Réunion: Neustále aktivní sopka Piton de la Fournaise

Vulkán Piton de la Fournaise je bezesporu jednou z největších turistických atrakcí na ostrově, ne-li přímo tou největší. A co je na něm tak zajímavé? Jedná se o stále aktivní sopku, vůbec jednu z nejaktivnějších na světě.

Nevídaná aktivita vulkánu

Výrony žhavého magmatu můžete pozorovat z bezprostřední blízkosti, a protože jsou tu stále velmi časté, je dost velká pravděpodobnost, že právě Vy budete jejich svědky. A i když se Vám nepoštěstí pozorovat takové představení, nemusíte nijak smutnit, protože budete alespoň obdivovat neuvěřitelnou krajinu, jež se bude rozkládat všude kolem Vás, a nepřetržitě doutnající lávové komíny a trhliny, z nichž se může ze dne na den stát centrum nové erupce.

Piton de la Fournaise je hned po havajském vulkánu Kilauea považován za druhou nejaktivnější sopku na světě. Během posledního století bylo zaznamenáno nejméně 125 erupcí a v poslední době chrlí vulkán lávu i několikrát do roka. Naposledy tomu tak bylo 4. května 2007, kdy se tu z nitra Země vyvalily asi 3 miliony m3 magmatu.

Ale v žádném případě se na Réunionu nemusíte bát jakékoliv bouřlivé sopečné katastrofy, která by Vás mohla nějak ohrozit. Právě tím, že je sopka takřka nepřetržitě aktivní, se totiž riziko takové erupce snižuje na minimum.

Na rozdíl od známých dřímajících sopek, které vybuchnou jednou za dvě stě let a představují tak stálou hrozbu v podobě obrovské časované bomby, se v jejím nitru nehromadí velké množství magmatu, které by se pak pod nesmírným tlakem dostalo na povrch za doprovodu takové erupce.

Vznik a vývoj sopky

Piton de la Fournaise byl vytvořen před asi pěti sty tisíci let činností stejného horkého bodu, který dal 1,5 milionu let předtím vzniknout staré sopce a nyní nejvyššímu bodu ostrova, a tedy Piton des Neiges (3069 m).

K poslední velké erupci došlo na Réunionu před asi 4 700 lety a její síla se srovnává s výbuchem Svaté Heleny ve Spojených státech roku 1980.

V současné době jsou tu zaznamenávány sice menší, ale o to častější erupce. Protože v okolí sopky nejsou žádná lidská obydlí, ale pouze vědecké stanice. Tyto erupce obyvatele ostrova nijak neohrožují. Jediným problémem bývají lávové proudy, které stékají ze svahů sopky do oceánu. Někdy sice ztuhnou ještě na úpatí vulkánu, jindy (např. roku 2004) se však dostanou až na pobřeží, kde stečou do vody a cestou ještě stačí přehradit hlavní silnici N2. Když pak po této silnici jedete, všimnete si, jak je doslova vytesána v lávě.

Poloha sopky

Masiv vulkánu zabírá zhruba jihovýchodní čtvrtinu ostrova. Jeho hlavní část tvoří hluboká kaldera Enclos Fouqué, ohraničená svislou stěnou vysokou místy až 200 m, která je přerušena jen na východní straně, kde umožňuje lávě odtok do oceánu. Samotná sopka, jejíž výška je 2510 m n. m., má typický kuželovitý tvar a na jejím vrcholku jsou vyhloubeny dva krátery. Ten větší, Dolomieu Crater (někdy nazýván též Br^ulant), který je stále aktivní, má průměr okolo kilometru, hloubku od 50 do 150 m a jeho okraj stoupá do výšky 2366 metrů. Jinak je tomu v případě druhého kráteru, jenž nese jméno Bory Crater. Ten je sice s šířkou do tří set metrů mnohem menší, ale už je vyhaslý a dá se proto i sestoupit na jeho dno. Navíc se jeho okraj tyčí až do výšky 2632m n. m. Bory Crater byl po několik staletí místem s nejčastějšími výrony lávy, nicméně v poslední době se aktivita přesunula na svahy vulkánu, a tak se zde vytvořilo několik desítek menších samostatných kuželů. Celá oblast vulkánu je stále velmi aktivní. Čas od času se k aktivitě probudí jeden ze stávajících malých kráterů, jindy se zase vytvoří úplně nový. Hned nad okrajem velké kaldery se nachází chata Gîte de Bellecombe (cca 2300 m), kde se dá bez problému ubytovat a najíst. Od chaty ale především vede turistická stezka na sopku. Po sestoupení na dno kaldery vede stezka přímo na vrchol sopky, kde je možnost obejít oba dva hlavní krátery po značené cestě.

Výstup na vrchol

Pokud Vás aktivní vulkán alespoň trochu zajímá a chtěli byste ho vidět i jinak než jen z fotek a filmů, rozhodně neváhejte a udělejte si čas na zdolání jeho vrcholu, neboť místní krajina, díky níž si budete připadat jako na úplně jiné planetě, skutečně stojí za to.

Tato cesta není fyzicky nijak náročná a za normálních podmínek by měla nejdelší varianta (asi 13 km) zabrat nanejvýš pět hodin. Budete ale potřebovat dobré turistické boty a dostatek vody. Celá trasa je dobře značená.

Trasa vede hned od chaty Gîte de Bellecombe a začíná sestupem na dno kaldery. Hned u jejího kraje se nachází jeden z menších kráterů *Formica Leo*. Od něj cesta pokračuje přímo na vrchol kráteru Bory (2632 m), kde jsou nádherné výhledy na celou kalderu širokou asi 10 kilometrů. Tady se také cesta napojuje na okruh vedoucí okolo obou hlavních kráterů. Jejich obejití není dlouhé a určitě ho nebudete litovat. Cestou se pokocháte nádhernými výhledy na všechny strany vulkánu včetně té otevřené, kde rozsáhlá lávová pole stékají do oceánu. Můžete také sestoupit kousek na dno kráteru Bory nebo navštívit další z menších kráterků. Cestou zpátky se ještě nezapomeňte podívat do lávové jeskyně Chapelle de Rosemont.

Máte hned několik možností, jak na vulkán pěšky dojít po značených turistických trasách, a to hned ze tří světových stran.

Některé cesty jsou i vícedenní a provedou Vás místy, na která se jinak nedostanete. Vedou například po okraji kaldery vulkánu.

Pro cestovatele, kteří si chtějí vychutnat ten opravdu nejlepší pohled na celý vulkán a jeho okolí a zároveň jim není líto utratit za to poměrně velké peníze, je tu ještě jedna alternativa. Od společnosti Helilagon si mohou koupit vyhlídkový let vrtulníkem, který s nimi vykoná asi dvacetiminutovou cestu nad sopkou. Kdo si takový luxus dopřeje, uvidí sice Piton tak, jak se mu jinak nepodaří, ale také bude muset sáhnout do kapsy pro 150 EUR/osobu.

Celá cesta vede naprosto pustou, ale zároveň nesmírně zajímavou *měsíční* krajinou takřka bez vegetace, kde budete obdivovat lávové útvary těch nejroztodivnějších tvarů.

Pokud se rozhodnete výlet absolvovat, nejlepší bude vyrazit hned ráno, když je nejlepší viditelnost. Proto se vyplatí přijet již o den dříve a přespat v chatě. Co se týče teplot vzduchu, ty jsou tu podobné jako na celém ostrově, ale nezapomeňte, že se pohybujete ve výškách nad 2000 metrů a počasí se tu může změnit během chvíle. A na vrcholu počítejte v každém případě s pořádným vichrem.

Cesta k vulkánu

Autem se na Piton de la Fournaise dostanete jediným možným způsobem, a to po silnici *Route Foresti`ere du Volcan* vedoucí z *Bourg-Muratu* na *Pas de Bellecombe*, kde už leží chata a také východiště tras na vrchol. Trasa je dlouhá asi 30 kilometrů a už sama o sobě stojí za projetí. Cestou projíždíte opravdu nádhernou krajinou s množstvím vyhlídek a míst na odpočinek či piknik (Nez de Boeuf,...). Jedete pastvinami, horskými oblastmi i pouštěmi, abyste se nakonec ocitli v sopečné krajině plné ostrých vyvřelých skal. Asi po dvou třetinách se asfaltová silnice mění v cestu z ujetého hnědočerveného prachu a dokonale tak splývá s okolní krajinou.

Zhruba v polovině cesty nezapomeňte zastavit na malém parkovišti a jděte se podívat na Le Crat`ere Commerson. V tomto zlověstném kráteru o hloubce téměř 130 metrů bylo roku 2007 naměřeno 3 929 mm srážek během 72 hodin, což je světový rekord.

Stejně tak doporučuji i malý výlet na Plaine des Remparts. Na malém parkovišti v sedle zhruba po dvaceti kilometrech cesty z Bourg-Muratu nechte auto a vyjděte si na vycházku na vyhlídku Morne Langevin. Tam Vás z výšky přes 2300 metrů čeká úchvatný pohled do hlubokého kaňonu řeky Langevin a na velkou část jižního pobřeží ostrova. Zároveň se před Vámi otevře výhled na poušť připomínající Plaine des Sables.

La Maison du Volcan (muzeum vulkánu)

Muzeum Vulkánu se nachází ve městě *Bourg-Murat* v místě, kde se od hlavní silnice N3 odpojuje odbočka na Piton de la Fournaise. Pokud se chcete dozvědět něco více nejen o Vulkánu, ale i o celém ostrově nebo o sopkách obecně, rozhodně návštěvu muzea ve svém programu nevynechejte. Zajímavá prohlídka, během které zhlédnete mimo jiné i krátký film o erupcích na ostrově, Vás vyjde asi na 7 EUR.