V Ráji se neválčí

Moderní architektura to nemá lehké. Tak nějak se předpokládá, že naplní řadu klišé a stereotypů: bude dostatečně abstraktní, mírně odtažitá až neosobní, srozumitelná jen znalcům. Strohá, chladná, nudně elegantní. Bude se vymezovat vůči tradici, kontextu a někdy i samotným uživatelům. Musí to "bejt pecka", nejlépe na solar svému okolí. A v každém případě bude mít plochou střechu.

Únava z boje

To jednoho unaví. Proč pořád bojovat s tradicí, s okolím, s regulacemi? Proč jejich očekávání nepřijmout? Copak respektovat je musí vždycky znamenat kapitulaci?
Jano Stempel už neměl chuť válčit a okázale vzdorovat. Před lety odešel z velké, dobře rozjeté architektonické kanceláře, která nesla v názvu i jeho jméno, aby se vrátil k radosti z navrhování a stavění obyčejných civilních věcí.
Se svým kolegou, vlastně bývalým studentem Janem Tesařem právě dokončili stavbu, která dokázala zvítězit i bez boje.

Jejich úkolem bylo navrhnout dům, novostavbu, do citlivé oblasti Českého ráje. Úžasný pozemek s výhledem na vrcholky Krkonoš, malebné prostředí v kontextu drobných střídmých staveb se nachází ve II. zóně ochrany přírody a krajiny a oni jej nechtěli vykolejit nějakou moderní exhibicí. Hledali způsob, jak s tradičním prostředím splynout.

V takový moment nejeden architekt sáhne po "Menzelovi", respektive po nádherné šestisetstránkové knize Václava Menzela Lidová architektura v Československu, aby si nalistoval, jaký typ architektury je v dané oblasti "doma". Shodou okolností tu našli architekti jako typický příklad zdejší lidové stavby stodolu, která stávala jen o dvě vesnice dál. Byla zvláštní tím, že měla dva průjezdy napříč. Zjistili, že už bohužel nestojí, ale její forma v nich zažehla inspiraci.

Za sluncem

Dva výrazné průstřely napříč domem se ukázaly být východiskem z praktického problému, který řešili. Byla jím poloha, respektive orientace domu. Pozemek je situován na severním svahu. Atraktivní pobytová jižní strana byla tedy směrem do svahu. Stinná severní strana zase měla nádherný velkolepý výhled přes les pod sebou až na vzdálené vrcholky Krkonoš. Příčné otevření domu umožnilo užívat si z jednoho místa všech benefitů: slunce, výhledu a soukromí. Architekti proto umístili hlavní pobytová místa do průrazů tak, aby byla otevřená vůči oběma stranám, a ještě měla krytou terasu navazující na jižní část zahrady.

Hlavní pobytová místa jsou dvě. Dům je totiž dvougenerační. Za hlavním vchodem od cesty na jihu je v kamenem obloženém středním bloku velké zádveří se šatnou. Odsud se vstupuje do předsíně, po jejíchž protilehlých stranách jsou vchody do jakýchsi světnic zahrnujících v sobě kuchyň, jídelnu a obývací část. Každá má své vlastní hygienické zázemí. Na světnici prarodičů navíc navazuje ložnice se šatnou. Protější světnice je prostornější. Kromě velkorysého příčného propojení s exteriérem expanduje i průhledem do krovu, kde na galerii funguje pracovna navazující na rodičovskou ložnici s velkou šatnou a koupelnou. Kromě ní je v patře ještě dětský pokoj a pokoj pro hosta. Prostor světnice se však kromě pulzování do patra také propadá o tři stupně dolů do útulného obývákového hnízda odděleného od jídelny ještě solitérním krbem. Bohatost a rozehranost tohoto místa je vzhledem k vnější klidné formě domu nečekaná.

Vnitřní drama

Zvnějšku nic nenaznačuje, že by se uvnitř mělo odehrávat komplikované prostorové drama, naopak, dům balancuje na hranici tvarové banality. Má však řadu vychytávek. Na severovýchodním rohu se přilehlý terén jakoby propadne a obnaží ještě jedno podlaží s velkým oknem do fitness a wellness části se saunou a whirlpoolem. Dá se odsud vyběhnout za patřičného řevu rovnou do závějí. Samozřejmě decentně odstíněno od pohledů z okolí.

Východní štít domu díky propadu terénu získává štíhlou elegantní proporci kontrastující s podélným rozměrem jižní a severní fasády. Prosklení příčných průrazů na jihu ustupuje do hloubky domu. Tím vznikají dvě různě hluboké lodžie, které lze uzavřít posuvnými okenicemi parafrázujícími vrata stodoly. Po uzavření se z domu stává kompaktní archetypální chaloupka střídající obklad modřínem s "kamenným jádrem". Lokální kámen opět upomíná na tradiční lidovou architekturu, kdy pevná zděná nebo kamenná část stabilizuje dřevěnou přístavbu.

Na rovinu, dům je naprosto současnou stavbou z moderních zdicích materiálů. Obklad kamenem a modřínovým dřevem je spíše určitou výtvarnou stylizací, ale zároveň funkční součástí zateplení domu. Budova je vytápěna tepelným čerpadlem voda-vzduch. Ale nepředstavuje energeticky pasivní stavbu. V těchto podmínkách by totiž splnění nároků pasivní stavby vyžadovalo výrazné zmenšení, téměř eliminování oken na severní fasádě. A to by byla vzhledem ke krásným blízkým i dálkovým výhledům ohromná škoda a znehodnocení jedinečného potenciálu tohoto místa.

Architekti podle svých vlastních slov navrhli "chaloupku ponovu, anebo spíš současný dům postaru". I když se snažili být ve všech ohledech pokorní ke geniu loci, ke krajině, ke kontextu, přece jenom čekali, že při projednávání na správě chráněné krajinné oblasti vzniknou třecí plochy. Současnost jejich domu je znatelná, nesnažili se předstírat, že jde o původní lidovou stavbu. Jaké však bylo jejich překvapení, když ochranáři nezaveleli na zteč?

Nejenže jejich návrhu bez vážných připomínek požehnali, ale ještě architektům vzkázali, že jejich projekt považují za precedens. Že jej budou prezentovat jako vzorový projekt ilustrující, jak v této lokalitě stavět. V Ráji protentokrát zavládl klid zbraní.

Rodinný dům v Českém ráji

Místo: Český ráj
Architekt: stempel & tesar architekti - Ján Stempel, Jan Tesař
Klient: Soukromá osoba
Dodavatel: Stavební firma Hájek, s. r. o.
Projekt a výstavba: 2010-12
Pozemek: 2715 m2
Zastavěná plocha: 189 m2
Užitná plocha: 198 m2
Celkový objem: 1200 m3

AUTOR: Jaroslav Wertig