Surovinové zdroje Turecka

Podle turecké statistické metodiky spadá těžba nerostných surovin do sektoru průmyslové výroby. V letech 2000-2011 podíl těžebního průmyslu na celkové průmyslové produkci měl rostoucí trend, jeho podíl na tvorbě HDP činil od cca 1% do 1,5% Jednalo se o odvětví, které si zachovalo růst, resp. stabilitu, i v době krize ve světě. V první polovině roku 2012 proti stejnému období 2011 se hodnota jeho produkce dále zvýšila o 1,4%.

Jedinými významnějšími domácími energetickými zdroji jsou lignit, uhlí a voda. Vlastní produkce ropy a zemního plynu je z hlediska spotřeby zanedbatelná. Vedle solárního potenciálu disponuje Turecko navíc značnými, byť doposud méně prakticky využívanými, zdroji obnovitelných energií (biomasa, geotermální energie, vítr, přílivová energie apod.). Rovněž zásoby minerálů jsou signifikantní. Na tureckém území se nachází 72% světových zásob boru, 23% světových zásob živce a 20% světových zásob bentonitu. V zemi je kolem 3500 nalezišť kovových rud a kolem 2000 nalezišť průmyslových materiálů, dále přes 600 horkých vodních pramenů a přes 140 specifických geotermálních energetických zón. Více jak 90% spotřebované surové ropy je dováženo, u plynu je závislost na importu prakticky stoprocentní (cca 98%). Přes relativně slušnou domácí produkci uhlí a zejména lignitu, je i spotřeba tohoto zdroje kryta v posledních letech přibližně ze 40% dovozem. Export primárních surovin je proto zanedbatelný. Celková importní závislost země se pohybuje kolem 70% a více. Vysoká importní závislost na dovozu ropy a plynu se velmi negativně promítá i do výsledků platební bilance, která představuje dlouhodobě Achillovu patu turecké ekonomiky. Využívání přírodního bohatství je v gesci Ministerstva energetiky a přírodních zdrojů (Ministry of Energy and Natural Resources), které má webovou stránkou i v angličtině www.enerji.gov.tr).

ZDROJ: businessinfo.cz