličné ropy a zemního plynu například Austrálie, Jihoafrická republika, oblast severní Afriky a východní Evropy, stejně jako třeba Velká Británie a Francie. Poté, co americká federální agentura Energy Information Administration prozkoumala potenciální zásoby břidličného plynu v 32 zemích, spočítala, že celosvětové zásoby plynu by se díky nim mohly zvednout o více než 40 procent.

Břidličné zásoby rovněž přetváří geopolitiku a ovlivňují investiční rozhodnutí ropných společností. Národní ropné společnosti i mezinárodní konglomeráty již za nákup nalezišť břidličného plynu v Severní Americe zaplatily desítky miliard dolarů.

Šance zvýšit svou energetickou nezávislost podpořila i investice v Polsku a na Ukrajině. V dlouhodobém horizontu je tak ohrožena ruská dominance na evropském trhu s plynem.

Ruský prezident Vladimir Putin ostatně tento měsíc ve své řeči před ruskou dumou vyzval tamní energetické firmy, aby "přijaly výzvu", kterou před ně možnost těžby z břidlic postavila.

Velkou neznámou je v této souvislosti zatím Čína - největší světový spotřebitel energie. Na jejím teritoriu jsou pravděpodobně rozsáhlé zásoby břidličného plynu - podle čínské vlády jde až o 25 bilionů kubíků plynu, což by při současné spotřebě stačilo Číně na dalších 200 let. Kdyby navíc Čína ukončila svou tradiční závislost na uhlí a přeorientovala se na plyn, jehož spalování je daleko ekologičtější, výrazně by se snížily její uhlíkové emise.

Není divu, že pro Peking se stala břidličná těžba jedním ze základních kamenů budoucí energetické koncepce země. Již pro rok 2015 si Čína stanovila cíl vytěžit 6,5 miliardy kubíků břidličného plynu, tedy 2-3 procenta její celkové plánované produkce plynu pro tento rok.

Těžba z břidlic straší ekology

Stejně jako má své nedostatky jaderná energie i těžba z břidlic se potýká s určitými problémy. Tím největším je potenciální ekologická zátěž. Těžařské firmy jsou obviňovány z toho, že technika používaná při těžbě - takzvané hydraulické štěpení - znečistí podzemní vody, a může dokonce způsobit zemětřesení. Zatím pro taková tvrzení není příliš důkazů, je nicméně jasné, že je zapotřebí dalšího výzkumu, aby se potenciální rizika minimalizovala.

Jak ostatně nedávno napsali výzkumníci massachusettského Technologického institutu: "Za posledních deset let bylo učiněno na 20 tisíc vrtů, a pokud jde o dopady na životní prostředí, výsledky jsou zatím dobré. Je nicméně nezbytné rozpoznat veškerá rizika i škody, které může způsobit jeden chybný vrt."

Rozvoj těžby brzdí vysoké náklady

Za dnešní boom těžby břidličného plynu ve Spojených státech může z velké části George Mitchell. Tento syn řeckého imigranta se stal průkopníkem břidličné těžby a se svým týmem zdokonalil princip hydraulického štěpení.

Při tomto procesu se hluboko do podzemního vrtu pumpuje voda, písek a chemikálie, jejichž působením se z břidlic uvolňuje zemní plyn. I přes počáteční nedůvěru se nakonec o tento způsob těžby začaly zajímat i další firmy z ropného průmyslu. Těžbu ve Spojených státech jim přitom usnadnila šťastná shoda okolností. Je zde jak dostatečné množství břidlic bohatých na ropu i plyn, tak i velké množství specializovaných firem, které jsou schopné levně vyvrtat těžební vrty. Hustá síť plynovodů navíc umožňuje bez problémů spojit jednotlivé nově vzniklé těžební oblasti.

Taková kombinace šťastných okolností jen tak někde neexistuje. "V některých částech světa se může stát těžba z břidlic velmi významnou, ne všechny břidlice jsou ale stejné," upozorňuje Daniel Yergin, autor knihy "The Quest", která zkoumá možné dopady břidličné těžby.

Jednou z největších výzev, kterým "břidličný byznys" čelí, je nedostatek přesných dat. Zatímco ve Spojených státech je díky desítkám let konvenční těžby ropy údajů dostatek, jinde ve světě tomu tak není.

Cesta od průzkumu k samotné těžbě navíc bude dlouhá. Podle ředitele společnosti BG Group Andrewa Goulda bude trvat přinejmenším dva až tři roky, než se vůbec zjistí, jaké těžební oblasti jsou nejvíce atraktivní. Problémem jsou i vysoké náklady. Experti například odhadují, že v Polsku se na jeden vrt na těžbu břidličného plynu vynaloží kvůli nedostatku konkurence mezi těžaři třikrát více peněz než v USA.

Ačkoli tak vývoj ve Spojených státech jasně ukázal potenciál břidličné těžby, stále není jasné, jak rychle a jakou měrou se tento nový trend rozšíří do celého světa. Většina analytiků například tvrdí, že komerční produkce je možná nejdříve v polovině této dekády. A bude trvat ještě daleko déle, než začne těžba ropy a plynu z břidlice významnějším způsobem přispívat k pokrytí globální energetické spotřeby.

Sylvia Pfeifer
Redakčně kráceno

Odhadované zásoby břidličného plynu (v závorce jsou konveční plynové zásoby, údaje v bilionech metrů krychlových)

Čína 36,1 (3)

Argentina 21,9 (0,4)

Mexiko 19,3 (0,3)

Jihoafrická republika 13,7 (0)

USA 13,6 (7,7)

Austrálie 11,2 (3,1)

Kanada 11,0 (1,8)

Libye 8,2 (1,6)

Alžírsko 6,5 (4,5)

Brazílie 6,4 (0,4)