Turistů může být i o milion víc, přilákáme je na divokou přírodu

Nový šéf Národního parku Šumava má jasnou představu, jak hory změnit. Pokud se jeho vize naplní, tak by Šumava s podhůřím mohla přilákat nové turisty, ožít a oživit i zdejší podnikání. "Plánuji celou řadu tras, kterými bychom návštěvníky pozvali do divočiny. My musíme turisty přitáhnout a říci jim, v čem je území krásné. Pak se o ně musí postarat místní podnikatelé," vypráví Jiří Mánek, jenž dovrší prvních sto dní ve funkci. "Přilákáme víc lidí, ale zároveň je budeme mít víc pod kontrolou."

OTÁZKA: HN: Odrazil se útlum ekonomiky na šumavském turistickém ruchu?

Změnily se zvyky návštěvníků. Nepřijíždějí už na týden, jak to bývalo, ale jen na dvě či tři přenocování. To silně pociťují zdejší podnikatelé, kterým se to samozřejmě nelíbí.

OTÁZKA: HN: Jaký počet návštěvníků považujete za ideální?

Národní park má 68 tisíc hektarů, což je velké území. Jsou tu celoroční podmínky pro turistiku. Podle mého názoru je potenciál kolem 2,5 milionu návštěvníků ročně. Na začátku minulého desetiletí jezdily na Šumavu dva miliony návštěvníků. Teď je to asi jeden a půl milionu lidí. Upozorňuji, že to jsou odhady.

OTÁZKA: HN: Před dvěma lety jsem přecházel Šumavu s batohem po červené páteřní značce. Cesta vedla většinou po asfaltu, což není zrovna přátelský povrch pro pěší.

To chceme změnit. Nebudeme dělat nové asfaltové cesty. Naopak hledáme způsob, jak na některých místech asfalt nahradit nějakým přírodnějším povrchem.

OTÁZKA: HN: Plánujete i nové stezky?

Určitě. Máme tady rašeliniště, jezera, lesy i divočinu. Právě na té chci stavět marketing národního parku. Plánuji celou řadu tras, kterými bychom návštěvníky pozvali do divočiny. Jedna z nich by mohla vést z Březníku na roklanskou hájenku a zpátky přes rašeliniště na Modravu. Je to nádherná cesta se dvěma brody, na které navíc vidíte les, jak se samovolně vyvíjí. Další možnost nabízí kaňon Křemelné, kam dosud vodíme výpravy s průvodci. V tuto chvíli zvažujeme, že bychom kaňon nějakým způsobem více otevřeli.

OTÁZKA: HN: A co singltrek? Může zde vzniknout stezka přírodou pro cyklisty?

Musím se přiznat, že to neznám, byť sám jezdím na horském kole. Ale někde na okraji národního parku nebo v chráněné krajinné oblasti si to dovedu představit. Mimochodem právě chráněná krajinná oblast byla dosud opomíjena, bez propagace. Já jsem připravený marketing obrátit a začít lákat lidi ne do národního parku, ale právě do CHKO.

OTÁZKA: HN: A co projíždět Šumavou v autě jako v Yellowstonském národním parku?

Tak to v žádném případě.

OTÁZKA: HN: Ani kdyby to byl elektromobil?

Tak to si dovedu představit. Uvažujeme, že bychom mohli provozovat elektroautobusy nebo vláčky, které nedělají hluk a neprodukují žádné zplodiny. Mám již vytipované trasy, na kterých bychom turisty chtěli vozit. A myslím si, že by to byl výdělečný podnik pro správu národního parku.

OTÁZKA: HN: Jaké by to mělo výhody?

Mohli bychom vzít návštěvníky právě do divočiny, měli bychom je pod kontrolou, a navíc by to byl program pro špatné počasí. Něco takového na Šumavě absolutně chybí.

OTÁZKA: HN: Časový horizont? Kdy by se mohly elektrické vláčky objevit?

Mluvíme nejdříve o roce 2014. Navíc mám na stole průzkum prakticky ze všech národních parků Evropy, který se zabývá jejich přístupem k handicapovaným návštěvníkům. To je velmi zajímavá skupina turistů. Člověk se zdravotním postižením nikdy necestuje sám, vždy má doprovod, a tím se to stává ekonomicky zajímavým. Existuje řada možností, jak takové návštěvníky dostat do terénu. Používají se na to speciální elektrovozíky.

OTÁZKA: HN: Takže chcete investovat do flotily vozíčků do terénu?

Buď správa parku, nebo nějaký místní podnikatel, kterému bychom to umožnili. Mohl by si zřídit půjčovnu speciálních elektrovozíků.

OTÁZKA: HN: Několikrát jsem využil nouzová nocležiště. Plánujete rozšířit jejich síť?

Myslím si, že ano. Navíc si dovedu představit, že na páteřní červené trase bychom mohli vybudovat malé sruby, kde by turisté mohli nouzově přenocovat. Mohli bychom na to využít dřevo, které po orkánu Kyrill zůstalo v parku k zetlení, které jsme nechali zbavit kůry. Z tohoto materiálu jsme například postavili vyhlídkovou věž pod Černou horou. Mluvíme o dřevě za dvě stě milionů korun, které musí zůstat na místě.

OTÁZKA: HN: A co lyžařská turistika?

Jsem vášnivý běžkař (jeden rok byl v běžecké reprezentaci - pozn. red.) a jsem pro to, aby se běžecké lyžování propagovalo. Letos vytváříme model, který zaplatí správa národního parku, jak zpoplatnit běžecké lyžování. Nyní má každá obec rolbu, kterou získala z dotací. Dokud dostávaly peníze, nebyl problém rolbu udržovat, ale teď dotační tituly postupně končí a obce musí rolby plně platit ze svého. A to je opravdu nákladné.

OTÁZKA: HN: Jste připraveni na vlnu nevole a odporu proti placení za využití stop?

Jistě, absolutně. Ale jestli využívám kvalitní běžkařskou stopu, musím za to být připraven zaplatit. Na západě je to úplně běžné. Třeba za upravený svah dnes platí každý sjezdař.

OTÁZKA: HN: Jenže běžkaři jsou zvyklí, že stopa je zdarma.

Řeknu jen svůj osobní pohled na věc, protože správa parku stopy nikdy nebude provozovat: lyžař musí mít perfektní podmínky a za ty ať zaplatí. A pak budou i okruhy, které nebudou mít profesionální údržbu.

OTÁZKA: HN: Jak si představujete placení? Vzniknou uzavřené areály s pokladnami?

Teď ten model tvoříme. Určitě to bude stát na penězích z krajů. Myslím si, že Jihočeský a Plzeňský kraj mají prostředky na to, do společné kasy přispět. Mluvíme maximálně o třech milionech korun od každého, které by zajistily perfektní podmínky po celou zimu. Musí přispět i obce a také podnikatelé. A potom se bude vybírat přímo v trase. Turnikety vylučuji.

OTÁZKA: HN: A co sjezdaři?

Šumava není svým reliéfem atraktivní pro sjezdové lyžování.

OTÁZKA: HN: Takže není žádný plán na nové sjezdovky?

Je tady evergreen lana na rakouský Hochficht, ale jinak se žádný nový projekt neobjevil.

OTÁZKA: HN: Teď se připravuje státní rozpočet. Jak to vypadá s penězi pro správu národního parku?

V celém resortu životního prostředí se škrtá. Letos ministerstvem proteklo 2,9 miliardy korun, na příští rok je to jen 2,5 miliardy. A to se samozřejmě odrazí i v našem rozpočtu. Dostaneme o desetinu peněz méně než letos. Prakticky celý příspěvek na činnost šel letos na platy zaměstnanců. Teď to vypadá, že dostaneme o 11,3 milionu méně. Při průměrných ročních nákladech na jednoho zaměstnance 330 tisíc korun si snadno spočítáte, že jsem nucen propustit třicet zaměstnanců. Není to nic příjemného.

AUTOR: Tomáš Málek
AUTOR-WEB: www.ihned.cz