Když na zelené energii bohatnou domácnosti

Obnovitelné zdroje se staly díky rychlému rozmachu velkým byznysem. Zisky z něj v Česku putují vesměs na účty podivných anonymních firem a do značné míry rovněž podivnému polostátnímu gigantu ČEZ. Ze všech stran jsou pak Češi masírováni tvrzením, že obnovitelné zdroje jsou neefektivní a jejich podpora nás zbytečně stojí miliardy. Že by snad mohly jednou domácnostem srazit účty za elektřinu? Omyl. Ony to dokážou už teď.

Holger Laudeley je elektroinženýr ze severoněmeckých Brém. Na kraji města má malou továrnu na výrobu fotovoltaických panelů, kde má naprosto vše na elektřinu - ze slunce, rozumí se. Od vytápění hal přes služební auto až po přístroje ve vlastním bytě. Tvrdí o sobě, že je energeticky "plusový" člověk, protože vyrábí víc elektřiny, než spotřebuje. A bez náznaku pochybností dodává, že výrobcem vlastní elektřiny se může stát každý.

Tomuto podsaditému padesátníkovi se totiž podařilo sestrojit modul, který dokáže sluneční energii nejen zachytit, ale hned transformovat na 220 voltů a v případě potřeby akumulovat. Připojeným kabelem pak lze rovnou napájet domácí spotřebiče. Pokud intenzita slunečního záření na odebíraný výkon nestačí, modul automaticky přepne na akumulátor, který na malém displeji ukazuje intenzitu nabití - stejně jako u mobilního telefonu. Jeden panel takto dokáže domácnosti redukovat účet za elektřinu asi o 25 %, konkrétní výše úspory samozřejmě závisí na reálné spotřebě. Panely lze navzájem spojovat a úsporu tak zvýšit. Na každém domě se prý najde místo, kde se aspoň jeden panel vyplatí - třeba na balkoně. Instalaci v takovém případě zvládne každý sám podle návodu.

Soběstačná budoucnost hned teď

Své moduly začal pan Laudeley prodávat teprve loni v říjnu. Svůj světově jedinečný patent by mohl prodat nějaké zavedené firmě a dál si jen užívat zajištěného života, ale to není jeho cílem. Raději dvakrát v týdnu se svým spolupracovníkem stojí na ulici u malého stánku, kde zařízení předvádí a nabízí kolemjdoucím. "Chci, aby naše moduly vyráběly proud hlavně místním lidem," říká. Jeho klienty jsou zatím převážně majitelé rodinných domků, které láká si vyzkoušet, jaké míry nezávislosti na fakturách za elektřinu je možné dosáhnout. Zcela se odpojit od sítě však není praktické - jednak kvůli zimnímu období a jednak i proto, že letní nespotřebované přebytky je výhodné do sítě prodávat.

V každém případě doporučuje pan Laundeley udělat podrobný propočet, jaké spotřebiče domácnost má, kolik lidí v ní žije a jak je možné energetickou spotřebu snížit. Pak teprve má smysl řešit, kolik panelů bude k pokrytí energie potřeba. Bateriový zásobník rozměrů menší skříňky je zároveň řídícím "centrem" domácí elektrárny, které zobrazuje majiteli nejen přesný stav akumulátoru, ale i předpověď intenzity slunečního svitu pro příští dny. Protože je tato technologie loňskou novinkou, nelze zatím plně vyhodnotit výkon během zimního období. Ještě na konci listopadu však jeli mnozí jeho klienti stoprocentně na "solár".

"Pokud by si každý obyvatel Německa koupil jeden nebo dva tyto moduly, ušetřili bychom třetinu ze 150 miliard kilowatthodin, které německé domácnosti spotřebují. Adekvátně tomu by se ulehčilo přenosové síti a diskutovaná výstavba nových tras by byla úplně zbytečná," vypočítává brémský vizionář.

Právě přechod od gigantických elektrárenských kolosů k lokálnímu zásobování obnovitelnou energií je na probíhající změně energetického "paradigmatu" nejzásadnější. Malí Davidové cloumají velkými Goliáši - a hrozí jim ne-li pádem, tak určitě omezením jejich finanční a politické moci.

