Územní řízení po velké novele stavebního zákona

Velká novela zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), provedená zákonem č. 350/2012 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2013, se významným způsobem dotkla také postavení dotčených orgánů státní správy (jimiž jsou též orgány ochrany přírody) ve všech oblastech působnosti stavebního zákona - v územním plánování, územním řízení i stavebním řízení. Následující článek se zaměří především na některé změny týkající se územního řízení.

Obecně k postavení dotčených orgánů státní správy

V návaznosti na ustanovení § 136 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, zakotvuje obecné ustanovení § 4 stavebního zákona, že orgány územního plánování postupují ve vzájemné součinnosti s dotčenými orgány chránícími veřejné zájmy podle zvláštních právních předpisů (odkazováno je například na zákon o ochraně přírody, vodní zákon, lesní zákon a řadu dalších). Novelou bylo konkretizováno, že dotčené orgány za tímto účelem vydávají závazná stanoviska pro rozhodnutí a pro jiné úkony stavebního úřadu nebo úkony autorizovaného inspektora podle tohoto zákona, a stanoviska, která nejsou samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jejichž obsah je závazný pro politiku územního rozvoje a pro opatření obecné povahy podle tohoto zákona (tedy pro zásady územního rozvoje a územní a regulační plány). Dále je nově výslovně uvedeno, že pokud posuzovaný návrh obsahuje varianty řešení, dotčený orgán posuzuje každou variantu samostatně.

Shodně jako před novelou platí, že dotčený orgán je vázán svým předchozím stanoviskem nebo závazným stanoviskem a navazující stanoviska nebo navazující závazná stanoviska mohou dotčené orgány v téže věci uplatňovat pouze na základě nově zjištěných a doložených skutečností, které nemohly být uplatněny dříve a kterými se podstatně změnily podmínky, za kterých bylo původní stanovisko vydáno, nebo skutečností vyplývajících z větší podrobnosti pořízené územně plánovací dokumentace nebo podkladů pro rozhodnutí nebo jiný úkon orgánu územního plánování nebo stavebního úřadu podle tohoto zákona, jinak se k nim nepřihlíží.

Trojí možný průběh územního řízení

Z pohledu ochrany životního prostředí je podstatné, že po novele stavebního zákona může územní rozhodnutí být vydáno jedním z následujících tří způsobů:

- v "klasickém" územním řízení (viz § 87 odst. 1 novelizovaného stavebního zákona),

- v územním řízení pro záměry, které už byly hodnocené podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpis (dále jen "zákon EIA"), tj. byly ve zjišťovacím řízení z posuzování podle zákona EIA vyloučeny anebo pro ně již bylo stanovisko k posuzování vlivů provedení záměru na životní prostředí vydáno (viz § 87 odst. 2 novelizovaného stavebního zákona), které je oproti "klasickému" územnímu řízení spojeno s vyšší mírou účasti veřejnosti a probíhá v delších lhůtách, nebo

- v územním řízení, které je spojené s hodnocením vlivů na životní prostředí (viz § 91 novelizovaného stavebního zákona) - územní řízení lze spojit s vybranými postupy při posuzování vlivů na životní prostředí podle zákona EIA u záměrů uvedených v příloze č. 1 kategorii II zákona EIA nebo u záměrů, u kterých příslušným úřadem je krajský úřad anebo u záměrů, u kterých proběhlo zjišťovací řízení podle § 7 zákona EIA, pokud příslušný úřad v závěru zjišťovacího řízení spojení těchto postupů nevyloučil.

Žádost o vydání územního rozhodnutí, uplatnění stanovisek a závazných stanovisek dotčených orgánů

Obdobně jako před novelou platí, že k žádosti o vydání územního rozhodnutí žadatel připojí závazná stanoviska, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo jiné doklady podle zvláštních právních předpisů, nevydává-li se koordinované závazné stanovisko podle § 4 odst. 7 nebo o závazné stanovisko vydávané správním orgánem, který je příslušný vydat územní rozhodnutí - viz novelizované ustanovení § 86 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. Pokud žádost neobsahuje požadované náležitosti, stavební úřad vyzve žadatele k jejímu doplnění a řízení přeruší.

Následný průběh "klasického" územního řízení je popsán v ustanovení § 87 odst. 1, podle něhož stavební úřad oznámí zahájení územního řízení a k projednání žádosti zpravidla nařídí ústní jednání. Upustí-li stavební úřad od ústního jednání, stanoví lhůtu, do kdy mohou účastníci řízení uplatnit námitky a dotčené orgány závazná stanoviska; tato lhůta nesmí být kratší než 15 dnů. Zde je možno spatřovat určitý rozpor s výše citovaným ustanovením § 86 odst. 2, podle něhož má závazná stanoviska předložit již žadatel k žádosti, případně - pokud v okamžiku podání žádosti nějaká stanoviska chyběla - má být řízení přerušeno a pokračovat se v něm má teprve poté, co budou chybějící podklady doplněny. Není tedy příliš jasné, jaká stanoviska by měly dotčené orgány v této patnáctidenní lhůtě předkládat.

Velmi důležité je ultimativní ustanovení § 89 odst. 1 novelizovaného stavebního zákona. Pokud se ústní jednání koná, platí, že závazná stanoviska, která mohou dotčené orgány uplatňovat podle § 4 odst. 4, a námitky účastníků řízení musí být uplatněny nejpozději při ústním jednání, jinak se k nim nepřihlíží. Jestliže dojde k upuštění od ústního jednání, musí být závazná stanoviska dotčených orgánů podle § 4 odst. 4 a námitky účastníků řízení uplatněny ve stanovené lhůtě; jinak se k nim nepřihlíží. Aplikace tohoto ustanovení může vést k poměrně závažným důsledkům pro zájmy chráněné zvláštními právními předpisy.

Posuzování vlivů na životní prostředí v územním řízení

V případě, že je územní rozhodnutí vydáváno třetím z výše vytčených způsobů, tj. v územním řízení, které je spojené s hodnocením vlivů na životní prostředí, připojí žadatel k žádosti vedle obvyklých náležitostí také dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí podle zákona EIA. Stavební úřad bezodkladně po podání žádosti zašle příslušnému orgánu EIA dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí a posoudí úplnost žádosti a k ní připojované dokumentace. K projednání žádosti o vydání územního rozhodnutí a připojených dokumentací nařídí stavební úřad veřejné ústní jednání podle § 87 odst. 2.

Zajímavé je též to, že účastníky územního řízení, ve kterém jsou posuzovány vlivy záměru na životní prostředí, jsou kromě osob uvedených v § 85 odst. 1 a 2 ex lege také občanská sdružení nebo obecně prospěšné společnosti, jejichž předmětem je ochrana životního prostředí, veřejného zdraví nebo kulturních památek.

Autor: Mgr. Lucie Pokorná