Poslední nadějí EPH je prolomení limitů

Poslední dny přinesly mnoho zajímavých zpráv pro velké hráče v české energetice - několik z nich lze označit za vítěze a existuje i jeden jednoznačně poražený. Vítězi se mohou cítit pánové ovládající konglomerát firem okolo původních dolů bývalé Mostecké uhelné (Tykač, Dienstl a Fohler), stejně tak je vítězem ČEZ. Jednoznačně poraženým je pak EPH a nejvíce Daniel Křetínský.

Pavel Tykač - vlastník dolu Vršany si může mnout ruce. Drží v nich totiž kontrakt na dodávky uhlí do Počerad, tedy do té elektrárny, která leží de facto na úpatí dolu (technicky ne úplně, ale 8 km po vlastní železnici není problém). Objem kontraktu zní na pět milionů tun uhlí, a to za kompromisní cenu, kterou oba partneři ještě donedávna považovali za nepřijatelně nízkou, respektive vysokou. Ale vyjádření pro média jsou a vždy budou jen formou vyjednávací taktiky.

Ceny uhlí nemusí drasticky růst

Dohodnutá cena ve výši 65 % ceny černého uhlí s náběhem deseti let nakonec nemusí totiž vůbec znamenat drastický růst cen. Díky revoluci v těžbě břidlicových plynů dochází v USA k masivnímu poklesu odběru černého uhlí ze strany elektráren a američtí producenti přebývající uhlí vrhají na evropský trh, kde je po něm (také díky odstavování jaderných elektráren v Německu) hlad.

Výsledkem je pokles cen uhlí v Evropě. Celý proces bude zvýšenými ekologickými požadavky na elektrárny a teplárny od roku 2016 jen posílen. Černého uhlí bude v Evropě výhledově dostatek a růst cen nehrozí. A s tím nehrozí podstatný růst cen ani pro Počerady v portfoliu ČEZ. Počerady tak zůstanou nejvýdělečnější uhelnou elektrárnou, kterou ČEZ vlastní.

Tykačovi tak zbývá 2,5 milionu tun volného uhlí z Vršan (včetně pobočného dolu Šverma), které jsou jediným dolem, jenž svojí životností přesahuje délku předpokládané životnosti zásobovaných elektráren. V případě neprolomení limitů na těžbu uhlí budou Vršany vůbec posledním fungujícím dolem v Česku - uzavření se předpokládá někdy kolem roku 2054. Navíc díky prodeji chvaletické elektrárny ze strany ČEZ do rukou Litvínovské uhelné je celkem jednoduché uhodnout, kde volné uhlí z Vršan skončí - ve Chvaleticích (vedle Chvaletic dodávají Vršany ještě do Unipetrolu). Litvínovská uhelná (v rukou Dienstla a Fohlera) totiž vlastní pouze důl ČSA a v něm mnoho uhlí již nezbývá.

Oproti loňské těžbě ve výši cca 4,5 milionu tun uhlí bude letošní těžba dosahovat zhruba 2,5 milionu tun uhlí a toto množství se udrží až do roku 2020. Pak bude následovat poslední rok těžby s necelými dvěma miliony tun. Naprostá většina tohoto uhlí je již nasmlouvána teplárnám.

Ale pro ČEZ prodej Chvaletic do rukou vlastníků mosteckého dolu také vyhovuje. Kromě toho, že získá nezanedbatelnou finanční sumu a ponechá si většinu povolenek, získá ještě navíc jako bonus objem uhlí, které doposud ve Chvaleticích spálil, což je asi 2,5 milionu tun. Právě o tuto výši bude moci snížit těžbu v dolu Tušimice-Nástup ze stávajících 14,5 milionu tun na 12 milionů tun a tím prodloužit životnost dolu na dobu odpovídající životnosti rekonstruovaného Prunéřova a nových Tušimic. A možná zbude i nějaké uhlí pro potřeby elektrárny Mělník.

A kromě toho může ČEZ při vyjednávání s Evropskou komisí poukazovat na to, že se dobrovolně vzdal jedné z kondenzačních elektráren na trhu, byť množství elektřiny, které mohou Chvaletice vyrobit, je omezeno emisními stropy na cca 2,5 TWh a na českém trhu s elektřinou se nejedná o množství, které by mohlo cokoliv podstatného změnit.

Málo volného uhlí

Kolem a kolem - pokud víme, že uhlí ze Sokolovské uhelné je již prakticky v celé výši také nasmlouváno (ať už pro potřeby samotných vlastníků Sokolovské uhelné, potřeby ČEZ v Tisové a několik dalších odběratelů, jako je Plzeňská teplárenská) - vychází nám, že po provedení všech transakcí mezi ČEZ a skupinou okolo bývalé Mostecké uhelné na trhu nezbývá pro EPH žádné dostupné uhlí. Tedy kromě cca 1,8 milionu tun, které skupina okolo mosteckých dolů dodává na základě předběžného opatření pro teplárenské potřeby Elektrárnám Opatovice (jedná o směs uhlí z Mostu a Vršan).

Trochu to celé připomíná starou dětskou hru, kdy skupina dětí chodí okolo židlí, kterých je méně než jich, a v okamžiku, kdy přestane hrát hudba, mají za úkol se všechny posadit. A někdo zůstane logicky stát - není dost židlí. Hnědého uhlí je také méně, než činí požadavky těch, kteří by jej rádi pálili. No a černý Petr zůstal v rukou EPH, neboť prezentované teorie o možnosti dovážet uhlí do Opatovic z Mibragu jsou opravdu jen bohapusté teorie.

Uhlí z Mibragu má nízkou výhřevnost (cca 9,5 GJ/t a někdy i nižší), má vysokou popelnatost, obsah síry a také vysoký obsah vody. Pro spalování v Opatovicích se vůbec nehodí. Ostatně, nehodí se ani pro Komořany, další elektrárnu v portfoliu EPH.

EPH v úzkých

EPH tak mnoho trumfů v rukou nezbývá. Lze očekávat pokusy napadnout provedené transakce u antimonopolních autorit, ovšem pravděpodobnost úspěchu je velmi malá.

Paradoxně nejlepší kartu, kterou může EPH hrát, je podporovat prolomení limitů na těžbu uhlí v ČSA. Ale i to bude mít pouze omezený dopad a zejména se bude jednat o vzdálenou budoucnost, ve které EPH ve stávající podobě vůbec nemusí existovat.

Navíc, pro EPH bude velmi obtížné kartu limitů vytahovat, neboť dlouhodobě tvrdil, že uhlí je v Česku dostatečné množství i bez prolomení limitů. Je také celkem pravděpodobné, že v rámci EPH nezůstane porážka ve střetu s mosteckými uhlobarony bez následků a možná jsme svědky začátku dalších změn, tentokrát v rámci samotné skupiny.

AUTOR: Miroslav Zajíček
AUTOR-WEB: www.ihned.cz