Východní Evropa opět vyráží do boje za nezávislost

Česká energetická bezpečnost je závislá i na plánech sousedních států. V Praze se sešla iniciativa, která je vymezuje proti státům "staré" unie.

Nové členské státy Evropské unie čeká "energetické zbrojení". Jen Česká republika do nových přenosových soustav, dostavby jaderné elektrárny Temelín či do projektů, které mají zajistit stabilní dodávky ropy a plynu, postupně investuje stovky miliard korun. Ministr průmyslu Martin Kuba už v souvislosti s chystaným navýšením strategických zásob ropy z 90 na 120 dní plánuje novou daň ve výši 140 korun na tunu ropných produktů.

Ministerstvo zároveň připravuje vůbec první koncepci Surovinové a energetické bezpečnosti. "Musíme například více využívat domácí zdroje. Nepředjímám, zda budou, nebo nebudou prolomeny limity těžby, a zdůrazňuji, že bez souhlasu vlastníků se těžit nebude," řekl už dříve k chystané koncepci, která by měla být hotova v polovině letošního roku, předseda vlády Petr Nečas.

Energetickou bezpečnost, investice do nových technologií, sítí, ropovodů, plynovodů či velkokapacitních zásobníků na skladování ropy a zemního plynu nyní řeší celá Evropa. Podle organizace Central Europe Energy Partners (CEEP, nezisková asociace se sídlem v Bruselu), která v pondělí uspořádala v Praze mezinárodní konferenci zaměřenou právě na energetickou bezpečnost, však na poli energetiky panuje v Evropě značná disproporce.

Cílem CEEP je proto koordinovat postup zemí střední a východní Evropy s ohledem na energetickou politiku celé Evropské unie. Netají se zároveň snahou o prosazování zájmů svých členů. Mezi zakladateli asociace jsou především těžební a energetické společnosti z Polska, ale například i společnost NWR finančníka Zdeňka Bakaly (je i majitelem vydavatelství Economia, pod nějž spadá i týdeník Ekonom).

Rozdíly v bohatství

Staré členské země, někdejší evropská patnáctka, mají nesrovnatelně vyšší spotřebu všech energií a surovin, jsou také v průměru méně závislé na dodávkách z Ruska (viz graf Závislost na ruském plynu). A zároveň podle CEEP neberou příliš ohled na odlišnou situaci zemí střední a východní Evropy. Proto asociace propaguje užší regionální spolupráci zemí takzvané "E-11", kam řadí Českou republiku, Chorvatsko, Estonsko, Bulharsko, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko, Rumunsko, Litvu a Lotyšsko.

Tyto země mají leccos společného, ať už jde o historii, ekonomický vývoj, aktuální stav ekonomiky či společné výzvy v oblasti energetické bezpečnosti. Především přílišnou, u některých zemí dokonce až 100procentní závislost na Rusku v dodávkách ropy a zemního plynu. "Je jasné, že čelíme větším problémům než původní členské země Evropské unie," říká předseda představenstva CEEP, Polák Pawel Olechnowitz.

Evropská unie by podle něho i s ohledem na energetiku měla přihlížet k tomu, že rozdíly v bohatství, respektive HDP na hlavu, jsou mezi "starou a novou" Evropou stále hluboké.

"I když vítáme opatření, která ve vztahu k ochraně klimatu přijala Evropská unie, požadujeme, aby unie uznala nutnost odlišného přístupu ke střední Evropě jak v ekonomice a energetice, tak v oblasti životního prostředí. Dnes jsou emise CO2 ve střední Evropě hluboko pod průměrem EU-15, ale pokud má region střední Evropy ekonomicky dohnat zbylé země, je jasné, že musí dojít k nárůstu," říká Olechnowitz. Tlak na další snižování emisí CO2 by podle něho vedl jen k prohlubování rozdílů. "Pokud Evropa považuje uhelné elektrárny za špinavé, není řešení v jejich zavírání, ale v mnohem větší podpoře čistých technologií na zachycování emisí CO2," dodává.

Osmá nejdražší elektřina

Své argumenty CEEP podložila na pražské konferenci i obsáhlou 80stránkovou studií, kterou zpracovala společnost Ernst & Young. Země E-11 mají podle ní 60 procent zásob uhlí a lignitu celé EU, nejvíce je ho právě v Polsku, Česku a Maďarsku.

Brusel v rámci plánu do roku 2050 počítá s nízkouhlíkovou ekonomikou a Česká republika s tím i přes některé výhrady souhlasí. Podle CEEP je však rychlý přechod na nové technologie málo pravděpodobný. Proto je v zájmu EU podporovat tyto země ve vývoji a budování čistých uhelných technologií.

"Omezování těžby uhlí bez toho, aby existovala ekonomicky schůdná alternativa v podobě domácí produkce plynu či jaderné energie, by pouze prohloubilo ekonomické problémy zemí E-11," nahrávají závěry studie zájmům svých členů. Tyto názory však mají pochopitelně i své odpůrce. "Měli bychom přestat vnímat to, co nám Evropa diktuje, jako ohrožení. Všechny technologie, které Evropa preferuje při snižování emisí skleníkových plynů, podpoře obnovitelných zdrojů, snižování energetické spotřeby, jsou zároveň příležitostí i pro náš průmysl. Nemá to být cesta zpátky do minulého a předminulého uhelného století, cesta vpřed je snižování závislosti na energii," říká Edvard Sequens ze sdružení pro záchranu prostředí Calla a někdejší člen Pačesovy komise, která v roce 2008 na zadání vlády zpracovala vizi rozvoje české energetiky.

Studie CEEP se ale zdaleka nezabývá pouze uhlím a nabízí zajímavý pohled prakticky na všechny oblasti energetiky. Historická data například dokládají, jak silný je vztah mezi růstem HDP, životní úrovní a spotřebou energií. Ze studie například plyne, že v první desítce zemí s nejdražší cenou elektřiny je hned sedm států E-11 a Česká republika má v přepočtu na paritu kupní síly osmou nejdražší elektřinu v unii.

Plynový trojúhelník

Studie přináší i konkrétní připomínky a návrhy, jakým směrem by se energetika s ohledem na energetickou bezpečnost měla ve střední Evropě, potažmo v celé EU ubírat.

Co nejdříve by měly být dokončeny nové přenosové soustavy pro elektrickou energii, terminály pro přepravu zkapalněného zemního plynu i nové plynovody a ropovody, na jejichž vybudování má zájem celá EU. "Je proto paradoxní, že projekty zvyšující závislost na Rusku - plynovody North Stream a South Stream - se vyvíjejí mnohem úspěšněji než ty, které měly závislost na jediném dodavateli snižovat," dodává studie. Po zvážení nákladů a výnosů je nutné pracovat i s novými místními zdroji, mezi něž patří zejména břidličný plyn.

Kroky vedoucí k větší integraci energetického trhu, diverzifikaci zdrojů, a tedy menší závislosti na Rusku, jsou již v běhu. Plán, na kterém se shodla celá Evropská unie, je například větší začlenění trojice pobaltských států do evropského energetického trhu. Zásadní je i severojižní propojení vedoucí od Baltu k Černému moři. Takzvaný plynový trojúhelník má doplnit plynovod Nabucco (má vést kaspický plyn přes balkánské státy do Baumgartenu v Rakousku) a dva terminály na zpracování zkapalněného zemního plynu (LNG) v polském Svinoústí a chorvatském Omišajlu.

AUTOR: Robert Břešťan

100 mld. Kč
Tolik v roce 2011 zaplatila ČR za dovezenou ropu. Do Česka byl loni dovezen plyn za 92 miliard.