Zdravá vrstva nové architektury

Cílem je vybudovat chytrý, šetrný a úsporný dům s didaktickou náplní. Autoři projektu v maximální možné míře využívají stavební postupy a technologie, které podporují užití obnovitelných zdrojů energie a umožňují nízkoenergetický provoz. Návštěvníci se tu seznámí s technologickým provozem centra, s úsporou energií a využitím obnovitelných zdrojů.

Olga Žampová, ředitelka Slavonické renesanční, říká: "Do Spolkového domu jsme přišli v roce 2001 jako nájemníci - byl to temný labyrint bez vody, elektřiny a topení v zaneřáděném staveništi. Je to však jedinečný dům na jedinečném místě. Nápad koupit ho se objevil na přelomu let 2003/2004 a o dva roky později byla založena naše společnost, která dům převzala do správy. Základním cílem bylo vrátit mu jeho původní poslání jako společenského a kulturního centra. Požadavek nízkoenergetického standardu jsme do zadání doplnili později - zásadní roli při těchto úvahách hráli architekti, které jsme ke spolupráci získali v roce 2007. Přípravné práce na projektu trvaly do roku 2009 a stály nás hodně úsilí a peněz. Zároveň jsme ale měli čas promyslet, jak potenciál projektu maximálně zhodnotit. Hledali jsme styčné body a synergie mezi památkovou péčí, současnou architekturou a technologickými postupy. Po dokončení bude dům sloužit pro výchovu a vzdělávání, pro environmentální poradenství a služby šetrné turistiky, jako rodičovské centrum, občanská poradna, služby v oblasti kultury a také jako zázemí pro neziskové organizace, návštěvníky i obyvatele Slavonic. Dalším tématem bude interpretace místního dědictví. Plán činnosti je zpracován na sezónní a mimosezónní provoz."

ANALÝZA MÍSTA

Německý Spolkový dům byl postaven na půdorysné stopě středověké hradby. V 80. letech 20. století byl učiněn pokus přestavět jej na kino. Zničil se přitom původní interiér sálu, přestavba nebyla nikdy dokončena. Přístavby z 80. let byly v havarijním stavu.

Architektonický návrh vznikl na základě analýzy místa a forma nového stavebního díla má samozřejmý tvar, pro místo typický. Přináší do lokality zklidnění a řadí se k dalším stodolám po obvodu starého města. Zároveň je kompaktní, odpovídající nárokům na nízkou spotřebu energií.

NPÚ v Českých Budějovicích a odbor kultury a cestovního ruchu Městského úřadu Dačice podpořily zachování půdorysné stopy domu a jeho očištění od přístavků a novotvarů. Předmětem jejich zájmu byla mimo jiné okna, jejich materiál, barva a způsob osazení do fasády. Obě organizace ocenily lapidární tvar budovy s tradičním sklonem a tvarem střechy, protože odpovídá charakteru zástavby zadních traktů měšťanských domů ve Slavonicích.

Dům si sice zachovává původní tvar, přesto působí novodobě - především díky novým oknům a pojetí fasády se strukturou starého zdiva i střechy v bílé a světle šedé barvě. "Nově proražené otvory ve zdech Spolkového domu respektují velikostí i umístěním původní okenní osy. Naopak okna v novém zdivu se výrazně odlišují měřítkem, proporcí a detailem pro jednoznačnou čitelnost. Zdivo ponecháme v pohledové podobě - mělo by se tak stát svědkem událostí 20. století, novým sgrafittem. Pro scelení a ochranu bude opatřeno vápennou malbou," vysvětluje architekt Jiří Opočenský.

DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ

Hlavní vstupy jsou od Dolního náměstí průjezdem přes dvůr a z jižní strany z ulice od potoka. Z této strany je rovněž služební vchod. Vnitřní dvůr se vydláždí a vznikne tu místo pro posezení.

Základním prostorovým schématem je umístění servisního bloku mezi dva hlavní převýšené prostory domu. Mezi část rušnou, určenou veřejnosti, s lobby, občerstvením a posezením u krbu, a mezi část tichou, s víceúčelovým sálem a přednáškovou místností. Společný veřejný prostor je koncipován okolo hlavního schodiště. Propojuje vstupy ze severní a jižní strany, vstup do sálu, k občerstvení a na výstavu. Do servisního bloku je umístěn výtah. V přízemí budou toalety návštěvníků, v úrovni sálu šatna, toalety zaměstnanců a sklad. V úrovni kanceláří je v servisním bloku jednací místnost, kabina promítače a zázemí zaměstnanců.

Podkroví zůstává půdou s technologickým zařízením pro vytápění a větrání. Prostor bude zpřístupněn pro naučně didaktické programy.

ENERGETICKÁ KONCEPCE

Tepelně izolační vrstvy jsou umístěny na interiérovou stranu obvodové zdi, aby neměnily venkovní charakter a proporci domu. Zateplení splňuje požadavek na nízkoenergetickou stavbu, přináší však riziko vzniku kondenzačních problémů v konstrukci i na jejím vnitřním povrchu a následně vlhkostních a hy-gienických poruch. Nezbytnou součástí řešení tedy bylo tepelně technické posouzení a vymezení podmínek realizace. Omezená je také instalace vnitřního zařízení a technického vybavení.

"V rámci rekonstrukce se snažíme v co největší míře respektovat místo a jeho historii a také využíváme místní materiály. V domě se bude topit převážně dřevem a peletami, dřevěná okna jsou od místního výrobce," říká architekt Štěpán Valouch a dodává: "Profesor Tywoniak ze stavební fakulty ČVUT jako konzultant technologického řešení doporučil solární panely a fotovoltaické články umístěné na střeše, s tím však nesouhlasili pracovníci památkové péče, kteří chtěli ve Slavonicích zachovat původní střešní krajinu. Uvažovali jsme proto o tepelných čerpadlech, ale po dalších konzultacích jsme se rozhodli, že je nepoužijeme. Pro nízkoenergetický standard stavby jsme nakonec zvolili tyto možnosti - zateplení ze strany interiéru extrudovaným polystyrenem o tloušťce 16 cm a difuzně otevřeným ochranným nátěrem původního zdiva, zateplení stropu nad prvním patrem a podlahou v přízemí, samostatné zateplení podkroví, nová dřevěná okna s izolačním trojsklem a teplovodní podlahové konvektory v přízemí. Nové železobetonové stropy jsou osazeny na ISO nosníky s přerušeným tepelným mostem. Zdroj tepla je kombinovaný - dům bude vytápěn především z obnovitelných zdrojů energie. Na půdě je umístěna akumulační nádoba, do které vedou nezávislé zdroje tepla, a zpětně zajišťuje ohřev topné vody. Akumulační nádobu vytápí kombinovaný kotel na dřevo, pelety, alternativně plyn. Dále se získává odpadní teplo z krbu v přízemí. Na půdě jsou také dvě vzduchotechnické rekuperační jednotky, napojené na dva nezávislé okruhy, provoz sálu a veřejnou část."

Dr. Ing. Leoš Červena upozorňuje: "Dvouzónové nucené větrání vnitřního prostoru s rekuperací tepla zohledňuje předpokládané užívání objektu. Otázkou zůstává účinnost pasivních solárních zisků okny a jejich přeměna na tepelnou energii a její akumulace do konstrukcí v interiéru s vysokou akumulační schopností. Masivní konstrukce by měly sloužit jako jakýsi teplotní setrvačník a zajistit tak teplotní stabilitu místností. Při větrání však bude účinnost snížena - nicméně v době, kdy prostory nebudou využívány, měla by se účinnost pasivních tepelných zisků uplatnit."

Připraveno ve spolupráci s ateliérem opočenský valouch architekti

Foto: archiv autorů, Jiří Ondráček

REVITALIZACE SPOLKOVÉHO DOMU VE SLAVONICÍCH

Investor: Slavonická renesanční o.p.s.

Generální projektant: opočenský valouch architekti

Forma památkové ochrany: Budova stojí na území Městské památkové rezervace Slavonice

Spotřeba energie: Nízkoenergetická stavba, měrná roční spotřeba energie na vytápění 48 kW/m2, odhadovaná měrná roční spotřeba energie 112,61 kW/m2

Budova před úpravami: Jednoduché obdélníkové řešení společenského sálu s jevištěm a zázemím bylo nekoncepčními úpravami zcela rozvolněno. Původní zastavěná plocha domu se rozšířila o 60 % plochy přístavbami nulové architektonické hodnoty. Po roce 1982 tu zůstala nefunkční hrubá stavba.

HISTORIE PROJEKTU

Spolkový dům byl postaven ze sbírky místních obyvatel v roce 1932. Měl sloužit pro společenský a kulturní život města, v této době se ale k němu vázaly poměrně silné projevy demonstrace nacionalismu v tehdy z většiny německých Slavonicích/Zlabings. Po válce připadl městu a sloužil až do 80. let 20. století. Souběžně se stavbou nového Kulturního domu byla zahájena přestavba Spolkového domu na kino, která nebyla nikdy dokončena. Od roku 1986 až do roku 2002 chátral.

V roce 2002 byla mezi městem Slavonice a občanským sdružením SRS uzavřena smlouva o spolupráci s cílem dům oživit. O rok později byl otevřen veřejnosti. V provizorních prostorách staveniště probíhaly výstavy, koncerty, filmové projekce, divadla, dílny a diskusní setkání. Později došlo k ukončení spolupráce ze strany města - rozhodnutím zastupitelstva byl dům nabídnut k prodeji ve volném výběrovém řízení. Občanské sdružení SRS ho koupilo v roce 2005 jako vytrvalý a jediný zájemce za dva miliony korun. Brzy poté vznikla vedle občanského sdružení nová organizace, obecně prospěšná společnost, která dům i se závazky vzniklými jeho koupí převzala.

V letech 2007 - 2008 byla vypracována architektonická studie, následně projektová dokumentace. Na jaře 2009 získal projekt stavební povolení a také cenu Hlávkovy Nadace v soutěži Architecture Award 09.

Začátkem roku 2009 byla podána žádost o dotaci poprvé, po dopracování podaná podruhé v lednu 2010. Ve XIV. výzvě Operačního programu životní prostředí žádost uspěla.

Cílem rekonstrukce je vybudovat zázemí environmentálního centra - pro vzdělávání, osvětu a další společenské aktivity. Dotace ve výši bezmála 60 mil. Kč (90 % dotace, 10 % spolufinancování) zahrnuje náklady na stavbu, vybavení a dvouletý provoz.

Olga Žampová
Slavonická renesanční, o.p.s.