zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Energetické suroviny moravských Karpat

11.03.2013
Energie
Geologie
Energetické suroviny moravských Karpat

Energetické suroviny jsou nerosty, z nichž je možno získávat energii. Dělí se na skupinu kaustobiolitů a radioaktivních surovin. Kaustobiolity (fosilní paliva) jsou hořlavé uhlovodíky, které vznikly nahromaděním odumřelé organické substance (nekromasy). Rozlišují se:

  • řada uhelná: rašelina, lignit, hnědé uhlí, černé uhlí, antracit
  • řada živičná: ropa, roponosné písky, roponosné břidlice, zemní plyn, hydráty metanu, ozokerit, minerální vosky, asfalt

Přírodní radioaktivní suroviny jsou uran, thorium a radium.

Těžba rašeliny

Rašelina je organická hydrofilní koloidní substance vytvořená rašeliněním, obsahující kolísavý podíl těl a částí vyšších rostlin do různého stupně rozložených rašeliněním, dále minerální příměs a více než 75 % vody. Prvkové složení rašeliny kolísá: C 50-60 %, O 33-40 %, H 4,5-6 %, N 0,9-3,5 %, S 0,1-2 %. Poměr H/C kolísá kolem 0,9. Rašelina může mít až 20 % bitumenu, až 40 % huminových látek, až 40 % ligninu a až 40 % látek kerogenové příslušnosti

V současné sobě se na území moravských Karpat těžba rašeliny neprovádí. V minulosti bylo v provozu ložisko u Vracova. Mezi železniční tratí a lesem Doubrava bývalo unikátní slatinné rašeliniště o mocnosti až 8 metrů. Těžbou, která začala v roce 1962 bylo zcela vytěženo a dnes se zde rozkládá vodní plocha zvaná Rašelina. Plocha rašeliniště je přes 19 ha, délka asi 600 m, šířka asi 400 m. Podklad tvoří pannonské jíly, v nadloží jsou váté písky a sprašové hlíny. Vracovské rašeliniště je největší na j. Moravě.

Těžba lignitu

Lignit je nejmladší a nejméně karbonizovaná měkká xylitická forma hnědého uhlí, často se zachovanými kmeny a většími či menšími úlomky dřev. Chemicky se jedná především o makromolekulární komplex polyelektrolytů (např. huminových kyselin), polysacharidů, polyaromátů, uhlíkových řetězců se sirnými a dusíkatými skupinami a kyslíkatými články. Kromě uhlíku obsahuje velké množství příměsí - především různých popelovin a síry, obvykle také mnoho vody.

Významnější ložiska lignitu jsou v ČR pouze při s. okraji vídeňské pánve, která z Rakouska zasahuje na j. Moravu. V nejmladších sedimentech panonského až pliocénního stáří se vyskytují dvě sloje. Jihomoravská lignitová pánev zaujímá plochu o celkové rozloze 320 km2 a člení se na Kyjovskou a Dubňanskou sloj. Obě souslojí mají mocnost až 4 m a nacházejí se v hloubce 0 až 260 m. Ložisko bylo otevřeno 220 hlavními a 45 ostatními důlními díly. Zásoby s. uložené kyjovské sloje jsou prakticky vydobyty, zásoby j. uložené dubňanské sloje těží v současné době důl Mír v Mikulčicích. Bilanční zásoby jsou vykazovány na šesti dalších ložiskových územích, avšak o jejich využívání se neuvažuje. Jihomoravský lignit je xylodetritický, místy s hojnými kmeny. Má vysoký obsah vody 45-49 %, průměrný obsah s 1,5-2,2 % a výhřevnost 8-10 MJ/kg. Využití lignitu je vázáno na elektrárnu v Hodoníně.

Historie těžby lignitu

Prvopočátek těžby lignitu

Nejstarším dolem na jižní Moravě byl státní důl Adolf, který se nacházel na katastru obcí Dubňany a Ratíškovice. Byl opuštěn v roce 1871 pro velký přítok důlních vod. Zároveň otvírá baron Seidl Důl Sv. Barbora v Kelčanech a v té době jsou provozovány doly Františka de Paula v Miloticích, Moravia v Lužicích, Všemoc Boží v Čejči, Hugo v Kyjově, Antonie, Rudolf a Maria v dubňanském katastru. O tento majetek se dělily šlechtické rody i přední průmyslníci.

Druhá polovina 19. století znamenala rozmach malodolů zejména v dubňanském ložisku. V roce 1896 byla utvořena první česká společnost s názvem Hnědouhelný závod Pomoc Boží v Dubňanech. Přestože tuto šachtu postihly tři zátopy, z nichž poslední ukončila v roce 1938 jeho existenci, společnost pokračovala v těžbě otevřením dolů Hugo I a Hugo II. V letech 1938-1939 byla na dole Pomoc Boží postavena elektrárna zásobující 16 okolních vesnic.

Těžba lignitu firmou Baťa

Firma Baťa a.s. Zlín potřebovala v období svého nejdynamičtějšího vývoje pokrýt potřebu paliv ve svých podnicích a proto se věnovala prospektorské činnosti v oblasti vídeňské pánve Dolnomoravského úvalu. V místech zvaných Náklo u Ratíškovic, objevila důlní pole hnědého uhlí o rozměrech asi 7 x 2 km. V hloubce 35 m pod povrchem se nacházely 3 sloje, obsahující asi 10 milionů tun lignitu a jejich životnost byla odhadnuta přibližně na 30 let.

V roce 1932 proto zakoupila důlní a horní míry a začala vyjednávat o prodeji pozemků. Výkup pokračoval pomalu, jednalo se totiž o nejlepší ratíškovické pozemky a firma nabízela za m2 jen 2,50 Kč, víc nechtěla dát a při neústupnosti hrozila občanům vyvlastněním. Poté vydala slib, že ti, kteří postoupí místo firmě dobrovolně, budou přijati přednostně do zaměstnání. Proto se podařilo většinu pozemků vykoupit nebo získat záměnou. Někteří jedinci, kteří neustoupili, nakonec získali nejvyšší ceny - až 5 Kč za m2. Výstavba však mohla započít až po žních, úroda totiž byla velmi pěkná a lidé chtěli po dvou předchozích neúrodných letech sklidit. Firma na tento návrh přistoupila a koncem léta byly vymezeny hranice příštího dolu.

Nejprve byly hloubeny těžní a větrací šachty, současně začala firma stavět čtyři rodinné domky Baťova typu a správní budovu, která se stala dominantou celé obce, viditelnou ze všech stran. Budoucí důl byl nazván na počest zesnulého šéfa firmy Tomáše Bati důl Tomáš.

Více na:

http://moravske-karpaty.cz/priroda_soubory/suroviny/energeticke_suroviny.htm

ZDROJ:http://moravske-karpaty.cz/

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí