Pátek, 29. března 2024

Joachim Barrande

Joachim Barrande

"C´est ce que j´ai vu!" - To co jsem viděl!"
(Motto, předznamenávající Barrandovu práci)

Joachim Barrande se narodil ve Francii, v městečku Saugues, na horním toku řeky Loiry 11.srpna 1799 v rodině Charlotty Louisy a Augustina Barranda. Již odmalička byl vnímavé dítě a jeho vztah k přírodě se začal utvářet již od dětství. Jeho otec chtěl dát svému synovi dobré vzdělání, a tak ho poslal studovat do Paříže. Zde Barrande studoval na Stanislavově lyceu a v letech 1819 - 1824 na "École polytechnique". V dalších dvou letech potom studoval "École des ponts et chassées." Zároveň se studiem mostního a silničního inženýrství se Barrande věnoval svému dalšímu zájmu, a to přírodě. Po absolvování studia ve 22 letech pracoval několik let jako stavební inženýr v Bordeaux a v Saumuru.

Díky doporučením svých učitelů byl Barrande koncem 30.let povolán francouzským králem Karlem X. na královský dvůr. Zde pracoval jako učitel a vychovatel králova vnuka, prince Jindřicha, hraběte ze Chambordu. Vše nasvědčovalo tomu, že na královském dvoře povede poklidný život a bude se moci věnovat svým zájmům.

Ve Francii však v té době došlo k velkým politickým změnám. Královský rod Bourbonů byl roku 1830 vyhnán ze země a Barrande odešel s dvorem a svým žákem do exilu. První zastávkou vyhnaného krále bylo Skotsko, kde se v roce 1831 usadil na hradě Edinburgh . Ze Skotska se celý královský dvůr stěhuje v roce 1832 do Čech na zámek Buštěhrad a odtud na Pražský hrad. Tímto rokem začíná Barrandova pouť po zemích českých a seznamování s jejími krásami. V té době se Barrande začíná také seznamovat s českými učenci. Jedním z nich byl F. Palacký. K jejich setkání došlo na královském dvoře, kam byl Palacký pozván, aby učil hraběte němčině. A právě Palacký Barranda seznamuje s jedním z nejpřednějších představitelů české vědy s hrabětem Šternberkem, významným přírodovědcem a zakladatelem Národního muzea. K jejich bližší spolupráci dochází v roce 1833, kdy Barrande odchází od královského dvora. V té době často navštěvoval hraběte Šternberka v jeho paláci na Malostranském náměstí a na zámku Březina, kde se pravděpodobně poprvé setkal se zkamenělinami v Čechách.

V roce 1834 se Barrande díky hraběti Šternberkovi vrací ke své původní profesi. Šternberk se stává prezidentem společnosti, která byla založena k prodloužení a výstavbě železnice přes údolí Berounky až do Plzně. Při průzkumu terénu narazil Barrande v okolí Týřovic a Skryj na bohaté pozůstatky prvohorní fauny, které už byly známé od 18.století, ale teprve díky Barrandovi vstoupily do povědomí vědců na celém světě. Nakonec se stavba železnice neuskutečnila a tak se Barrande začal naplno věnovat paleontologii a věnoval se jí dalších přibližně 40 let. S prvními zkamenělinami se však Barrande setkal již za svého pobytu v Irsku v roce 1831. Tam jej do paleontologie zasvětil slavný Roderick Murchison. Dalším impulsem k bádání byly statě o prvohorních zkamenělinách a útvarech "Proceedings of the Geological Society, London" a zvláště pak "The Silurian systém", obojí napsané právě Murchisonem. Své první nálezy v Čechách učinil v okolí Prahy již v roce 1833 a při porovnání zjistil, že se sice od anglických a skotských zkamenělin liší, přesto jsou zde jisté podobnosti. To byly impulsy k tomu, aby se Barrande rozhodl pro důkladný výzkum prvohorních zkamenělin. Proto je nejen sbíral, ale začal se zabývat i vrstvami, ve kterých byly uloženy. Za svými objevy procestoval pěšky v letech 1840 - 1846 celé střední Čechy. Doklady o tom máme v jeho zápiscích, které se dochovaly z let 1841-1882. A některé z lokalit nebyly opravdu příliš vzdálené. Stačilo projít některou z pražských bran a ocitl se na nalezištích v okolí Dvorců, Hlubočep a dalších. Tato místa Barrande navštívil v roce 1843 společně s Murchisonem, který ho ubezpečil, že toto je opravdu pravý silur (prvohory). Ale nebylo to jen okolí Prahy kam směřoval Barrande za novými objevy. Často se vydával do okolí Berouna, aby zde v případě nutnosti trávil i několik týdnů, ubytován na vesnici. Na těchto cestách ho často doprovázel Tomáš Marek, tesař z Drábova u Berouna, který znal lokality zkamenělin v okolí Berouna.

