zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Nerostné bohatství a energetika Indonésie

20.03.2013
Nerostné bohatství a energetika Indonésie

Těžba ropy, plynu a ostatních nerostných surovin

Pro Indonésii je velmi významný těžební průmysl, protože se v zemi nachází rozsáhlé zásoby nerostných surovin, především ropy a zemního plynu. Kromě toho jsou v Indonésii ještě např. ložiska mědi, cínu, niklu a zlata, tzn. komodit, jejichž světové ceny neustále rostou. Perspektivní komoditou do dalších let je také uhlí, jehož těžba v posledním období roste. Indonésie má dále velký potenciál k rozvoji hydro a geotermální energie a nekonvenčních zdrojů jako větrná, sluneční energie, případně energie získaná z moře.

Ropa - Indonésie má prokázané zásoby na úrovni 4,7 mld. barelů. Výsadní postavení státní společnosti PT. PERTAMINA (Perusahaan Tambang Negara Minyak) v oblasti těžby se z důvodů zastaralé těžební techniky a nedostatku vlastních finančních prostředků v posledních letech postupně začíná snižovat a těžba ropy se začíná diverzifikovat, když na trh vstupují nadnárodní olejářské koncerny. Kvalita indonéské ropy je v rozsahu 22° až 37° API. Největší objemy exportu realizují lehké typy Sumatra Light a Minas - 35° API a těžký typ Duri - 22° API.

Největší naleziště se nacházejí na ostrově Sumatra v lokalitách Duri a Minas, v severovýchodní Jávě, ve východním Kalimantanu a v moři východně od ostrova Sulawesi. Největší nově otevřené naleziště se nachází v oblasti Cepu ve východní Jávě. Kontrakt na průzkum a následnou těžbu podepsaly PERTAMINA a ExxonMobil. Těžba začala v r. 2009 a dosahuje 180.000 b/d.

Aktuálně průměrná denní produkce dosahuje 950.000 b/d. Ropa bývala po dlouhá léta klíčovou vývozní komoditou, ale v současnosti se Indonésie dostala do pozice netto ropného dovozce. Z důvodu rostoucí ekonomiky a hlavně průmyslové výroby se průměrná denní spotřeba zvýšila až na současnou úroveň 1,4 mil. b/d, tj. necelých 500.000 b/d se musí dovážet. Indonésie, která byla jedinou členskou zemí OPEC z regionu jihovýchodní Asie, v r. 2008 pozastavila své členství v OPEC poté, co ztratila statut čistého vývozce.

V Indonésii nejsou významné ropovody. Většina místních zásob ropy je "onshore", vytěžená surovina se přepravuje prostřednictvím námořní dopravy, lokální ropovody se používají pouze k přepravě z místa těžby do místa nalodění. V zemi je v současnosti 7 ropných rafinérií s celkovou kapacitou 933.000 b/d, tj. kapacitou lehce pod úrovni současné denní produkce. Největší rafinérií je Cilacap ve střední Jávě s kapacitou 348.000 b/d, dále Balikpapan na Kalimantanu s kapacitou 240.000 b/d a Balongan na Jávě s kapacitou 125.000 b/d.

Výsadní postavení v oblasti zpracování a prodeje ropy má státní společnost PT. PERTAMINA. Největším zahraničním těžařem ropy je společnost Caltex s denní produkcí 530.000 b/d. Následuje PERTAMINA s denní produkcí 220.000 b/d, z čehož 180.000 b/d představuje těžba společně s ExxonMobil v nalezišti Cepo. Dále v objemu těžby následují společnosti China National Offshore Oil Corporation (CNOOC) s denní produkcí 120.000 b/d a Unocal s denní produkcí 60.000 b/d.

