zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Břidličný plyn je nově objevená surovina, která může způsobit, že se USA stanou na příštích sto let soběstačné v dodávkách plynu

04.02.2013
Energie
Geologie
Politika
Břidličný plyn je nově objevená surovina, která může způsobit, že se USA stanou na příštích sto let soběstačné v dodávkách plynu

Břidličný plyn je nově objevená surovina, která může způsobit, že se USA stanou na příštích sto let soběstačné v dodávkách plynu.

To je první věta knihy Břidličný plyn. Příslib a nebezpečí amerického vědce Vikrama Raa. Knihu vydal loni v červnu, když ještě neznal nejnovější odhady americké energetické agentury ani hospodářské výsledky největších amerických firem za rok 2012. Ty naznačují, že se v USA odehrává "reindustrializace" způsobená nízkými cenami energií a surovin. Plyn už je tak levný, že se ze vzdálenějších těžebních oblastí v Severní Dakotě na rozdíl od ropy nevyplatí dovážet do míst s nejvyšší spotřebou. Nad vrty se ho spaluje tolik, že je to viditelné z vesmíru. "Břidličný semafor" ukazuje, v jakém stadiu je rozvoj nového odvětví ekonomiky.

Veleopatrná Evropa

Evropa k otázce břidličného plynu přistupuje nesmírně opatrně. Převažuje názor, že je třeba buď těžbu zakázat úplně, nebo ji velmi regulovat, v podstatě až na úroveň, kdy se těžebním firmám náklady nevyplatí. Evropská komise chce letos na podzim předložit návrh celoevropské regulace případné těžby břidličného plynu. V tuto chvíli běží veřejné konzultace, které jsou otevřené do 20. března.

Podle komisaře pro ochranu životního prostředí Janeze Potočnika budou na podzim představeny legislativní návrhy. Břidličný plyn zajímá několik komisařů, protože je sice na jedné straně chápán jako hrozba životnímu prostředí, na druhé straně by jeho průmyslová těžba mohla pomoci snížit emise CO2 a zvýšit konkurenceschopnost evropské ekonomiky. Takže návrhy, které budou zveřejněny na podzim, budou společnou prací Potočnika, komisařky pro změnu klimatu Connie Hedegaardové a komisaře pro energetiku Günthera Oettingera.

V tuto chvíli panuje v Evropě vůči břidličnému plynu spíš odpor, což je důsledek vlivu lobby na ochranu životního prostředí a ruské lobby, která se obává konkurence. Z evropských zemí zatím metodu těžby tzv. frackingem (hydraulické štěpení břidlic ve velké hloubce) zakázaly Francie a Bulharsko. Velká Británie na konci loňského roku naopak průzkumné vrty touto metodou opět povolila po roční přestávce, kdy se zkoumalo, zda dva vrty nezpůsobily lokální zemětřesení.

Německá změna

Na pozadí Energiewende, energetické změny po vypnutí jaderných elektráren a většího využití obnovitelných zdrojů, se vede diskuse o břidličném plynu v Německu. Na počátku letošního roku vydalo Federální centrum geologie a přírodních zdrojů (BGR) už druhou studii, v níž tvrdí, že metoda hydraulického štěpení, tedy fracking, není nebezpečná pro životní prostředí a podzemní pitnou vodu. BGR kritizovalo také předchozí odmítavé stanovisko Federálního úřadu na ochranu životního prostředí, který na podzim ve své zprávě naopak uvedl, že fracking může ohrozit pitnou vodu. Podle BGR nebyla zpráva kolegů z ochrany životního prostředí dostatečně vědecky vyargumentována.

Celkově se v Německu na otázku břidličného plynu dívá veřejnost spíš s nedůvěrou a může to být jedno z témat letošní předvolební kampaně. Německo, které kvůli Energiewende musí pečlivě zvažovat přístup k jakýmkoli zdrojům energie, nevydalo zákaz těžby břidličných plynů pomocí frackingu. Bundestag loni v prosinci odmítl návrh opozičních stran na moratorium zkušebních vrtů, ale v horní komoře parlamentu, Bundesratu, kde má opozice většinu, se připravuje nový těžební zákon, který by výrazně zpřísnil ekologické podmínky pro těžbu břidličných plynů. Kvůli nejistotě omezil už svůj průzkum v Německu americký koncern ExxonMobil.

Odhadované německé zásoby by pokryly dnešní německou spotřebu plynu na dvacet let, ale výrazně by omezily zisky plynoucí z dodávek plynovodem NordStream z Ruska, do kterého investovaly i německé firmy.


Čínské možnosti

O využití břidličného plynu má obrovský zájem Čína, jejíž spotřeba plynu se má podle Mezinárodní energetické agentury (IAE) do roku 2035 zečtyřnásobit. I proto čínské státní firmy nakupují podíly v kanadských a amerických těžařských společnostech, aby se dostaly k technologiím a know-how. V Číně bylo provedeno zatím jen několik desítek zkušebních vrtů, nová průmyslová těžba je daleko. Největší zásoby se nacházejí v odlehlých oblastech bez infrastruktury a bez vody, která je k dobývání břidličných plynů klíčová a je jí potřeba velké množství. Odhadované čínské zásoby jsou v hloubce kolem šesti kilometrů, což je mnohem hlouběji než v USA či v Polsku. Vláda ovšem přijala strategii, jak těžbu břidličného plynu začít do roku 2015 rozvíjet. Průzkum, těžba a stavba infrastruktury si vyžádají obrovské investice. A protože jde o strategickou oblast, budou se rozvoje moci účastnit zřejmě jen domácí státní firmy. Šest z nich dostalo licenci na průzkum při prvním kole rozdělování povolenek v červnu 2011.

Polsko se chystá

Polsko je v Evropě s rozvojem břidličného plynu nejdále. Jednak už více než třicet firem dostalo povolení k průzkumným vrtům, z nichž se opravdu hmatatelné a průkazné výsledky očekávají nejdříve v roce 2014. Doposud bylo na 111 vydaných koncesích vykonáno jen 39 vrtů. Zahraniční firmy si neoficiálně stěžují na složitou byrokracii a chybějící zákony. Vláda totiž teprve pracuje na zákonu, který by reguloval a hlavně zdaňoval potenciální zisky z břidličného plynu. Ale to nejde hladce, ministerstvo životního prostředí už několikrát odložilo zveřejnění celého znění zákona. Poslední zpráva byla, že návrh zákona měl být zveřejněn do konce ledna.

Ukrajinská vábnička

Přelomovou dohodu o těžbě břidličného plynu podepsala minulý týden ukrajinská vláda s koncernem Shell. Ukrajina má třetí největší odhadované zásoby břidličného plynu v Evropě (po Polsku a Francii) a letos by měl začít průzkum. Pro Ukrajinu by průmyslová těžba břidličného plynu znamenala zásadní snížení závislosti na dovozu ruského plynu. Kyjev připravuje další dohody s firmami Chevron a ExxonMobil.


V USA ceny prostě padají

Američané kvůli rostoucí těžbě břidličného plynu uvažují i o jeho vývozu. Je to hlavně otázka pro vládu, která jen opatrně zvažuje žádosti jednotlivých firem. Ty mají totiž vybudovanou řadu přístavů a továren na zkapalnění plynu (LNG), protože naopak očekávaly jeho dovoz a zaskočil je fakt, že díky domácí těžbě na amerických burzách jeho cena spadla.

V roce 2012 byla střední roční cena plynu podle vládní agentury EIA 98 dolarů za 1000 m3, o rok dříve to bylo 142 dolarů (podle Henry Hub v Louisianě, hlavního amerického plynařského trhu). Velkoobchodní ceny byly v roce 2012 nejnižší od roku 1999, na jiných amerických burzách padaly o 22 až 38 procent.

Když nedávno polská státní plynařská firma PGNiG, faktický plynový monopol, zveřejnila úvahu o tom, že by chtěla v budoucnu nakupovat americký zkapalněný plyn, novináři z listu Gazeta Wyborcza spočítali, že jeho cena na amerických burzách je nyní třiapůlkrát nižší než plyn, který PGNiG nakupuje od ruského Gazpromu.

Zatím získala povolení vývozu z USA jen jediná firma z patnácti, které o to požádaly. Americký plyn je také možné vyvážet jen do zemí, které mají s USA dohodu o volném obchodu, což je pouze osmnáct zemí světa. Zkapalněný plyn LNG z nich dováží jen Jižní Korea a Singapur.

A nejde přitom jen o cenu. V USA už lobbují průmyslové skupiny za to, aby Amerika své energetické suroviny nevyvážela vůbec a zajistila si tak dlouhodobý přísun levné energie. A objevila se i geopolitická úvaha, že při snížené závislosti na dovozech ropy a plynu z Blízkého východu by se mohla omezit i americká politická a vojenská angažovanost v tomto regionu.