Velmi zajímavé bylo i setkání Barranda s Janem Nerudou, významným básníkem 19. století. To, co vlastně spojovalo tyto dva muže, tak různé v povahách i myšlenkách, byla básníkova matka Barbora Nerudová.

Barrande se časem přestěhoval z domu "U tří hvězd" do domu "U řetězového mostu", nedaleko Újezdských kasáren a B. Nerudová zde pracovala jako hospodyně a byla zároveň Barrandovou učitelkou češtiny. Z výpovědí jeho současníků si můžeme vytvořit obraz Barranda ne jako vědce, ale jako člověka. Ze vzpomínek rakouského geologa E. Suesse z roku 1849 můžeme citovat: "vysoce urostlý štramák, pozornost zasluhující vzhled, bezvousý, s bílou hlavou a s bílým šátkem uvázaným vysoko na krku a s kabátem, který dosahoval až na kotníky". Jiný jeho současník Petr Durdík popisuje Barranda jako člověka, který málo snídal a téměř nevečeřel. Jen k obědu si dopřával a měl rád všechna jídla, jak masitá a zeleninová, tak i moučná. To vše zapíjel dobrým vínem. Někdy si dal i pivo. které pil zředěné vodou a oslazené kostkou cukru. Prý jen pro chuť a zahnání žízně, a ne aby otupělo jeho myšlení.

A nakonec něco ze vzpomínek J.Nerudy a jeho vztahu k Barrandovi. Neruda jako malý chlapec trávil prázdniny mj. i u Barrandova pomocníka Tomáše Marka. Odtud si přivezl malou sbírku zkamenělin a chtěl se jí Barrandovi pochlubit." Radostně jsem je přinesl a očekával s dychtivostí, co se stane. Rozložil kameny na prkýnka, dal pak jedno mně, nesl sám dvě ostatní a šli jsme do jeho pokoje. - Tak!- pravil, když jsem prkýnko opatrně položil na stůl, a kývnul rukou, jako mohu zase jít. Se slzami v očích jsem šel. Zbyly mně ze skvostné sbírky všeho všudy jen dva kousky. Letěly ihned oknem ven do oujezdských městských příkopů. A díval jsem se za nimi s živou nadějí, že tam zabijou alespoň několik lidí. Bohužel nezabily."

A druhá vzpomínka J.Nerudy na Barranda je, když mu přinesl přečíst svoji první básnickou sbírku "Hřbitovní kvítí": " Když jsem vyrostl ,vyzrál a první svou sbírku básní tiskem vydal, nesl jsem ovšem exemplář Barrandovi. Za několik dní mně řekl: - Nu - četl jsem a některé se mně líbily. Ale víte - básně psát, to není nic pro váš národ. Snad vám vaši kamarádi připíjejí teď šampaňským. Chcete-li však národu svému opravdu prospět, nechte veršů a chopte se některé přísné vědy" Z předchozích řádků vyplývá, že Barrande ovládal češtinu. Ano,ovládal, a to velmi dobře. Dá se tak usuzovat z dochovaných dopisů, které byly napsány dobrou češtinou, ale i z odborných názvů českých prvohorních mlžů, jako byly např. Maminka, Tetinka, Babinka, Spanila či Panenka. Celý název posledně jmenovaného mlže zní Panenka vendeta, což v doslovném překladu znamená prodaná panenka (nevěsta). Byl to hold nejslavnější Smetanově opeře Prodaná nevěsta.. A Babinka? Celým jménem Babinka prima. Babinka bylo pofrancouzštěné a zdrobnělé jméno Barbora a bylo to vlastně poděkování B.Nerudové za dlouhá léta péče o Barrandovu domácnost.

