Kosovská energetika

Uhlí:

Dominantním primárním zdrojem energie v Kosovu je hnědé uhlí. Celkové zásoby jsou odhadovány na 12,5 mld. tun, z čehož 10,8 mld. tun představují využitelné zásoby. V současné době probíhá těžba v povrchových dolech Mirash a Bardh. Oba tyto doly jsou však již téměř vytěženy. V r. 2010 byla zahájena částečná těžba v novém dole Sibovc; k úplnému otevření tohoto dolu má dojít v nejbližší době v souvislosti s uvedením do provozu nové elektrárny. Kapacita dolu Sibovc by měla pokrýt spotřebu všech tepelných elektráren na 40 let, celkové vytěžitelné zásoby v této oblasti se odhadují na830 mil. tun.

Zemní plyn:

Kosovo není napojeno na žádný plynovod a tudíž zemní plyn nevyužívá. Neexistují ani žádné konkrétní plány na napojení na mezinárodní síť plynovodů v dohledné době.

Ropa a ropné produkty:

Kosovo nemá napojení na žádný ropovod. Ropné produkty se do země dostávají prostřednictvím silniční (cca 80 %) a železniční (20 %) dopravy. Kosovo také nemá vypracovanou strategii pro udržování státních ropných rezerv.

V Kosovu se nachází pouze jedna rafinerie u města Peja, která vyrábí z plynového oleje a lehčích ropných destilátů naftu, těžký topný olej a LPG. Produkce tohoto závodu ovšem za r. 2010 nekryla ani 4 % celkové spotřeby země. Přes 60 % ropných produktů je dováženo z Makedonie, rafinerie OKTA ve Skopji (nafta, benzin, letecký benzin, mazut). V posledních letech stoupá dovoz benzinu a nafty z albánských přístavů.

Elektrická energie:

Díky postupným opravám tepelných elektráren celková produkce elektrické energie v Kosovu roste, ovšem i celková spotřeba elektřiny roste od r. 2000 průměrně o 8,6 % ročně. Kosovo nedokáže tuto spotřebu pokrýt z domácích zdrojů; v letech 2008 - 2010 kryl dovoz průměrně 9 % spotřeby.

Současně Kosovo elektrickou energii v menší míře také vyváží, ovšem pouze v letních měsících, kdy výroba někdy převyšuje spotřebu, a to do Albánie (kde v tomto období naopak poptávka po elektřině roste vzhledem k nižšímu stavu vody a tudíž i nižší produkci v místních hydroelektrárnách):

Výrobu elektrické energie zajišťují z 97 % tepelné elektrárny Kosova A a Kosova B u města Obilič cca10 kmod Prištiny. Celková instalovaná kapacita obou elektráren činí 1 478 MW, což by při plném využití pokrylo spotřebu v Kosovu. Ovšem Bloky A1 a A2 byly již před několika lety vyřazeny z provozu a od havárie v r. 2007 nepracují na plný výkon ani oba bloky Kosova B (B1 generuje maximálně 240 MW, B2 280 MW). Vzhledem k této okolnosti a vzhledem k častým poruchám, opravám a dalším technickým překážkám byla výrobní kapacita Kosova A a Kosova B za r. 2009 využita pouze z 32 %.

Kromě těchto dvou tepelných elektráren v Kosovu funguje ještě hydroelektrárna Ujmani a čtyři malé vodní elektrárny, které v posledních letech zrekonstruovali a provozují na koncesi soukromí investoři. Připravuje se výstavba dalších malých vodních elektráren.

V plánu je také výstavba vodní elektrárny Zhur u hranice s Albánií, s plánovanou kapacitou 305 MW a průměrnou roční produkcí 400 GWh. Prozatím ovšem nebylo dosaženo dohody s Albánií ohledně rozdělení vodních zdrojů v pohraniční oblasti a tudíž není jasné, jak a kdy bude projekt pokračovat.

Kromě vodní energie je rozvoj výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v Kosovu v zárodcích. Energetický regulační úřad (ERO) vydal první licence na výstavbu a provoz tří větrných turbín. Kosovská energetická strategie prozatím nepočítá s využitím fotovoltaických elektráren a tudíž nejsou stanoveny ani výkupní ceny elektřiny z tohoto zdroje.

Spojení kosovské přenosové sítě s ostatními zeměmi regionu se uskutečňuje linkami 400 kV, 110 kV a 220 kV. V současné době se buduje nová 400 kV linka z elektrárny Kosova B do Tirany, která má významně zlepšit energetické propojení Kosova a Albánie. Stav distribuční sítě je naprosto nevyhovující vzhledem k dlouhodobé absenci investic, nedostatečné údržbě a zastaralému zařízení. Technické ztráty v distribuční síti proto v r. 2010 dosahovaly 17,2 %. K tomu je třeba připočíst významné komerční ztráty, neboť nelegální napojování se na distribuční síť a neplacení účtů za elektřinu je v Kosovu naprosto běžné. Za r. 2010 dosáhly 24,2 %.

Ve špičce nestačí výrobní kapacita vč. importu pokrýt spotřebu, a dochází tak k pravidelným výpadkům v dodávkách. Kosovská státní energetická korporace (KEK) je tak nucena regulovat dodávky elektřiny v době jejího nedostatku. Kosovo je rozděleno do tří zón "A", "B" a "C", přičemž "A" dostává elektřinu bez omezení, v zóně "B" je nastaven režim 4 hodin elektřiny a 2 hodin odstávky a v zóně "C" je tento poměr 3 hodiny a 3 hodiny. Rozdělení území do těchto zón KEK pravidelně vyhlašuje víceméně v závislosti na míře neplacení účtů za dodávky elektřiny v jednotlivých oblastech.

Těžba uhlí, výroba elektřiny v tepelných elektrárnách a distribuce elektřiny zákazníkům jsou v rukou státní Kosovské energetické korporace (KEK). KEK dlouhodobě hospodaří se ztrátou a je dotován ze státního rozpočtu; hlavním důvodem špatné finanční situace je neschopnost zlepšit velmi špatnou platební morálku odběratelů elektřiny.

V r. 2006 byla z KEK vydělena samostatná společnost, spravující přenosovou soustavu (Kosovo Transmission, System and Market Operator J.S.C., KOSTT). Také KOSTT je stoprocentně vlastněný státem.

Důležitým krokem k restrukturalizace energetického sektoru bylo oddělení distribuce a dodávek elektřiny od KEK jakožto samostatné společnosti s názvem KEDS (KEK Electricity Distribution and Supply) a její privatizace tureckým konsorciem Limak-Çalik v červnu 2012.

Klíčovou transakcí pro další vývoj kosovského energetického sektoru bude výběr investora pro výstavbu nové tepelné elektrárny Kosova e Re, modernizaci a provoz elektrárny Kosova B a provoz hnědouhelného dolu Sibovc. Není jasné, kdy bude znám vítěz výběrového řízení, které se táhne již několik let a jeho podmínky byly několikrát změněny. V r. 2010 z tenderu odstoupil jeden z favoritů - společnost ČEZ.

ZDROJ:Businessinfo.cz