Levná ropa, drahé uhlí

Břidličný plyn není jen revolucí v ceně plynu, ale také ropy. Díky novým metodám těžby plynu se totiž v USA rozvinula i domácí těžba nekonvenční ropy. Americká agentura pro energetiku (EIA) odhadla, že v roce 2014 budou USA dovážet nejméně ropy od roku 1987 (6 milionů barelů denně). Cena ropy podle EIA klesne v roce 2014 pod sto dolarů za barel. Mezinárodní energetická agentura tvrdí, že USA budou v roce 2020 největším producentem ropy na světě. Levný plyn také ničí v USA uhlí jako zdroj energie. Plyn je a podle odhadů EIA ještě pár desítek let bude levnějším zdrojem, ale je také přátelštější k životnímu prostředí a ochraně klimatu. Plyn má v elektrárnách dvakrát menší emise CO2 než uhlí. Ačkoli se Evropská unie chlubí, že má v programu nižší emise, jsou to USA, které i vlivem levnějšího plynu emise snižují. Výstavba plynových elektráren v USA je o polovinu levnější a rychlejší než těch uhelných. Americké uhlí je v Evropě lacinější než ruský plyn, i proto jeho dovoz do EU vzrostl v první polovině roku 2012 podle týdeníku The Economist o třetinu. V EU stoupá podíl uhlí i kvůli německé Energiewende. Vzhledem k tom, že je uhlí levnější (má světový trh a ceny) než plyn (jehož ceny jsou určovány regionálně), tvoří záložní kapacity pro nestabilní obnovitelné zdroje často uhelné elektrárny.

Průmysl chystá investice

Konzultační společnost Boston Consulting Group spočítala, že průmyslové firmy v USA budou v roce 2015 vyrábět díky levné energii o 15 procent levněji než německá či francouzská konkurence a o 22 procent levněji než konkurence japonská či italská. Firmy na konci loňského roku oznámily investice do amerického průmyslu ve výši 90 miliard dolarů, což pro USA znamená úplnou renesanci průmyslu. Pět stovek největších amerických firem (podle tržní kapitalizace) loni i předloni mělo rekordní zisky a hlavně rychlý růst. Investice půjdou do petrochemických, palivových a ocelářských firem a také do továren vyrábějících umělá hnojiva.

Od počátku roku 2010 do konce loňského roku vzrostla průmyslová produkce v USA o 12 procent, zatímco třeba v Británii o tři procenta klesla, a v Japonsku klesla dokonce o 6 procent. Evropské firmy se obávají, že nezachytí nový nástup amerického průmyslu. Německá průmyslová výroba sice stoupla za stejné období o 11 procent, ale německé firmy včetně obrů, jako je Bayer či BASF, varují vládu, že v příštích deseti letech ztratí konkurenceschopnost kvůli rostoucí ceně energií.

Levná chemická surovina

Příkladem změny může být chemický průmysl. Evropa už nyní riskuje, že investoři v petrochemickém průmyslu se budou dívat jinam, kam dát své peníze. Například Dow Chemical chce za čtyři miliardy postavit nové továrny v Texasu a Louisianě. "Trend, jehož budeme svědky, naznačí, že víc investorů půjde do Severní Ameriky, Číny a na Blízký východ," řekl listu Financial Times Muhammad al-Mádí, ředitel saúdskoarabské firmy Sabic, největší světové petrochemické skupiny podle tržní kapitalizace.

Chemičky mají totiž dva zásadní důvody, proč brát revoluci břidličného plynu s optimismem: zaprvé je to energeticky náročné odvětví, proto nižší ceny plynu, potažmo elektřiny zlevňují celkový provoz. A zadruhé: spolu s břidličným plynem se těží velké množství etanu, který se může změnit v eten (etylen), jenž se používá jako základní surovina k výrobě velkého množství výrobků v chemickém průmyslu včetně plastů. Jeho cena klesla v USA jen za loňský rok z 80 centů na 23 centů za galon.

AUTOR: Martin Ehl
AUTOR-WEB: www.ihned.cz

Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
26
9. 2017
26-28.9.2017 - Konference
Duisburg
ZERA - Zemědělská a ekologická regionální agentura, o.s.
27
9. 2017
27.9.2017 - Seminář, školení
STŘEDNÍ ZEMĚDĚLSKÁ ŠKOLA, BOUČKOVA 355/49, PODĚBRADY
28
9. 2017
28-29.9.2017 - Konference
Peterborough, UK
30
9. 2017
30.9-1.10.2017 - Seminář, školení
Praha
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí