zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Energetické a surovinové zdroje Brazílie

15.06.2013
Energie
Geologie
Energetické a surovinové zdroje Brazílie

Brazílie je 9. největším spotřebitelem energie na světě. Její spotřeba energie v posledních letech výrazně roste v důsledku vysokých temp hospodářského růstu. Podíl jednotlivých zdrojů na spotřebě energie země je následující:
Ropa a ostatní tekutiny 50 % / elektřina generovaná vodními elektrárnami 34 % / přírodní plyn 8 % / uhlí 5 % / nukleární elektrárny 1 % / ostatní obnovitelné zdroje 2 %.

Brazílie disponovala v r. 2009 celkem 104 GW instalované výrobní kapacity (srovnatelné s IT nebo UK). V zemi bylo generováno 461 mld. kWh při spotřebě 421 mld. kWh. Největší podíl mají hydroelektrárny (včetně světově druhé největší elektrárny Itaipu o kapacitě 14 GW), které se však nacházejí daleko od hlavních center poptávky, což vede k vysokým přenosovým a distribučním ztrátám. Silná závislost na vodní zdrojích způsobila v minulosti značné problémy (krize v letech 2001-2 v důsledku nízkých srážek). Tepelné elektrárny zajišťují pouze malou část dodávek elektrické energie v Brazílii. Nejrozšířenějším palivem je zemní plyn, následovaný ropnými produkty a uhlím. V Brazílii jsou v provozu dosud dvě jaderné elektrárny o celkové kapacitě 2.000 MW. Výroba elektrické energie je v Brazílii pod kontrolou velkých státních společností, firma Eletrobrás spravuje cca 40 % kapacity (včetně 50 % Itaipu), významný podíl mají další státní podniky, např. CESP (8 %), Cemig (7 %) a Copel (5 %). V soukromých rukou je dosud cca 30 % výroby elektrické energie a v souvislosti s udělováním licencí je předpoklad, že tento podíl se do budoucna bude dále zvyšovat až na 50 %. Vláda předpokládá další výstavbu hydroelektráren (v současnosti je aktuální zejména kontroverzní projekt přehrady Belo Monte ve státě Pará o kapacitě 11.000 MW). Záměrem vlády je rovněž zvýšit podíl tepelných (plynových) elektráren. Dle strategického plánu Petrobras se rovněž plánuje zvýšit do roku 2020 rafinační kapacity na 4,2 mil. bbl/d.

Brazílie je spolu s Mexikem a Argentinou jedním ze třech států Latinské Ameriky, který provozuje jaderné elektrárny; v Brazílii jsou v současnosti v provozu dvě elektrárny v municipiu Angra dos Reis na jihu státu Rio de Janeiro. JE Angra 1 o kapacitě 657 MW byla po 14-ti letech výstavby uvedena do provozu roku 1985. Výstavba JE Angra 2 se datuje od r. 1976, v provozu je od r. 2001 a její kapacita je 1.350 MW. V témže roce 1976 byla zahájena i výstavba JE Angra 3, avšak v roce 1986 byly práce přerušeny o obnoveny až r. 2007. Zahájení provozu je naplánováno na r. 2015, kapacita má být 1.405 MW. Vláda měla další plány s uvedením do provozu čtyř nových JE do roku 2030; každá měla mít kapacitu 1.000 MW. Celková instalovaná kapacita JE v Brazílii by tak byla 7.300 MW, což ovšem stále představuje skromný podíl na celkové spotřebě země. Tento činil v r. 2009 1,8 % (2 GW) z celkové spotřeby 110 GW. Nicméně v květnu 2012 ministr hutí a energetiky oznámil, že až do příští dekády není třeba stavět žádnou další JE. Oznámení padlo po měsících debat o směřování jaderné energetiky po havárii v japonské Fukušimě. Podle ministra hutí a energetiky však rozhodnutí s japonskou tragédií nesouvisí; dle společnosti Electronuclear, která JE provozuje, jsou Angra 1 + 2 konstruovány tak, aby vydržely zemětřesení do 7-mi stupňů Richterovy škály a tsunami do 6-ti metrů (navíc tsunami Brazílii, vzhledem ke skutečnosti, že tektonické desky se v Atlantiku na rozdíl od Tichého oceánu od sebe vzdalují, údajně nehrozí). Nicméně ke zbrzdění procesu pravděpodobně dojde, ministr vědy a technologie již prohlásil, že Brazílie bezpečnost svých JE znovu prověří. Japonská havárie může také oddálit plány na obohacování uranu, kdy vláda měla v úmyslu výstavbu dvou závodů, které by umožnily tento proces kompletně realizovat v Brazílii (Brazílie, která disponuje rozsáhlými zásobami uranu, je v dodávkách jaderného paliva závislá na přispění s Francie a Kanady).

Sektor výroby a distribuce elektrické energie prochází v posledních letech zásadními změnami. Roku 2004 vstoupil v platnost nový model, jehož hlavními znaky je snaha o efektivnost, projevující se v co nejnižších cenách energie pro spotřebitele, a plánování v střednědobém a dlouhodobém časovém horizontu, které by mělo zabezpečit dostatek energie za současného růstu poptávky. Nový model byl koncipován na základě událostí z let 2001 a 2002, kdy zejména díky nedostatku dešťů prošla Brazílie energetickou krizí, která se mj. projevila i omezováním dodávek energie pro spotřebitele. Souběžným cílem modelu je snížení závislosti země na vodních zdrojích, jejichž prostřednictvím se nyní vyrábí 75 % energie. Tepelné elektrárny se na celkové výrobě podílejí 21 %, atomové 2% a malé vodní elektrárny 2 %.

Mezi hlavní nástroje nového modelu patří:
1. pravidelné dražby energie vyráběné v současných i v budoucnu instalovaných kapacitách; vítězové těchto tendrů obdrží dlouhodobé smlouvy (15-20 let);
2. zákaz nákupu energie distributorem od výrobce patřícího do stejné ekonomické skupiny (v zájmu zabránění umělého navyšování cen a opomíjení levnějších zdrojů);
3. podpora výroby energie z alternativních zdrojů;
4. nutnost hlášení plánované poptávky ze strany distributorů s předstihem alespoň 5 let a současný požadavek na odkoupení 100 % nabídky od výrobců.

Spotřeba energie v Brazílii v příštích letech nadále poroste ročními tempy 4 - 5 % (tak, jak tomu bylo i v posledním období, kdy nárůst spotřeby odpovídal přírůstku HDP). Dle studie poradenské agentury KPMG budou v období do r. 2020 roční investice do energetického sektoru Brazílie cca 10 mld. USD. Předpokládá se zvýšení podílu tepelných elektráren na zemní plyn (na 11 %), biomasu (4 %) i jaderných elektráren (4 %).

Přehled surovinových zdrojů:

a) Ropa - Brazílie je po Venezuele druhou jihoamerickou zemí s největšími zásobami ropy - 12,9 mld. barelů prokázaných zásob ropy v r. 2011 (kromě nových ložisek tzv. pré-sal, objevených r. 2007). Její denní produkce v r. 2010 představovala 2,7 milionu barelů denně (bbl/d) . Odhady kapacity nově objevených ložisek pré-sal (které se nacházejí v hloubce 8.000 m pod mořskou hladinou pod vrstvou soli v pobřežních vodách na jihovýchodě a jihu země - oblast mezi státy Espírito Santo a Santa Catarina) pak hovoří o zásobách ve výši 50 mld. barelů ropy a zemního plynu; samotné zahájení těžby bude ovšem vyžadovat nová technická řešení pro extrémní hloubky. V důsledku nárůstu výroby se v roce 2009 Brazílie stala čistým vývozcem ropy; v souvislosti s ložisky pré-sal by se Brazílie mohla stát jedním z hlavních světových vývozců. Cca 1/5 spotřeby ropy je z dovozu (jedná se o lehkou ropu zejména ze zemí Blízkého východu, ale i Argentiny, USA a Kanady). Dominantním hráčem v brazilském ropném průmyslu je státní Petrobras (zajišťuje více než 4/5 těžby a provozuje 11 rafinerií z celkových 13-ti v zemi). Společnost měla až do roku 1997, kdy stát otevřel sektor konkurenci, monopolní postavení. V současnosti se těžbou zabývá cca 50 společností, významné jsou aktivity i zahraničních firem (Royal Dutch Shell, Chevron a Devon). Co se týče nového vstupu zahraničních subjektů lze očekávat významné angažmá ze strany ČLR. Kapacita rafinace ropy v Brazílii je 1,9 milionu bbl/d (zahrnuje 13 rafinérií). Rafinace ropy v Brazílii je relativně jednoduchá, což znamená, že země musí exportovat část své produkce těžké ropy a dovážet ropu lehkou. Systém ropovodů se skládá ze 6.500 km ropovodů, pobřežních dovozní terminálů a vnitrostátních skladovacích prostor. Síť umožňuje pohyb ropy od pobřeží do vnitrozemských rafinérií a center spotřeby. Ropovody jsou v Brazílii provozovány společností Transpetro (100 % dcera Petrobrasu).

b) Zemní plyn - prokázané zásoby zemního plynu byly v roce 2011 365 mld. m^3. Zemní plyn představuje dosud menší část celkové brazilské energetické spotřeby, jeho produkce však v souladu se záměrem vlády v posledních letech roste, což je dáno snahou omezit závislost země na dovozech. V roce 2009 se v Brazílii vyprodukovalo 10,3 mld. m^3 přírodního plynu (spotřeba v témže roce byla 18,7 mld. m^3). Většina dovozu zemního plynu je z Bolívie, závislost se však postupně snižuje a v souvislosti s novými ložisky pré-sal se předpokládá blízká soběstačnost. Síť plynovodů má více než 6.000 kilometrů plynovodů, hlavně v jihovýchodní a severovýchodní části země; v současnosti nejsou vzájemně propojeny, což brání rozvoji domácího výroby a spotřeby. Díky nedostatečné dopravní infrastruktuře došlo k zanedbání průzkumu a těžby v plynu ve vnitřních regionech země. Státní Petrobras kontroluje 90 % těžby zemního plynu v Brazílii, vláda se v současnosti snaží o přilákání zahraničních investic do sektoru formou soutěží na licence. K hlavním zahraničním účastníkům v sektoru patří britský BG. Plynovody jsou rovněž provozovány z většiny společností Petrobras.

ZDROJ: Businessinfo.cz

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
21
11. 2019
21.11.2019 - Seminář, školení
Hotel TRIM Pardubice
27
11. 2019
27.11.2019 - Seminář, školení
Dům techniky České Budějovice
29
11. 2019
29.11.2019 - Seminář, školení
13
12. 2019
13.12.2019 - Seminář, školení
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí