Společenské zadání novely SEK

Energetika je funkční, ale další desítky let v tomto stavu nemůže funkční zůstat.

Evropská unie nemá pro energetiku stabilní ucelenou koncepci: nejprve se 15 let tvořil funkční trh a jeho instituce, ale nyní se tento trh deformuje dotacemi a penalizacemi, které vysoko převyšují jakékoli tržní signály. Podle Lisabonské smlouvy je sice energetika v kompetenci jednotlivých členských států Evropské unie, ale ta stanovuje různé limity, a tím do této kompetence zasahuje.

Česká republika má v této situaci v oblasti energetiky omezené možnosti, a to jak finanční, tak zákonné. Odhaduje se například, že pro financování dostavby jaderné elektrárny v Temelíně bude třeba investovat 250 miliard korun a nejsme si jisti, zda půjde o částku konečnou.

Rekonstrukce zbytku české energetiky však bude stát o řád více. Taková částka by se měla investovat v průběhu následujících desetiletí, aby Česká republika měla spolehlivou energetiku.

Pokud s tím nezačneme, naše komparativní výhody, sestávající především z dostupnosti domácí suroviny a z geografické polohy, v nepříliš vzdálené budoucnosti skončí. V důsledku současného stavu je devastováno životní prostředí a krajina.

Nejde jen o medializované problémy chemické těžby uranu a hnědouhelných lomů, problémovou oblast představují také obnovitelné zdroje, zejména devastace půdy řepkovými lány a fotovoltaické panely na bonitní orné půdě.

Existují navíc další "akční" plány spočívající v osázení krajiny rychle rostoucími dřevinami a jejich zapojení do energetického mixu. Rozpočet těchto projektů je přitom bez dotací deficitní.

Rovněž oblast legislativní představuje v dané situaci mnohdy komplikace a byrokratickou brzdu rozvoje, namísto podpory reálné obnovy.

Poslání energetiky

Energetika je v dnešní době nejen technickým, ale také společenským oborem. Jejím cílem je zajištění energetických potřeb společnosti. Potřeby současné společnosti je možno hodnotit třemi základními kritérii:

1. Z hlediska technického je požadována spolehlivost, bezpečnost a maximální účinnost. U potřeb s nutnou stálou dodávkou je součástí technického zajištění i náhradní dodávka v případě poruchy.

2. Z hlediska ekonomického vy-plývá logický zájem získávat co nejvíce energie za co nejnižší cenu. Přitom je nutno důsledně přihlédnout také k časovému hledisku, tedy aby byla energie k dispozici v čase její skutečnné potřeby, a nikoli v době, kdy je snáze dostupná, jinak se stává nadbytečným zbožím s možným způsobením ztráty.

3. Z hlediska ekologického je nutné dodržovat kritéria "země k životu", tedy minimalizací celkového dopadu na ekosystém, zdraví a krajinu.

Při splnění těchto kritérií má energetika značný význam sociální, jejich narušování stabilitu společnosti podlamuje.

Řešení, která nesplňují výše uvedené zásady, nemohou být považována za řešení efektivní a dlouhodobá, přestože jsou někým nařizována nebo vynucována zainteresovanými skupinami. V takových případech je nutno hledat vhodnější implementace takových nařízení a zájmů nebo i korektivní opatření, aby energetika sloužila svému původnímu poslání.

Energetická politika

Cílem energetické politiky státu je tyto zásady dodržovat a ukotvovat prostředky, které má stát k dispozici. Cílem je také některá požadovaná nařízení a přání neimplementovat, nebo je splnit alternativním způsobem, zejména v případech, kdy by hrozila škoda ekonomická, ekologická nebo škoda na technické nebo surovinové stabilitě energetického systému státu.

Selhání této zásadní role státu nemůže být omlouváno jinými nařízeními, ani plněním dílčích cílů nebo ukazatelů.

Cílem energetické politiky není dosažení konkrétních procent jednotlivých zdrojů a primárních surovin, ale udržování harmonického a vyváženého mixu. Z bezpečnostního hlediska musí být tento mix odolný proti výpadku kteréhokoli zdroje nebo suroviny.

Celý systém a jeho řízení musí být otevřené, aby bylo možno integrovat nové zdroje a technologie, které budou v průběhu následujících dvou až tří desetiletí vznikat.

AUTOR: Hynek Beran
tajemník Nezávislé energetické komise II

Součásti energetiky

1. Primární zdroj nebo surovina, mohou být domácí, z dovozu nebo obnovitelné (přírodní).

2. Výroba nebo přeměna primárního zdroje ve vlastní užitnou hodnotu (elektřina, teplo).

3. Transport a distribuce primárního zdroje nebo energie.

4. Spotřeba energie na místě určení.

5. Řízení celého systému prostředky technickými, zákonnými a tržními.

Energetickým zařízením je také konečné místo spotřeby včetně domácnosti. Jeho role bude do budoucna růst. U domácností i podniků nejde jen o místo "plátce" za komoditu, její dopravu a další poplatky, ale o aktivní součást energetického systému.