Hledá se ministr životního prostředí. Chalupa padá

Rozpočet ministerstva životního prostředí klesl o třetinu, příští rok bude na polovině výše roku 2009. Prakticky to znamená omezení protismogových a protipovodňových varování, rušení služeb pro turisty v národních parcích či zrušení velké části kontrol České inspekce životní prostředí, bez kterých jakákoliv pravidla ztrácejí účinek. Tam, kde v rozpočtu resortu nejsou vidět změny v číslech, se odehrávají změny strukturní: nahrazení zkušených odborníků kádry ODS či podpora stavby obřích spaloven namísto recyklace.

Jinými slovy - právě uplynuly dva roky cílené likvidace ochrany životního prostředí v Česku.

Jak Tomáš Chalupa, který má dle průzkumu CVVM důvěru 9 % občanů, pracuje? Skoro vůbec. Po letech planých slibů oficiálně vzdal předložení zákonů, které měly zlepšit ochranu zemědělské půdy či omezit skládkování. A jeho údajné priority? S pomocí komunistů prosadil zákon o ovzduší, kterým odpustil hutím ArcelorMittal či hnědouhelné elektrárně Prunéřov milionové poplatky za vypouštěné škodliviny. Plzeňský návrh zákona, který by fakticky zrušil Národní park Šumava, ve sněmovně kritizoval, ale nakonec proti němu nehlasoval.

Příští rok budeme volit poslance, poslankyně, a tím v důsledku i stranu nového ministra. ODS si po tomto zážitku snad už nevybereme, stranický postup ostatně odsoudily i koaliční strany. Doufejme, že na resortu nepřivítají ani KSČM. Ta se navenek tváří jako zastánkyně nemajetných a slabých, v posledních dvou letech ale hlasovala hlavně za ty bohaté a silné. To se ukázalo právě i při projednávání zákona o ovzduší: komunisté nejdříve horovali za Ostravany, pak ale hlasovali pro znečišťovatele. Těm nejpotřebnějším zůstane jen smog.

Znovu postavit ministerstvo na nohy by mohl zástupce nebo zástupkyně TOP09, která podle statistik a hodnocení hlasování Zeleným kruhem dosud ve sněmovně hájila životní prostředí nejlépe. Avšak nese také odpovědnost za neblahou vládní ekologickou politiku. Totéž platí pro poslední ze stávajících parlamentních stran, které mají šanci se v něm opět objevit. Sociální demokraté se zatím ale ještě nerozhodli, zda mají hájit ústavní právo občanů na zdravé životní prostředí, nebo se chovat jako KSČM. A utíká jim čas.

Nový ministr či ministryně životního prostředí bude mít při vstupu na úřad na stole skvěle zpracovanou kuchařku slepých uliček. Bude vědět, v čem nemá pokračovat, nechce-li skončit podobně neslavně, jako dva předchůdci. Nový ministr ale musí zároveň vědět, jak z rozpadlého ministerstva znovu vytvořit vnitrostátně i mezinárodně uznávanou instituci.

Na to nestačí jen manažerský um a politická vůle vlastní strany. K tomu je zapotřebí i notná dávka skutečné znalosti tématu.

Jan Skalík, Daniel Vondrouš,
Asociace nevládních organizací Zelený kruh