Komunální elektřina

V Berlíně například loni vznikla družstevní občanská iniciativa usilující o vykoupení městské energetické sítě a její přepojení na lokální obnovitelné zdroje. Příští rok totiž vyprší koncesní smlouva města se švédským státním koncernem Vattenfall, který kolem Berlína provozuje uhelné elektrárny a povrchové doly a dosud má "pod palcem" i distribuci. Cíl iniciativy není o nic menší než předat kontrolu na dodávkami elektrické energie do rukou občanů. Do družstva totiž může vstoupit jakákoli fyzická osoba a každá v něm má na rozdíl od akciové společnosti při všech hlasováních jeden hlas. Potřebná částka pro vykoupení dosud zveřejněna nebyla, neoficiálně má jít o několik milionů eur. Značná část komunálních politiků napříč stranami se už dříve pro takové řešení vyslovila, berlínský Senát ho ovšem nedoporučil, takže se občané rozhodli vzhledem k váhavosti politiků sbírat podpisy pro referendum. Pokud se uskuteční, bude jeho výsledek pro město závazný.

Berlínská iniciativa není výjimečná. Ve Feldheimu nedaleko Berlína si už před několika lety spočítali, že instalované obnovitelné zdroje jim dokážou plně pokrýt veškerou spotřebu. Když se nezdařilo jednání s distributorem E.ON o pronájmu sítě na území obce, rozhodla se obec postavit distribuční síť vlastní. Na financování se podílela i většina domácností, které vložily po třech tisících eur do obecní společnosti, jež vybudovanou síť vlastní. Zbytek ochotně půjčily banky. Feldheimští nyní platí za elektřinu o 35 % méně než dřív. A hlavně: peníze zůstávají v jejich obci, která z toho profituje.

V Německu existuje nyní kolem 600 energetických družstev a každý týden vznikají průměrně tři další. Jejich členy jsou převážně lidé na venkově a v menších městech, kteří společně investují do nových kapacit obnovitelných zdrojů, vyrobenou energii prodávají. Významnou část tvoří zemědělci, jimž bioplynová stanice nebo produkce biomasy pro lokální teplárnu umožňuje se částečně vymanit z diktátu výkupních cen potravinářů. Tato družstva produkují v Německu spolu se soukromými osobami 40 % veškeré "zelené" energie, čímž rovněž přispívají k prosperitě lokálních komunit.

Občanské projekty se ale umí rozmáchnout i ve velkém. Firma WEB Windenergie patří k předním rakouským provozovatelům větrných elektráren. Má je i v Německu, Francii, Itálii, Kanadě a v menší míře i u nás. Do jejího portfolia patří i sluneční a vodní elektrárny. Na tom by ještě nebylo nic zvláštního, kdyby jejími vlastníky nebylo 3400 drobných akcionářů (fyzických osob), kterým jejich investice kromě ekologického nadšení přináší i ekonomický profit. Firma takovýmto způsobem funguje od začátku v roce 1995, kdy se složila necelá stovka nadšenců z dolnorakouského Waldviertelu na první větrnou turbínu. Postupně se hodnota jedné akcie vyšplhala na aktuálních 450. Akcie se neobchodují na burze, ale přes firemní internetový "traderoom", kde se musí každý zájemce zaregistrovat jako fyzická osoba. Odpadají tedy spekulanti, nehrozí ani vytěsňování malých akcionářů nebo tzv. nepřátelské převzetí firmy. Loni firma vyplácela dividendu 10 eur za akcii.

Pro popsaný trend se v němčině vžil výraz Energiewende, tedy energetická změna. Ve skutečnosti nejde jen o energetiku, ochranu klimatu nebo účty za elektřinu. Jako "vedlejší produkt" tu můžeme pozorovat ožívající občanskou společnost, kde jedinec přestává být loutkou na šachovnici něčích zájmů, ale zapojuje se do dění, které se ho týká.

AUTOR: Jakub Šiška
AUTOR-WEB: www.ihned.cz
Autor je publicista.