Zemní plyn - Indonésie má prokázané zásoby zemního plynu na úrovni 90,3 triliónů krychlových stop (cf). Těžbě a zpracování zemního plynu dominuje státní společnost PT. PGN(Perusahaan Gas Negara),která je dceřinnou společností PT. PERTAMINA. Až do r. 2006 byla Indonésie první zemí na světě ve vývozu kapalného zemního plynu LNG (Liquefied Natural Gas), ale poté o své prvenství přišla na úkor Kataru. Těžba plynu se v posledních letech neustále zvyšuje a další projekty zejména do infrastruktury rozvodu plynu jsou plánovány na období následujících 5 let. Indonésie je tradičním dodavatelem plynu do zemí východní Asie, aktuálně 68 % exportu LNG směřuje do Singapuru, 19 % do Japonska a 13 % do Jižní Koreje. Výrazný zájem o dodávky zemního plynu z Indonésie projevuje Čína.

Jako velký úspěch a průlomový bod byl v r. 2007 prezentován podpis kontraktu na dodávky plynu z oblasti Tangguh v provincii Papua pro firmu Sempra Energy ze Spojených států, ve výši 180 mld. cf/d. První dodávky začaly v průběhu r. 2009.

Největším nalezištěm zemního plynu v zemi je podmořská oblast mezi severním Sulawesi a Filipínami - Natuna D-Alpha. Další naleziště jsou v oblasti Arun v Acehu (severní Sumatra), v oblasti Badak ve východním Kalimantanu a v oblasti Kangean v moři kolem východního pobřeží Jávy.

Po dokončení výstavby v r. 2011 se největším nalezištěm zemního plynu v zemi stane oblast Tangguh v provincii Papua. Denní těžba v současnosti dosahuje 340 mld. cf/d, po dokončení dalších těžebních zařízení by se měla zvýšit až na 680 mld. cf/d.

V Indonésii se nachází v současnosti nejdelší podmořský plynovod světa - 640 km dlouhý plynovod East Natuna. Ten přivádí produkci z nalezišť v oblasti Natuna D-Alpha do Singapuru. Další významné plynovody, i když mnohem kratší s délkou maximálně v řádu desítek kilometrů, se nacházejí na pobřeží ostrovů Kalimantan a Sulawesi, kam přivádějí plyn vytěžený v přímořských oblastech k dalšímu zpracování a uskladnění. Na ostrovech Kalimantan a Sulawesi se nacházejí rovněž velkokapacitní zásobníky plynu.

Americká těžařská společnost Chevron Corp. začala v r. 2009 realizovat první projekt hlubinné podmořské těžby zemního plynu v Indonésii. Jedná se o těžbu zemního plynu v podmořských nalezištích nacházejících se východně od ostrova Kalimantan. Konkrétně se jedná o těchto 5 nalezišť: Gandang, Gendalo, Maha, Ranggas a Gehem, které se nacházejí hluboko pod hladinou moře, východně od města Samarinda. Celková hodnota tohoto projektu představuje 6,97 mld. USD, z toho 2,19 mld. USD představují předprojektové náklady, které je nezbytné vynaložit před samotným zahájením těžby. Tyto náklady bude společnost Chevron financovat z vlastních zdrojů. První práce na projektu začaly koncem r. 2009, první těžba bude zahájena v r. 2014 a v plné kapacitě by se mělo těžit v r. 2016. Ve výše uvedených 5 podmořských nalezištích se nachází 10 triliónů krychlových stop zemního plynu, což představuje 13 % celkových zásob zemního plynu v Indonésii.

Výsadní postavení v oblasti zpracování a prodeje zemního plynu má státní společnost PT. PERTAMINA, prostřednictvím společnosti PT. PGN. V oblasti těžby má majoritní podíl PT. PGN, minoritní podíly mají společnosti Premier Oil, ConocoPhillips, Star Energy, Total, Unocal, Vico a British Petroleum.

V současnosti jedná společnost Royal Dutch Shell o výstavbě závodu Gas-To-Liquids (GTL) na výrobu nafty a dalších destilátů ze zemního plynu s použitím Fischer-Tropschova GTL procesu.

Uhlí - Indonésie má značné zásoby uhlí. Doložené zmapované zásoby přestavují 4,2 mld. tun a odhadované 36 mld. tun; toto velké rozpětí je způsobené faktem, že prozatím je důkladně zmapováno pouze 10 % indonéského území. Většinu uhlí (cca 85 %) tvoří lignit a zbytek (cca 15 %) antracit. Ve východním Kalimantanu se nachází největší uhelný důl na světě Kaltim Prima Coal, který ročně generuje 450 mil. USD exportu. Odvětví těžby uhlí postupně roste a vzhledem k domácí a zahraniční poptávce, když hlavními dovozovými zeměmi jsou Čína, Jižní Korea, Japonsko a Indie, uhlí zůstává velmi perspektivní komoditou i do dalších let. Výsadní postavení v těžbě má státní společnost PT. Bumi Resources, dalšími významnými hráči jsou Rio Tinto, Freeport a australské těžební společnosti. Australské firmy v letech 2008 a 2009 v Indonésii investovaly cca 4 mld. USD do projektů v těžbě a zpracování uhlí.

Energetika

I když indonéská ekonomika od 4. čtvrtletí 2009 vykazuje nadprůměrný ekonomický růst, který přesahuje 5 % HDP, až zarážející je katastrofální stav energetického sektoru v zemi. Celková instalovaná energetická kapacita v Indonésii představuje cca 21 GW na ostrovech Bali a Jáva a pouze 8,7 GW v dalších oblastech, tj. celkem necelých 30 GW. Pro srovnání celková instalovaná energetická kapacita v ČR představuje cca 15 GW, přitom ČR má 10 mil. obyvatel a Indonésie má 240 mil. obyvatel.

Realitou tohoto stavu je, že pouze 55 % domácností je v Indonésii elektrifikováno a průměrná spotřeba energie na hlavu představuje méně než 500 kWh/rok. Zastaralost a v převážné míře katastrofální stav současných energetických zařízení způsobují, že maximálně dosažitelné špičkové zatzížení je 85 %, zpravidla ale pouze 75 %. Stávající nedostatek produkční kapacity řeší státní společnost PLN (místní ČEZ) tak, že systematicky odpojuje jednotlivé aglomerace od dodávek elektrické energie.

Aktuálně slouží k výrobě elektrické energie následující zdroje:

. 90 % tepelné elektrárny: 70 % nafta / topný olej

25 % uhlí

5 % zemní plyn

. 9 % vodní elektrárny

. 1 % obnovitelné zdroje energie (geotermální, slunečná, větrná)

Indonéská vláda, vědoma si výše uvedených negativních faktů, vyhlásila již v r. 2007 vládní plán energetického rozvoje na období 2008-2010, který předpokládal instalaci dalších 10.000 MW výkonu. Za tímto účelem mělo být postaveno celkem 35 nových uhelných elektráren, ovšem největším problémem realizace se stalo financování. Odhad potřebných financí na realizaci všech 35 projektů představoval 8,3 mld. USD. Výše zmíněná státní energetická společnost PLN má ovšem velice špatný finanční rating, který v podstatě znemožňuje použití standardního komerčního financování ve forměbuyer´s credit, navíc samotný PLN očekával hlavně nabídky na financování formou dlouhodobých vývozních úvěrů za výhodných podmínek podle pravidel OECD, tzv. soft loans. Reálným výsledkem těchto skutečností bylo, že do několika tendrů vypsaných na financování nových elektráren se nepřihlásil žádný zahraniční subjekt.

Stávající realita je, že do konce r. 2010 bylo dokončeno pouze 18 z celkově plánovaných 35 elektráren o celkové kapacitě 4.300 MW. Celkem 12 elektráren postavily čínské firmy s financováním čínských bank a dalších 5 menších elektráren postavily místní firmy z půjčky, kterou poskytlo konsorcium indonéských bank. Členy konsorcia jsou státem vlastněné banky Mandiri Bank, Bank Negara Indonesia a Bank Rakayat Indonesia a soukromé banky Bank Mega a Bank Central Asia. Pouze jediný projekt z celého 10.000 MW plánu byl zatím financován ze třetí země, konkrétně z Malajsie a pouze ve výši 140 mil. USD.

Zbývajících 17 elektráren o celkové kapacitě 5.700 MW, u kterých zatím není vyřešeno financování, mělo být v návaznosti na bilaterální jednání čínského prezidenta Hu Jintao a indonéského prezidenta Susilo Bambang Yudhoyono na okraj summitu ASEM v Pekingu v říjnu 2008 financováno čínskými státními bankami Bank of China a China Export Import Bank. Detaily patřičných úvěrů ovšem ani po více než 2 letech nejsou zdaleka vyjasněny a pořád otevřenou zůstává i možnost, že čínské banky nakonec uvedených 17 projektů financovat nebudou.

Z legislativního pohledu byla v Indonésii až do počátku r. 2008 monopolním výrobcem a distributorem elektrické energie státní společnost PLN. V návaznosti na neutěšený stav energetického sektoru byl v dubnu 2008 schválen nový energetický zákon, kterým se zrušil státní monopol na výrobu elektrické energie, a podle kterého mohou elektrickou energii vyrábět rovněž soukromé subjekty v režimu IPP (Independent Power Producers). V oblasti distribuce a prodeje elektřiny ovšem i nadále zůstává zachován monopol PLN. Producenti v režimu IPP vyrobenou energii dodávají do sítě PLN za předem kontrahovanou cenu a tudíž nemohou mít žádný vliv na následnou cenovou politiku PLN. To je důvodem, proč zájem o podnikání v energetickém sektoru projevil mnohem menší počet soukromých investorů, než vláda původně předpokládala. Aktuálně státní PLN provozuje instalovaný výkon 25,2 GW a nezávislí výrobci energie provozují výkon 4,5 GW.

V návaznosti na 1. vládní plán energetického rozvoje na období 2008-2010, vyhlásila v srpnu 2008 indonéská vláda 2. vládní plán energetického rozvoje na období let 2010-2012. Za tímto účelem má být do konce r. 2012 postaveno celkem 83 nových elektráren. Celkem 18 nových elektráren o celkové kapacitě 4.400 MW má být postaveno na centrálním ostrově Jáva a 65 nových elektráren o celkové kapacitě 5.600 MW má být postaveno v ostatních regionech.

Na rozdíl od 1. vládního energetického plánu, dle kterého mají všechny nově postavené elektrárny spalovat uhlí, 2. plán předpokládá, že 48 % nových elektráren bude využívat geotermální zdroje, 26 % bude spalovat uhlí, 14 % bude spalovat zemní plyn a 12 % bude využívat vodní energii. Odhad potřebných financí na realizaci všech 83 projektů je 17,3 mld. USD. Vládní plán předpokládá, že samotný PLN bude realizovat pouze projekty v celkové hodnotě 3,8 mld. USD a soukromé subjekty, tzv. výše zmíněné IPP, budou realizovat zbývající projekty v celkové hodnotě 13,5 mld. USD.

Indonéská vláda v r. 2009 prostřednictvím Ministerstva průmyslu oslovila zahraniční finanční instituce se žádostmi o poskytnutí úvěrů pro financování 2. vládního plánu energetického rozvoje. Konkrétně, dle dostupných informací, byly osloveny Světová banka, Asijská rozvojová banka, Japan Bank for International Cooperation (JBIC), německá finanční skupina KfW a několik komerčních bank ze Saúdské Arábie. Vypsání prvních tendrů na financování nových energetických projektů se předpokládalo již v první polovině r. 2010, nicméně zatím se tomu tak nestalo.

ZDROJ: Businessinfo.cz

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
B.I.D. Services, s.r.o.
14
11. 2019
14.11.2019 - Konference
Praha, EXPO LETŇANY
INISOFT s.r.o.
19
11. 2019
19.11.2019 - Seminář, školení
Praha, ČVUT
INISOFT s.r.o.
20
11. 2019
20.11.2019 - Seminář, školení
Brno, ApS Brno s.r.o.
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí