Auta 2033: Do města jen v elektromobilu

Píše se rok 2033. Pan Svoboda patří k těm občanům, kteří pracují ve městě a mají povolení používat automobil k cestě do práce. Tato povolení mohou získat například významní politici, pracovníci magistrátu, lékaři, hasiči, policisté a ředitelé společensky prospěšných firem. Dají se také koupit, například na každé druhé úterý, není to však levné.

Svobodovi jsou úspěšní lidé a používají dva automobily. Ten větší má spalovací tříválcový motor poháněný zemním plynem, vejde se do něj pět lidí a je v jejich vlastnictví. Ale takových vozů už jezdí málo. K cestě do zaměstnání pan Svoboda používá ekologický vůz certifikovaný v třídě AAA+, v němž jsou dvě sedačky a pohon zajišťuje elektrický motor. Vozidlo patří zaměstnavateli, jímž je nemocnice.

Auto se zapíná přiblížením bezkontaktního elektronického klíče. Protože je pondělí, nemůže pan Svoboda na rozjezd pospíchat. Probíhají totiž periodické povinné úkony, například měření krevního tlaku, kontrola rychlosti reakcí a indexu psychické vyrovnanosti řidiče. "Dobrý den," ozve se příjemný mladý ženský hlas z reproduktoru. "Ve čtvrti, kde žiješ, došlo v minulém měsíci k poklesu kriminality. S radostí ti proto oznamujeme snížení sazby povinného ručení na příští měsíc o půl procenta," dodává reproduktor. Jak pan Svoboda stárne, běžný hlas jeho auta je stále mladší a sladší.

Zatímco automatická diagnostika kontroluje dech, zda pan Svoboda nepil alkohol, nepožil drogy, nekouřil a má diabetes pod kontrolou, vůz řidiči stručně a výstižně sděluje, jak palubní počítač vyhodnotil jeho styl jízdy v minulém týdnu z hlediska bezpečnosti, energetické úspornosti, politické korektnosti a společenské zodpovědnosti.

Navigační systém se pak táže, zda cílem cesty je jako obvykle fakultní nemocnice, což doktor Svoboda potvrdí energickým a jasně vysloveným slovem "ano". Mnoho funkcí auta ovládá řidič hlasem a vůz se chová jako správný pes - poslouchá jen svého pána a svou paní. "Topení zapnout na osmnáct stupňů," poroučí pan Svoboda. Přístroj pak spočítá optimální trasu beroucí v úvahu, že pod pražským Vyšehradem probíhá demonstrace za odvolání primátora. "K rozjezdu připraven. Vzhledem k možným dopravním komplikacím a stavu baterií snižuji maximální teplotu na šestnáct stupňů," ohlásí vůz. Elektřinou je třeba šetřit. Teprve v podzemních garážích nemocnice, kde lékař Svoboda působí, se baterie dobije daňově zvýhodněným proudem z Národní atomové elektrárny Temelín.

Naštěstí se nenaplnily představy, že v roce 2033 budou silniční vozidla plně řízena autopilotem. Mají ovšem "černou skříňku" a jejich navigační systém musí řidič poslouchat. Kdyby tak nečinil při cestě do práce, zaměstnavatel by mu zbytečnou zajížďku strhl z platu. Respektovat pokyny z navigace se vyplatí také z dalšího praktického důvodu: automatický systém řízení provozu pražské aglomerace bere na čisté elektromobily zvláštní ohledy a všemožně jim uvolňuje cestu, neboť každé zastavení a rozjezd příliš zatěžuje baterie.

Vůz má systém pro rozpoznávání překážek a automatické zastavování. Umí poznat dopravní značky, má multikolizní brzdu, aby se předešlo řetězovým nehodám, automatický parkovací systém, systém pro sledování jízdních pruhů a kamery eliminující veškeré slepé úhly.

Veškerá světla i stěrače se zapínají samočinně. V případě nehody či technických potíží by si automobil sám přivolal pomoc. Jeho komunikační systém slouží zároveň jako důležitý placený informační kanál: "Vím, že máš rád indická jídla. Dnes ti doporučuji zajít si na večeři do restaurace Kari, která byla otevřena pět kilometrů od místa tvého bydliště, a máš tam na dnešek dojednanou desetiprocentní slevu," říká řidiči auto při zpáteční cestě.

Nebo to bude v roce 2033 vypadat všechno úplně jinak?

