Kamov Ka-137

Typ: bezpilotní dálkově ovládaný víceúčelový vrtulník víceúčelového bezpilotního komplexu MBVK-137

Určení: ekologický monitoring, inženýrské, radiologické, chemické a biologické mapování nepřístupných oblastí, policejní, pohraniční, pobřežní a požární hlídková činnost, ledovcový a rybolovný průzkum, kontrola vedení vysokého napětí a produktovodů, přenos televizního a rádiového signálu, doprava potravin, léků a sanitárních potřeb do nepřístupných a nebezpečných oblastí, asistence při operacích proti teroristům a drogovým dealerům a předsunutý vzdušný průzkum

Sestava komplexu MBVK-137 (mobilní verze):

- mobilní řídící stanoviště typu PPU-137 založené na podvozku automobilu KamAZ-4310, které je schopno řídit operační činnost dvou vzdušných prostředků typu Ka-137 najednou

- vozidlo technické obsluhy založené na podvozku automobilu KamAZ-4310 s kontejnery se dvěma bezpilotními prostředky typu Ka-137 a výměnnými moduly s průzkumným vybavením

Historie: Vývojem prvního miniaturního bezpilotního víceúčelového vrtulníku pro široké uplatnění v civilním i vojenském sektoru, který následně obdržel označení Ka-137, se JSC N.I. Kamova začala zabývat již v roce 1994, tedy krátce poté, co se tato konstrukční kancelář seznámila s problematikou konstrukce bezpilotních prostředků prostřednictvím technologického demonstrátoru typu Ka-37. Pokročilý projekt modelu Ka-137 přitom schvalovacím procesem prošel v roce 1995. Od svého experimentálního předchůdce ale přebíral pouze nosný systém v podobě dvojice dvoulistých souosých protiběžných rotorů, které navíc obdržely listy s větší délkou. Trup vrtulníčku Ka-137 byl totiž z konstrukčního hlediska zcela nový a tvořila ho pevným čtyřbodovým podvozkem opatřená koule o průměru 1,88 m s instalací motoru, palivové nádrže a veškerých palubních systémů v horní polovině a užitečným zatížením v odnímatelné dolní polovině. Kulovitý tvar trupu přitom vrtulníku Ka-137 zajistil malý aerodynamický odpor a zároveň výrobnou stabilitu a obratnost. Bezpilotní Ka-137 vznikl jako hlavní komponenta víceúčelového bezpilotního komplexu MBVK-137, který byl výrobcem původně zamýšlen hned ve třech modifikacích, a to mobilní, jehož jednotlivé komponenty jsou umístěny na podvozku automobilu typu KamAZ-4310, palubní pro námořní plavidla a letecké. V případě nerealizované letecké verze měl být přitom tento prostředek vypouštěn přímo ve vzduchu z podvěsu speciální modifikace pilotovaného vrtulníku typu Ka-32, jenž měl zároveň plnit funkci vzdušného řídícího stanoviště. První let prototypu bezpilotního prostředku typu Ka-137, který se údajně odehrál v průběhu roku 1999, předcházela v roce 1996 kompletace 1:1 technologické makety tohoto stroje. Po ukončení zkušebního programu byl bezpilotní Ka-137 údajně zařazen do výzbroje Ruské pohraniční stráže a zřejmě i Ruské pobřežní stráže.

Verze: žádné

Vyrobeno: ?

Uživatelé: pouze Rusko

Navádění: inerciální (autopilot) + rádiové povelové

Pohon: jeden pístový motor Hirth 2706 R05 s max. výkonem 63 hp

Kapacita: průzkumné vybavení do celkové hmotnosti 50 kg až 80 kg umístěné v odnímatelné dolní části kulovitého trupu