Češi na moři

Když ležím v kóji, celé hodiny naslouchám zvukům, které loď vydává. Vnímám její chvění, když ji velká vlna celou přikryje. Hvízdání poryvů větru v lanoví. Kvílivé skřípání stěžně, když se prudce staví z přechylu. Šumění a cinkání vody podél boků... Polárka má teď skasané plachty. Pluje ve skluzu. Mohutné vlny s hukotem znovu a znovu dopadají na palubu. Ohromná síla nás zvedá. A se šustěním, jako bychom sjížděli na lyžích, se propadáme do údolí vln a opět zvedáme na jejich vrcholky. Zažíváme úzkost a napětí. Desítky let se snažím pochopit moře. Je ale vůbec něco k pochopení na takovém množství šplouchající slané vody? Je!

Rudolf Krautschneider, 1999

Augustin Heřman

Augustin Heřman opustil Čechy s rodiči po bitvě na Bílé hoře, azyl nalezl v Holandsku. Zde se vyučil námořnickému řemeslu. Exulant měl na víc než jen na to, aby drhl paluby lodí a tahal lana. Jako kartograf se brzy vypracoval na kapitánský můstek. Bylo to v době objevování světa. Dokázal zmapovat neznámé pobřeží a pro dopravní společnosti se stal velmi důležitým člověkem. Časem si jako málokdo uvědomil, že s objevováním nových světů se dají vydělávat slušné peníze. Když zbohatl, usoudil, že být korzárem je ještě výnosnější řemeslo. Mimochodem, vykonával ho s požehnáním holandského guvernéra, který sídlil v dnešním New Yorku. Heřman velmi často přepadal španělské lodě, které vozily zlato a vzácné zboží z Jižní Ameriky přes Karibskou oblast. A on to velmi dobře věděl.

Otakar Batlička

Bylo mu čtrnáct let, když utekl z domova. Poslal otci pohlednici, kde bylo napsáno: "Nemám co jíst, nemám kde spát, mám se nádherně. Ota."
Po světě se Batlička toulal deset let. Živil se jako plavčík, kormidelník, radiotelegrafista na zaoceánských lodích, později i jako kovboj a zlatokop v Kalifornii, řidič newyorského metra a pak zase na moři coby rybář na norských a britských lodích. Pracoval i jako potápěč v Suezském průlivu, gaučo v Brazílii... Jeho vlastní zážitky i převyprávěná dobrodružství hltali od 30. let 20. století čeští čtenáři v časopisech. V roce 1939 Batlička jako člen ilegální Obrany národa zajišťuje rádiové spojení s Londýnem. Na podzim roku 1941 je však celá skupina vyzrazena a pozatýkána. Batlička zemřel 13. února 1942 - na svém posledním útěku z Mauthausenu.

Richard Konkolski

Náš nejslavnější mořeplavec má na kontě několik rekordů. Mimo jiné jako druhý v historii a první kontinentální Evropan obeplul svět sólo dvakrát v obou směrech (ze západu na východ a z východu na západ). Na osamělou plavbu kolem světa se Richard Konkolski vydal celkem třikrát a postupně pokořoval různé rekordy. Na své lodi Niké II také emigroval. S manželkou a synem odjel v roce 1982 do polského Štětína, odkud odplul až do Newportu v americkém státě Rhode Island (kde žije dodnes). V roce 1983 dosáhl nejrychlejší plavby za sedm i za 14 dní na jednotrupé lodi. Třetí plavba kolem světa v letech 1986 až 1987 byla také jednou z nejrychlejších v této kategorii. Trasu dlouhou 29 200 námořních mil urazil za 72 dnů, 6 hodin a 41 minut.

Petr Ondráček

Od dětství závodil na divoké vodě, k plachtění se dostal před 30 lety. V roce 1992 byl kapitánem lodi Olivín 4, která jako první česká plachetnice obeplula mys Horn a přistála na něm. Vedl expedici jachty Štír II, na níž poprvé v historii českého jachtingu obeplul mys Nordkapp a vplul do Barentsova moře. Jako člen posádky se účastnil transatlantického závodu Tall Ships 2000. V Mokré na Rychnovsku si postavil svou vlastní plachetnici Singu typu skipper, dlouhou 8,5 m.

Rudolf Krautschneider

Dobrodruh, který letos oslaví sedmdesátku, postavil několik lodí. S první Velou přistál v roce 1976 na Shetlandách. O tři roky později se dostal na jachtě Polka na Špicberky a na začátku 80. let na ní doplul na Falklandy. Mezi jeho nejdobrodružnější podniky patří obeplutí Antarktidy se dvěma kamarády na lodi Polárka v letech 1990 až 1993. O šest let později obeplul svět na replice dřevěné Magalhaesovy lodi Victorie. Cesta trvala pět let a 22 dnů, urazil téměř 50 tisíc námořních mil.

Lenka Šmídová

Jachtařka na sebe strhla pozornost v roce 2004, kdy získala stříbrnou medaili ve třídě Evropa na OH v Atlantě. Později závodila v dvouposádkové 470 s Američankou Elizabeth Kratzigovou, vybojovaly 4. místo na MS 2005, o rok později byly šesté v regatě Světového poháru. V roce 2007 se jachtařky musely rozejít (Kratzigová nedostala české občanství). Šmídová s kolegyní Lenkou Mrzílkovou skončily sedmé na OH v Pekingu v roce 2008. Nyní vychovává Šmídová dvě dcery, o návratu k závodění zatím neuvažuje.