Směr Čína

Máloco tak pobaví, jako pročítat si pár desetiletí staré prognózy. Třeba podle rozšířených poválečných představ dnes měly automobily vypadat asi jako letadla bez křídel a zároveň měly být použitelné jako čluny. A třeba v knize "Automobily včera, dnes a zítra", kterou napsal František Alexander Elstner koncem 60. let, se uvádělo, že zmizí zastaralý volant a nahradí ho ergonomická řídítka.

Zásadní je ovšem otázka, zda se za dvacet let ještě budou nějaké automobily vyrábět. Prognózy se nicméně shodují, že pokud nedojde k nukleární válce či nějaké jiné celoplanetární katastrofě, produkce aut nezanikne. Evropské automobilky dnes sice prožívají těžké časy a propouštějí, pokles poptávky ale trápí jen starý kontinent. Všude jinde se prodej zvyšuje a tento jev předznamenává možný vývoj v příštích dvaceti letech.

Zatímco dnes jezdí po světě asi miliarda silničních vozidel (z toho 600 milionů osobních), v roce 2030 by se podle firmy Ford měl jejich počet pohybovat v rozmezí 2,5 až 3 miliardy. Vedení společnosti Renault odhaduje, že světový prodej osobních automobilů stoupne do roku 2020 o 30 procent na více než 100 milionů kusů ročně.

Ze studie poradenské firmy KPMG vyplývá, že hlavním světovým trhem bude po roce 2016 Čína, která se stane i největším výrobcem. Čínské automobilky se zatím zaměřují na uspokojení domácího trhu a jinak své výrobky prodávají hlavně tam, kde jsou nižší bezpečnostní a ekologické standardy. Předpisy se však sbližují, a tak se čínská auta začnou koncem tohoto desetiletí prosazovat i ve vyspělých zemích. Evropskou potřebu aut však bude z hlavní části nadále pokrývat evropská produkce a Američané budou většinou jezdit ve vozech smontovaných v USA.

Auta plná čidel

V autech se uplatní stále dokonalejší informační technologie. Tak jako řidiči už neovládají při rozjezdu ručně sytič, který k řízení neodmyslitelně patřil ještě před 30 lety, zmizí i manuální řazení. Podstatně se rozšíří elektronické systémy pomáhající při parkování, couvání, rozjezdu, brzdění, náhlých manévrech či mimořádných situacích. Elektronická zařízení budou komunikovat i s čerpacími stanicemi a servisy. Druhou stranou téže mince je, že řidiči budou pod ustavičným dohledem policie a pojišťoven.

"Za patnáct let budou auta nadále řídit lidé, ale podstatně se rozšíří množství automatických funkcí," řekl týdeníku Ekonom Pim van der Jagt, ředitel výzkumného a vývojového střediska Fordu v německých Cáchách. "Řízení bude mnohem pohodlnější, elektronické systémy omezí počet nehod a zmírní jejich následky. Provoz bude plynulejší, protože vozidla budou komunikovat s inteligentní silniční infrastrukturou a mezi sebou," dodal. Takové systémy už na svých polygonech testuje například Toyota. Vozidla využívají telekomunikační vlny a získávají například informace o chodcích, kteří se za rohem chystají přejít - ve voze je obrazovka, na které se chodec objeví. Obdobně systém zachytí i vůz v nepřehledné křižovatce; na displeji se rozsvítí šipka ze směru, odkud se blíží. Japonská automobilka chce taková auta začít zkoušet v běžném provozu již za dva roky.

Na silnicích se potkávají nová auta se staršími. Co řidič ve voze se systémem ABS a s posilovačem brzd stihne bez problémů ubrzdit, to pro šoféra Škody 100 může být neřešitelná situace. Letitá auta zatěžují životní prostředí mnohem více než nová, ale zatím mohou bez větších komplikací jezdit vedle sebe.

Jenže čím větší množství funkcí budou zajišťovat elektronické a komunikační systémy, tím bude soužití starých a nových aut složitější. Badatelé v Siemensu proto přemýšlejí, jak tento problém vyřešit. Jejich vizí je vůz vybavený jednotným počítačovým systémem se sběrnicí, jejímž prostřednictvím bude možné do systému dodatečně instalovat další funkce, podobně jako lze do staršího počítače nahrát nový software.

Pomalý rozjezd elektromobilů

Většinu osobních aut bude i za dvacet let pravděpodobně pohánět spalovací motor. Elektromobily se šíří pomalu, neboť zákazníky odrazuje pořizovací cena. Ta je proti klasickému autu nejméně o polovinu vyšší. Problémem je také krátký dojezd, který většinou nepřekračuje 100 až 150 kilometrů. Podíl elektromobilů na trhu se zatím pohybuje pod jedním procentem. Ford nicméně očekává, že v roce 2020 budou auta s elektrickým pohonem činit 10 až 25 procent produkce. Ve většině případů ovšem půjde o hybridní vozidla - budou mít i spalovací motor, který zajistí delší dojezd.

Rostoucí tlak na snížení emisí pevných částic a oxidů uhlíku povede ke zdokonalování zážehových motorů. Zastoupení malých dieselových motorů, které se už dostávají na hranu možností, poklesne. Zážehové motory zdaleka nebudou spalovat jen benzin či biopaliva. Zásoby zemního plynu jsou totiž mnohem větší než dostupné zdroje ropy. "Za dvacet let už by mohl spolehlivě a ekonomicky fungovat i vodíkový pohon," soudí Petr Pečenka, ředitel tuzemského prodeje ze společnosti Škoda Auto.

Automobilová móda se vyvíjí v cyklech podobně jako trendy odívání. Ostře řezané linie bývají někdy symbolem modernosti, jindy znakem zastaralosti. Dokládá to i historie škodovek: V roce 1964 se začala vyrábět zaoblená Škoda 1000 MB, jejíž modernizace na hranatou Škodu 100 proběhla o pět let později. Následující model Škoda 120 měl linie zaoblenější, vystřídán byl ostře řezaným Favoritem. Modernizace vozu Favorit na model Felicia spočívala v zakulacení, a další modely v tomto trendu pokračovaly, leč Rapid a nejnovější Octavia se vydaly opačnou cestou. Dá se tedy čekat, že za dvacet let budou v módě opět auta kulatá.

Nástup minivozů

Za normálních okolností se automobily soustavně zvětšují, opačný směr nastartuje jen nějaká krize. V dobách po druhé světové válce se vyrojila spousta vozítek, ale od počátku 60. let až do ropné krize rozměry průměrných aut narůstaly. Dramatický růst cen paliv v 70. letech způsobil, že konstruktéři navrhovali malá auta, aby ušetřili kilogramy, a tím snížili spotřebu. Od té doby ale nové modely opět narůstají. Například Škoda Citigo patří do kategorie minivozů, ale je širší a vyšší než Favorit, jehož rozměry koncem 80. let odpovídaly rozhraní malých aut a nižší střední třídy.

Z globálního pohledu by ale měl nastat obrat. "Dopravu v největších metropolích budou zajišťovat i velmi malá vozidla, vyvinutá výhradně pro tento účel," soudí Pim van der Jagt. Kompaktní auta se podle firmy Roland Berger začnou více prosazovat v Rusku, v Číně a v zemích, které na masovou modernizaci teprve čekají. Na severu amerického kontinentu a v západní Evropě se však konzervativní zákazníci nebudou chtít limuzín a velkých SUV vzdát.

Automobilky netěší trend mezi mládeží, která žije na síti a slovo technologie pro ni znamená synonymum k mobilům a počítačům. "Pozorujeme, že pro mladé lidi je vlastnictví auta méně důležité, než tomu bývalo v předchozích desetiletích. Auto již nepovažují za symbol společenského statusu," připouští Pim van der Jagt. K tomu je třeba připočítat stále rostoucí ceny ropy, nekonečné kolony ve městech a nedostatek míst k parkování. Nicméně automobilky soudí, že rodiny budou auta nadále využívat.

Podle Petra Pečenky se rozšíří různé formy sdílení vozů. "Ve větších městech tak budou vozítka veřejná a za určitý poplatek. K dispozici budou například před výstupy z metra, na nádražích nebo na spádových parkovištích při okraji měst," soudí ředitel Pečenka.

I kvůli napjatým rodinným rozpočtům bude přibývat lidí, kteří si budou chtít větší auto jen půjčit až pojedou na dovolenou. Vzniknou tedy různé aliance výrobců vozidel, dopravních podniků a poskytovatelů dalších služeb, které tento druh automobilismu umožní.

AUTOR: Petr Korbel

Křižovatka budoucnosti

Vize pro příští desetiletí počítá mimo jiné:
- Se zvláštním pruhem pro elektrobusy, pro elektromobily a pruhem pro ostatní vozidla.
- Se soustavou kamer permanentně sledujících chodce; informuje řidiče o tom, že za rohem se chodec chystá vstoupit do vozovky.
- S čidly měřícími úroveň hluku a znečištění vzduchu.
- Se zákazy vjezdu vozidel se spalovacím motorem pro některé komunikace.