Vraťme se ale zpět k Barrandovu bádání. Sám jeden člověk by nikdy nedokázal sesbírat tak ohromné množství studijního materiálu. Barrande však měl velmi dobré vztahy se skalníky, tj. lidmi, kteří pracovali v lomech. Ti dodávali Barrandovi velké množství zkamenělin. Ten si také některé skalníky vyškolil, aby mu kopali tzv. sběratelské jámy. Jen v okolí Koněprus měl v roce 1879 zhruba 100 takových lůmků. Barrande zpočátku také platil skalníkům pravidelnou mzdu, ale když zjistil , že někteří nepoctivci lepší kousky prodávají konkurenci, platil už jen za nalezené kusy. Celkově lze říci, že rozsah terénních prací by byl i na dnešní dobu ohromující. Dva příklady, které hovoří za vše. Ke studiu vývoje trilobita Aulacopleura koninci měl k dispozici 6000 celých trilobitů. A aby měl dostatek materiálu ke studiu trilobita Sao hirsuta, zaměstnával ve Skryjích několik let 3 - 4 skalníky.

Při těchto terénních pracích si Barrande velice pečlivě vedl své zápisníky. Popisuje v nich velice pečlivě jednotlivá místa nálezů zkamenělin, kreslí geologické profily, měří přesně sklon a směr vrstev. Na základě těchto poznámek potom porovnává a prozkoumává jednotlivá místa v Čechách. A nejen odborné věci byly v jeho denících. Můžeme se z nich dozvědět i o lidech, kteří byli Barrandovi nápomocni jak slovem, tak i tvrdou prací. Najdeme zde zmínky nejen o Františku Markovi, o kterém jsme se již zmínili, ale i např. o Nejepsovi z Budňan č.6, u kterého Barrande v roce 1864 krátce bydlel, o paní Hanikové a jejích třech dcerách z berounského hotelu "U tří korun" či skalnících Kazýrkovi, Škodovi, Šťástkovi a dalších.

Po letech práce vydává Barrande v roce 1846 v Lipsku své první práce o českém siluru a jeho trilobitech. A jak už to v Čechách bývá, ne vždy je člověk doma prorokem (možno říct, že Barrande byl v Čechách doma). Ve světových učených kruzích vyvolala jeho díla oprávněnou pozornost. V Čechách bohužel byly reakce spíše negativní. Pocit nepřejícnosti, závist a možná vlastenectví byly impulsem pro sepsání "českého paleontologického vědeckého díla" "Prodrom einer Monographie der bohmischen Trilobiten". Jeho autory byli A.J.C.Corda, kustod přírodovědeckých sbírek Českého muzea a I.Hawle, sběratel trilobitů z Berouna. Bylo psané německy a jak asi takové dílo mohlo vypadat, když ho pánové sepsali během jediného roku a popsali v něm 274 nových druhů trilobitů. Jistě přineslo řadu nových údajů, ale bylo v něm také velmi mnoho nedostatků, avšak z hlediska priority to byli oni, kdo se stali vědeckými autory velkého počtu taxonů na úrovni druhu, rodu i čeledi. Barrande však toto dílo podrobil velké kritice.

V roce 1852 vychází první svazek Barrandova ojedinělého a světoznámého díla o zkamenělinách českých prvohor "Systéme Silurien du Centre de la Boheme", výsledek dvaceti let sběru a studia trilobitů, které popsal a vyobrazil tak dokonale, že vzbudil zájem a ocenění mnoha tehdejších přírodovědců po celém světě. Je to dílo zcela ojedinělé obsahem i rozsahem a z hlediska vědeckého dodnes nepřekonaného. Do roku 1881 vydává Barrande celkem 22 svazků, které měly více než 6000 stran, 1160 litografických tabulí a bylo v něm popsáno více než 3550 druhů prvohorních zkamenělých organismů. Dílo to je vskutku velkolepé a nebylo jednoduché ho dostat do tisku. Nejprve Barrande vše osobně navrhl, včetně litografických tabulí, udělal náčrt a vše včetně zkamenělin poslal kresličům a litografům (např.J.Fetters,Praha, ,A.Swoboda,Vídeň a Hubert,Paříž). Poté musel jednat s tiskařskými firmami(např.Haase,Praha, Bannwarth,Vídeň, Lemercier,Paříž, aj.), udělat opravy textů a jejich korektury. V neposlední řadě nelze opomenout ani otázku peněz. Jak bylo již napsáno, za výzkum zaplatil Barrande půl milionu franků.

Proto vydání jeho díla provázely určité finanční problémy. Většina autorů si v té době tisk a vydání svých děl hradila sama. Nejinak tomu bylo i u Barranda, který většinu nákladů hradil sám. Určitou finanční pomoc mu poskytli hrabě ze Chambordu a Císařská akademie věd ve Vídni. A cena jeho díla? Za celé dílo o českém siluru zaplatil zájemce 1575 franků. Kromě vydaných svazků připravil Barrande ještě podklady k popisům 1500 druhů plžů, korálů, lilijic, mechovek a dalších organismů. Bohužel vydání těchto svazků už se nedožil. Stejně tak zůstala nedokončena další část jeho díla, která měla pojednávat o geologii a statigrafii středočeského paleozoika (prvohor). Další významné dílo, které pojednává o geologii, se jmenuje"Défenses des Colonies" (Obrana kolonií) napsané v letech 1861 až 1881. O obsah tohoto díle vedl Barrande tvrdý spor s prof. Janem Krejčím. O co šlo? Prof. Krejčí prosazoval názor, že mladší fauna se dostala do blízkosti starších forem života díky tektonické činnosti. Naopak Barrande tvrdil, že mladší fauna se do těchto oblastí přistěhovala odjinud a ve změněných životních podmínkách náhle vyhynula. V dnešní době víme, že pravdu měl prof. Krejčí, ale protože Barrande si stál tvrdě za svým názorem a byla zde obava, že kvůli sporu by mohl všechny výsledky své práce darovat či prodat jinam, vlastenec Krejčí svůj názor veřejně v roce 1869 odvolal. Obava ze ztráty Barrandovi sbírky byla v té době plně oprávněná. České muzeum přišlo o cca 100 000 nálezů zkamenělin z pozůstalosti pražského sládka Jana Michala Šáry, když nedokázalo sehnat potřebné finance na její koupi. Tato sbírka nakonec skončila na Harvardské universitě v Bostonu. V obavě, aby podobný osud nepotkal i sbírku Barrandovu, zmínil se o tomto problému při jednom setkání před Barrandem prof. Antonín Frič, coby představitel české vědecké obce a ředitel přírodovědných sbírek Českého muzea. Ten mu však prý odvětil: "Buďte klidný, znám svoji povinnost k Čechám." A své slovo dodržel.

Jako čerstvý osmdesátník sice v roce 1879 fáral na dole Vojtěch v Příbrami do hloubky 1000 metrů, ale myslíce na poslední věci člověka napsal 29.května 1881 svoji závěť. "Tamo jest vůle má" říkával své hospodyni.

V r.1883 navštěvuje nemocného hraběte ze Chambordu ve Frohsdorfu. Hrabě však velice brzy po jeho příjezdu umírá. Rozrušení nad touto ztrátou a následná práce vykonavatele Chambordovy závěti podlomily jeho chatrné zdraví a Barrande onemocní zápalem plic. V pátek 5.října 1883 Barrande umírá. Pohřeb se konal 8.října 1883 v Lanzenkirchenu nedaleko Nového Města u Vídně.

17.říjen 1883 se stal významným datem pro českou paleontologii. V tento den byla otevřena Barrandova závěť. Celá vědecká společnost tehdy s napětím očekávala její obsah. A ten asi předčil mnohá očekávání: "Daruji a odkazuji do úplného majetku Českému Muzeu všechny typické druhy své silurské sbírky Čech, všechny zkameněliny cizokrajné, všechny své vědecké spisy a brožury. Z české země pocházejí, české zemi nechť náležejí."

A sbírka to byla opravdu monumentální. Obsahovala téměř 300 000 kusů zkamenělin s více než 40 000 typy a originály. Dále odkázal muzeu knihovnu a 10 000 zlatých na dokončení svého díla.

Po zveřejnění Barrandovi závěti napsal Jan Neruda v nekrologu v Národních listech toto: "Není pochybnosti, že by Barrandovy sbírky se staly největší ozdobou nejpřednějšího muzea francouzského, a že by si byl zjednal věčnou paměť v národě francouzském. On mohl prodat tyto své poklady do ciziny a byl by se stal zajisté velkým boháčem. Avšak jemu věda není kupectvím, nýbrž pravdou, a poněvadž vědecká práce jeho tvoří kus kulturních dějin naší vlasti, proto své sbírky, tento pomník dlouholeté své přičinlivosti a vědecké slávy, sloučil navěky se jménem Čech."

ZDROJ:http://www.muzeumtgm.cz/

Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů